Že je život na vsi ekologičtější? Ne vždycky

Letní teploty ve městech atakují čtyřicítky, a to už i v našich zeměpisných šířkách. Vědci upozorňují, že třeba v Praze lidem v uplynulých letech hrozilo dvakrát větší riziko úmrtí na následky vedra než dřív. Co je největší problém?

Určitě přehřívaní zpevněných ploch. Ve městech narůstá počet domů a komunikací, které mají často tmavé povrchy a akumulují hodně tepla. Vydávají ho navíc i v noci, čímž se ten efekt prodlužuje. Další problém je, že nenarůstá počet stromů ve městě, spíš naopak. V ulicích pak není stín a nedochází ani k zadržování dešťové vody, která by se odpařovala, a ulice tak ochlazovala. V zásadě jde o kombinaci rozrůstání města do plochy a narůstání automobilové dopravy.

Dělá Praha něco, aby se obyvatelům žilo lépe? Že budeme muset čelit větším vedrům, víme už roky.

Nejen Praha, ale i ostatní města kladou velký důraz na zachytávání vody a lepší hospodaření s ní. S tím totiž stojí a padá i kvalita přírodních prvků, vody a zeleně, takzvané modrozelené infrastruktury. Vzhledem k tomu, že Česko je na střeše Evropy, tedy veškerá voda je pouze ze srážek, je potřeba dešťovou vodu zadržovat. