Přijeď za mnou na Gardu, naučím tě létat nad hladinou

Ty prý jsi na tom létajícím prkně, na efoilu, udělal loni světový rekord. O co šlo? 

Na zimu se s manželkou přesouváme do Thajska, kde vedeme lekce, a mně se jednoho dne nechtělo jezdit pořád kolem jedné pláže. Naplánovali jsme si pořádný výlet v okolí Phuketu, o žádný rekord mi původně nešlo, ale nakonec jsem za ten den ujel na prkně nějakých sto sedmdesát kilometrů za osm a půl hodiny. Takhle jednoduše se to stalo.

Jsi hrdý?

Na rekordu kdovíjak nesejde, je to spíš kuriozita. Důležitější bylo, že se vydařil moc hezký den s přáteli. Ono by se mi to ani nepovedlo, kdybych neměl jejich podporu; vezli mi například dostatek náhradních baterií na výměnu. 

Můžeš laikovi vysvětlit, co ten efoil vlastně je?

Prkno poháněné malým elektromotorem, který je na takovém křídle pod vodou. Člověk má v ruce bezdrátový dálkový ovladač, díky kterému získává dopřednou rychlost, a s tím prknem se pak může dostat třeba i šedesát centimetrů nad hladinu pouze přenášením své váhy. Když stojíš na přední noze, prkno zůstává na hladině, jakmile ale přeneseš váhu na zadní, začne stoupat. Takhle jednoduše se to ovládá. 

Opravdu je to jednoduché?

Hodně. Přijeď na Gardu a slibuju, že tě to naučím do hodiny.

Jakou rychlostí se efoil plaví?

Od nějakých osmnácti kilometrů za hodinu už dokáže letět nad vodou. Maximální rychlost je padesát, ale spíš jde o ten hezký pocit, kdy letíš nad vodou a kocháš se. Většinou se jezdí zhruba pětadvacítkou, kdy je prkno hezky stabilní – a výhodou je, že pády do vody obvykle nebolí.

Co tě po tom tvém světovém rekordu nejvíc bolelo?

Trošku nohy z přenášení rovnováhy, ale dalo se to vydržet. 

Takže by sis troufl i na delší vzdálenost? 

V létě se u nás na Gardě pokusím jezdit od úsvitu do soumraku a několikrát celé to jezero objedu, aspoň doufám. Rozhodně se mi to nepovede bez pomoci mojí milované ženy, která bude řídit loď, poveze nějaké baterky a bude mi dělat support. 

Myslíš, že efoilu patří budoucnost, nebo je to jeden z přechodných trendů? 

Stoprocentně mu patří budoucnost. Já se například už od roku 2009 věnuju paddleboardingu, který se na začátku jevil jako výstřelek nějakých bláznů z Havaje. Coby jeden z prvních Čechů jsem v rámci svých pražských tréninků často jezdil ze Žlutých lázní do centra k Mánesu a nezapomenu, jak na mě v prvních letech lidé z náplavky pokřikovali, jestli nejsem Ježíš kráčející po vodě. Nebo: „Kde máš plachtu, surfaři?!“ V té době si většina z nich myslela, že je paddleboarding k ničemu, a dnes z toho je masový sport rozšířený po celém světě. 

Ano, na paddleboardu už jsem se dokonce plavil i já!

Zvládne to každý, děti i starší lidé. Je to zábava a zdravý pohyb, v tom je podobnost s efoilem. Velký rozdíl tkví naopak v tom, že efoil není tak finančně dostupný; je to prkno nabité nejnovější technologií. 

Jen musím dodat, že když se na paddleboard postavím, často z něj nakonec i spadnu. To se mi bude na efoilu stávat taky?

Jako spousta lidí děláš začátečnickou chybu, že se postavíš a nemáš žádnou dopřednou rychlost; tehdy prkno opravdu není úplně stabilní. U efoilu je výhoda, že ti správnou rychlost zajistí motorek, a taky ti dám pro začátek trochu větší prkno. Na tom se, řekl bych, udržíš. 

