Porod je jako tlukot srdce. Když funguje, není třeba lékař

Výraz „přirozený porod“ řadě lidí evokuje představu, že žena chce rodit při svíčkách a ideálně doma. Kde se ta představa vzala?

Když žena rodí, je pro ni lepší, pokud je v přítmí. V místnosti musí být teplo a rodička se tam musí cítit dobře a v bezpečí. To pomáhá tomu, aby její tělo produkovalo hormony potřebné k porodu, tedy především oxytocin. Z toho možná vzešla představa přirozeného porodu jako něčeho, kdy jste doma při svíčkách. Možná se tu však ukazuje i nějaký náš strach z přirozenosti. Tedy z představy, že něco přirozeného, něco vymyšleného přírodou, je zároveň i to, co nemůžeme kontrolovat. Já proto raději používám sousloví fyziologický porod.

 

A kde se naopak vzala představa, že u porodu musí být lékař?

Historicky se to má tak, že je to jen asi sedmdesát let, kdy jsou porody takzvaně lékařsky vedené. Po revoluci měly české porodní asistentky možnost vyjet do zahraničí. Mezi nimi byla i známá jména jako Ivana Königsmarková, Zuzana Štromerová či Iva Konvalinová. Viděly tam, že se může rodit i jinak, a když se vrátily, začaly o tom mluvit.

 

Co konkrétně viděly?

Třeba pokoje, kde byly jen postele, nikoli porodní lůžka s takzvanými šauty neboli podpěrkami, kam si žena musí dát nohy a ležet na zádech. Ženy si tam mohly svobodně zvolit polohu k porodu.

 

Proč je to důležité?

Pokud dáte ženám na výběr, jaká poloha by jim vyhovovala, nejčastěji si vybírají pozici na čtyřech. Dává to smysl, protože v jiných pozicích než vleže je dle výzkumů až o třicet procent prostornější pánev. Bavíme se o milimetrech, ale při porodu je to znát. Důvodem je například kostrč, která je v této pozici pohyblivá.

 

A jak se tedy stalo, že se poloha na zádech prosadila a lékaři ji preferují?

Důvodem může být to, že když žena leží na zádech na porodním lůžku, doktor může stát, je to pro něj pohodlné. Dobře vidí, může zakročit, lehce udělá nástřih hráze, může použít například porodnické kleště. Tato poloha se bohužel natolik vžila, že dnes většina lékařů ani netuší, že žena může porodit v jiné poloze. Nemají s tím zkušenosti a nikdy takový porod neviděli.

 

Proč se vlastně během 20. století způsob vedení porodu proměnil a stal se lékařským zákrokem?

Do porodu se začalo vstupovat z vědeckého hlediska a taky se do něho začaly promítat výdobytky své doby. Začalo se například řešit, že porod je bolestivý, že u něj ženy trpí, a že by tedy bylo dobré bolest odstranit – což 20. století umožňovalo. Rozhodli jsme se vlastně porod modernizovat. Takže se začal používat například chloroform. Hodně se to posunulo i kvůli druhé světové válce, během které se zdokonalila anestetika. Ráda dávám za příklad scénu ze seriálu Koruna o britské královské rodině. Když Alžběta rodí první dítě, leží v posteli, lékaři tam mají nachystané kleště, královnu uspí a dítě se pak vytáhne. Říkalo se tomu twilight sleep.

 

Není nicméně silným argumentem to, že porod za přítomnosti lékaře je bezpečný, že v nemocnici máme výdobytky moderní medicíny a díky tomu je i velmi nízká novorozenecká úmrtnost?

S dětskou úmrtností je to s otazníkem. Umíraly dřív děti skutečně během porodu, nebo spíš až potom kvůli tomu, že nebyla antibiotika, dostatečné znalosti o hygieně a dobrá lékařská péče? Samozřejmě umíraly i během porodu, protože se nedělal třeba císařský řez. A nikdo samozřejmě nepopírá to, že se medicína posunula a že jsme schopni rozpoznat řadu problémů během těhotenství i během porodu a řešit je. To je skvělé.

