Vznikal tu Žižka i Stalin. Pražskou Kafkárnou šly dějiny

Kafkárna vznikla v roce 1932 kvůli zakázce na jezdeckou sochu Jana Žižky, která je dnes součástí Národního památníku na Vítkově. Bylo tenkrát něco takového obvyklé?

Bylo to naprosto unikátní a je to určitě největší ateliér minimálně v Praze. Původně to byla dočasná stavba, která měla být posléze rozmontována. Stojí v cípu chráněného území v pražské čtvrti Ořechovka. Na této parcele je přečerpávací stanice, a je tam tudíž zákaz cokoli stavět. Zřejmě i proto nebyla Kafkárna nikdy zbouraná, a to i přesto, že je to velmi lukrativní místo a po revoluci tu byly tlaky developerů.

Kdo ji vlastně nechal postavit?

Ve zmíněném roce 1932 o stavbě rozhodlo město Praha. Prostor měl sloužit sochaři Bohumilu Kafkovi, podle něhož se dnes ateliéru říká Kafkárna. Kafka tehdy dostal dvě velké zakázky – na devítimetrovou sochu Jana Žižky a sedmimetrovou sochu Milana Rastislava Štefánika, která stála v Bratislavě (dnes tam najdeme už jen kopii, originál byl v roce 1952 demontován a převezen neznámo kam, pozn. red.). Byly to dvě výrazné státní zakázky. Mladá republika potřebovala vytvořit národní symboly a tato budova byla dimenzovaná přímo na tyto dvě sochy.

Jak tu obrovskou sochu Žižky odvezli z ateliéru pryč?

Tím si nejsem úplně jistá, ale kousek od pozemku Kafkárny jsou vlakové koleje a viděla jsem nějaké fotografie, kde byly koleje položené až těsně k ateliéru, takže je možné, že se socha na nějaké vlečce dostala až na Vítkov. V ateliéru se dělala v nadživotní velikosti jen sádrová forma. Ta se pak po částech odlévala a skládala až na Vítkově.

Co se dělo potom, co tu Bohumil Kafka vytvořil dvě zmíněné sochy?

Historie se zkomplikovala, přišla válka. Ale stavba díky tomu přečkala a až dodneška se stále používá ke svému původnímu účelu, tedy jako sochařský ateliér. V 50. letech tam tvořil sochař Otakar Švec sousoší Josifa Stalina na pražskou Letnou. Šlo ale o menší model, protože celé sousoší by se do ateliéru nevešlo. Socha se pak podle modelu vytvořeného na Kafkárně tesala z kamenných bloků přímo na Letenské pláni.

A pak sloužil ateliér k čemu?

Za normalizace zde sídlil státní podnik zaměřený na umělecká řemesla, který sdružoval kameníky. Ti tu pracovali na různých zakázkách, často to byly kopie starých soch, například na Karlův most. V 90. letech pak ateliér získala od magistrátu za symbolický nájem Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (UMPRUM), a to díky sochaři Kurtu Gebauerovi, který po revoluci začal učit v tamním ateliéru sochařství. Bydlí naproti Kafkárně, takže místo velmi dobře znal, sám tam chodil pracovat.

Na jak dlouho byl ten nájem?