Umění porozumí úplně každý, stačí za ním přijít

26. května 2023

Zuzana Bönisch

Národní galerie má někdy nálepku místa pro intelektuály nebo lidi z vyšších vrstev. Přitom by měla být místem, kam může přijít úplně kdokoli. Protože úplně kdokoli dokáže rozumět umění, stačí se za ním vydat, soudí Alicja Knastová, polská kurátorka a už téměř dva a půl roku ředitelka Národní galerie. I proto je přesvědčená, že vstup do galerie by měl být zadarmo. „Ale to musejí rozhodnout politici,“ říká.

Jste za třetinou svého šestiletého mandátu. Co považujete za svůj největší dosavadní úspěch?

Největší úspěch je, že jsem se začlenila do místní kultury. S týmem jsme dokázali vypracovat styl vzájemné spolupráce, porady i pohovory s uchazeči vedeme v češtině, byť jazyk pořád ještě neovládám stoprocentně. Nejde jen o můj úspěch, je to práce celého týmu. Jsem čtvrtý ředitel Národní galerie během krátké doby a tohle je obrovská instituce, která si rozhodně zaslouží stabilitu. Právě tu považuji za obrovský úspěch, na kterém můžeme dál stavět.

Co se vám naopak zatím nepovedlo?

Nepokročili jsem v oblasti Veletržního paláce, stále ještě nemáme potvrzeno financování jeho revitalizace. A taky jsme tolik nepostoupili s digitalizací sbírek. Bohužel se ukázalo, že fondy na digitalizaci v Česku nejsou alokovány na kulturu v takové míře, jak jsem si myslela. V tuhle chvíli se snažíme celý proces zrychlit, jak jen to jde. Bohužel zatím postupujeme jen malými kroky a sháníme peníze.

Když jste v půlce ledna představili plány pro letošní rok, někteří výtvarní publicisté vám pak ve vysílání Českého rozhlasu vyčetli, že se příliš zaměřujete na domácí scénu. Je pro vás těžké sehnat nějaké velké zahraniční jméno?

Ne, naopak je jednodušší výstavu koupit v zahraničí. Vymyslet ale projekt, který je spojený s daným prostředím a má smysl z hlediska historie instituce nebo kolekce, je mnohem těžší. Část kulturní scény ale vždycky řekne, že má jinou představu. Nikdy nebudou všichni spokojeni. Kritiku samozřejmě vnímáme a nebereme ji na lehkou váhu. Trochu mě ale překvapila, protože tohle by třeba v Polsku vůbec nebyl problém. Naopak by se to bralo jako něco, co děláme pro sebe.

Jaké máte další plány jako Národní galerie?

Chceme zmapovat působení umělců Čechoslováků, kteří emigrovali. Jejich stopa v zahraničí je velmi silná, procestovali celý svět, ovlivnili ta místa, často byli i skvělými obchodníky. Tuto mezeru chceme zaplnit a přivést je zpátky domů. Druhý cíl je popsat roli a postavení žen v umění i kolem něj. To nás jako tým velmi zajímá. Tato témata zůstala v minulosti trochu stranou.

Sen o galerii pro všechny

Jak se vám daří pokrýt chod Národní galerie v době inflace a vysokých cen energií? Budete sahat třeba na vstupné?

Můj sen je, aby vstup do Národní galerie a přístup k umění byly pro každého zdarma. Ale realita je odlišná. Vstupné nemůžeme zrušit, protože se bez něj neobejdeme. Chod pokrýváme také z příspěvku od státu a máme i příjem z pronájmů našich prostor a akcí, které pořádáme.

Můžete se v dnešní době spolehnout i na štědrost sponzorů?

Podpořte Reportér sdílením článku