 

„TO VÁS NEMŮŽE BOLET“

Změnilo se české porodnictví od revoluce?

Dřív ženy určitě zažívaly od zdravotníků mnohem častěji dehonestaci. S větami jako „Vy jste nám to tady ale ušpinila“, „Dejte ten zadek dolů“, „To vás nemůže bolet“, „Co tak křičíte?“, „S takovými prsy nikdy kojit nebudete“ už se dnes tak často nesetkáte. Za posledních pár let také začalo být mnohem běžnější, že kromě partnera či partnerky má žena u porodu svou porodní asistentku, rozšiřuje se povědomí o benefitech kontinuální péče, mít sepsaný porodní plán už dnes taky není tak zvláštní jako dřív.

 

Každá žena si může vybrat porodnici, kde bude rodit. Není to taky benefit?

Jen částečně. České nemocnice nezveřejňují statistiky o porodnické péči, jediné, co se dozvíte, jsou počty chlapečků a holčiček. Vy ale potřebuje vědět, jak tam vedou porody, kolik dělají císařských řezů, jestli můžete rodit i v jiné poloze než na zádech. To se teď ale zřejmě změní, protože Ústavní soud nedávno rozhodl, že veřejnost má právo tato data znát.

 

Na co přesně upozorňujete, když kritizujete české porodnictví?

Na to, že porod je proces, na který je žena stavbou svého těla a tím, jak fungují hormony, přirozeně připravená. Naše tělo umí porodit, stejně jako umí dýchat nebo jako mu bije srdce. A porodní asistentka při porodu jen dohlíží na to, že vše postupuje dobře. Pokud ne, přivolá lékaře.

 

Zdůrazňujete tedy, že porod je proces, u něhož není potřeba předpokládat problém a mít tam kvůli tomu lékaře?

Pokud je žena zdravá a dítě také, není důvod si myslet, že by měl být porod nějak komplikovaný a lékařsky vedený. U bezproblémového porodu stačí opravdu jen porodní asistentka. Tady je nutné říct, že porodní asistentka má vystudovaný tříletý bakalářský obor, kde studuje pouze porod a reprodukční zdraví ženy. Je na to tedy kvalifikovaná. Lékaři často na porodní sály přinášejí spěch či dodržování různých časů. Třeba v 50. letech přišel profesor gynekologie a porodnictví na Harvadu Emanuel Friedman s tím, jak dlouho má porod trvat. Jenže porod každé ženy je individuální, nelze ho pasovat do nějakých tabulek s tím, že když se nedodrží, je třeba hned zasáhnout.

 

Jak silné je v Česku přesvědčení, že ženy prostě musí v porodnici leccos vydržet, protože jde přece o zdraví jejich dítěte?

Žena byla dlouho vnímaná jako pasivní příjemce péče, nikoli ten, kdo může projevit své přání. Dnes je ale zřejmé, že pokud do porodu zbytečně vstupujete, může to mít za následek komplikace. Podle mne je potřeba na základě výzkumů revidovat přístup k porodům. Není na tom nic špatného. Společnost se vyvíjí, máme mnoho validních dat, proč tedy na jejich základě neudělat změny?

 

 

Ještě zmiňme separaci matky a dítěte hned po porodu. Může to mít nějaký validní důvod?

Dnes je už celkem normou, že na oddělení šestinedělí je dítě s matkou na pokoji, nepřináší se jen na kojení v daných časových intervalech, jak tomu bylo v minulém století. Přesto se na mnoha místech stále bohužel razí předpoklad, že když ihned po porodu nebude dítě od matky odděleno, nedá se novorozenec dobře kontrolovat. Kdekdo znalý přírody vám řekne, že nemůžete mládě brát matce, v naší kultuře se to naopak považuje za normu.

Už v osmdesátých letech se dělaly výzkumy například na teplotu novorozenců. Jeden z častých argumentů pro to umístit dítě po porodu do vyhřívaného boxu totiž byl a stále je, že když má matka dítě na sobě, že bude podchlazené. Zjistilo se ale, že to není pravda. Za mne je jakákoli zbytečná separace jedna z forem porodnického násilí, naprosto nelogická, která ubližuje matce i dítěti. Bezprostřední kontakt dítěte s matkou přináší řadu benefitů: vzniká mezi nimi vazba, dítě prokazatelně lépe dýchá, cítí se v bezpečí, žena produkuje lépe hormony, které podporující začátek kojení, poporodní rekonvalescenci a taky snižují riziko rozvoje poporodní deprese.

 

KONTINUÁLNÍ PÉČE

Jak vypadají porody a péče o těhotné v zahraničí, respektive v západních zemích?

Jak v které zemi, ale bývá více rozšířený model, kdy porodní asistentky pečují o ženu kontinuálně od začátku těhotenství až do šestinedělí a tuto péči hradí stát. S lékařem je žena v kontaktu jen tehdy, když se objeví problém. Pokud se problém nevyskytne a pokud žena nemá rizikové těhotenství, se svou porodní asistentkou i porodí. Dobrou praxi mají třeba v Dánsku, kde mají i nízkou novorozeneckou úmrtnost. Fungují tam porodní domy, porodní centra i porody doma. To samé platí pro severské země či Velkou Británii.

 

Co se na tomto typu kontinuální péče s porodní asistentkou ukazuje?

Z výzkumů plyne, že ženy v kontinuální péči porodní asistentky lépe prožívají těhotenství, mají snadnější porody, což je logické, protože porodní asistentka ženu dobře zná, mají čas spolu probrat vše kolem porodu, jejích přání i obavy a porodní asistentka je pak pro ni během porodu opravdu oporou. Je to prostě něco jiného, než když přijdete do porodnice, kde vás nikdo nezná a vy neznáte je. Pro ženu to může být stresující, což může porod zkomplikovat. I poporodní péče je velmi důležitá, je to citlivé období a mít u sebe někoho, kdo nám poradí, zná nás, je velký benefit.

 

Říkala jste, že v zahraničí existují porodní domy a porodní centra. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Porodní dům je samostatně stojící budovou. Porodní centrum je součástí porodnice. Myslím si, že porodní centra jsou velmi dobrá cesta, jak v Česku péči o těhotné ženy zlepšit. Sama jsem to zažila na stáži v Holandsku, kde jsem byla během studií. Tam bylo porodní centrum na stejném patře jako porodnice a byly v něm jen porodní asistentky. Některé tam byly zaměstnané, ale přicházely tam i takzvané komunitní porodní asistentky, které pracovaly na volné noze, a i ty tam mohly ženu doprovodit k porodu. Pokud se porod zkomplikoval nebo se jim něco nezdálo, přejelo se s ženou jednoduše na porodní sál, kde byli lékaři. I tam s ní ale i nadále byla její porodní asistentka.

 

V Česku teď něco takového není možné?

Není. Stále nemáme uzpůsobenou legislativu k tomu, aby mohly porodní asistentky vést porod bez lékaře, myslím tím bez jeho indikace, to jest svolení. Porodní asistentky jsou sice v porodnicích zaměstnané, porody často vedou, ale odpovědnost nese lékař. Porodnická centra už sice vznikají, ale automii, kterou mají v zahraničí, tady zatím nenajdeme.

 

Na ministerstvu zdravotnictví funguje od roku 2021 komise pro porodnictví, jejíž jste členkou. Co je jejím úkolem?

Schází se minimálně jednou do roka. Vznikla na základě přijaté Strategie pro rovnost mužů a žen na léta 2021–30. Jedním z cílů této strategie je nastavit nově způsob porodnické péče tak, aby reflektoval potřeby žen, ale nesnižoval kvalitu péče. A také se tam řeší, jak v tomto systému budou fungovat porodní asistentky.