Když to zvládne i Leoš…

Jak ses k tomu vynálezu vlastně dostal?

Od dětství se věnuju všem možným prknům. Jsem ze Špindlu, takže snowboardem počínaje. V minulé dekádě to byl hodně ten paddleboard nebo třeba wakesurfing, což je surfování za motorovým člunem, který vytváří vlnu. Samozřejmě pozorně sleduju největší vodní mistry například z Havaje a roku 2017 jsem si všiml foilu (čili varianty bez motorku) u legendárního Kaie Lennyho. O rok později jsem už sám začal na tomhle vznášedle jezdit za člunem a chytlo mě to. Když jsem pak viděl, že existuje elektrická varianta, s níž bych žádnou loď nepotřeboval, přišlo mi to jako dokonalý produkt. Už od roku 2005 jsem pracoval a vlastně i bydlel v pražských Žlutých lázních, a tak jsme se s mým tamním šéfem Liborem Votrubou dohodli, že pořídíme první efoil do Česka.

Proč jsi před pár lety Žluté lázně opustil a začal pendlovat mezi severní Itálií a Thajskem? 

Začátkem covidu jsem se seznámil s Janičkou, kterou jsem si před rokem i vzal. Brzy jsme se shodli na tom, že chceme zkusit nějaký vlastní byznys a zároveň nový životní styl; něco, co by nás bavilo a zároveň i uživilo. Ze Žlutých lázní jsem věděl, že je o efoil zájem, ale že to je zároveň pořád nová věc a boom teprve začne. Mimochodem, s Janou nás dal dohromady právě efoil.

Jakpak?

Když jsem na něm jezdil roku 2019 po Vltavě, zahlédla mě z náplavky, kde byla s kamarádkou na víně. Vodní sporty má ráda, ale tohle vznášející se prkno viděla poprvé, tak byla v šoku. Až o půl roku později jsme se potkali díky jedné internetové aplikaci, kde jsem měl fotku právě na efoilu. Jí se to spojilo se vzpomínkou z náplavky. Napsala mi zprávu „Já tě znám, před půl rokem jsem ti mávala“ a tím to začalo. V dobách covidu mě pak kamarádi poprosili, jestli jim nepomůžu sehnat loď na wakesurf, kterou chtějí mít na Gardě, a pak dostali nápad: „Byla by škoda, kdyby se po většinu roku houpala v maríně, tak víš co? My ji zaplatili, vy do toho dejte svoje know-how a svůj čas, budeme se dělit o zisky.“ A tak kromě efoilů učíme na Gardě jezdit taky na wakesurfu, což je to surfování za motorovým člunem.

Jezdí k vám hodně Čechů?

Spousta. Zvlášť když jsou v Česku státní svátky, začátkem července nebo koncem září nám zaplní termíny. Je to hodně i díky Leoši Marešovi, kterého jsme u nás naučili jezdit jak na wakesurfu, tak i na efoilu a on nás za to trošku zpropagoval.

Jak se u vás Leoš ocitl?

Když jsem z jeho instagramu pochopil, že je na severním břehu Gardy, jednoduše jsem ho pozval k nám na jih a Leoš přijel. Pak se ještě několikrát vrátil, ať už se syny, nebo s kamarády, a myslím, že si oba tyhle sporty upřímně zamiloval.

Co se stalo ve chvíli, kdy o vás dal zmínku na instagram?

Na to nezapomenu. Postavil svůj status na tom, že když takové prkno ovládne i nešika jeho typu, zvládne ho každý. Opublikoval to, když jsme seděli společně na obědě. Už o pár vteřin později jsme s manželkou měli pocit, že se nám přehřejí mobily, jak raketově začaly přibývat lajky, sledující nebo návštěvy webu. Ale o ta čísla nakonec moc nejde. Pro mě je zásadní, že se stal z Leoše náš kamarád a že se pořád vrací. Takhle to máme i s většinou ostatních klientů, a tak mám poslední dobou pocit, že snad ani nemůžu být o moc šťastnější.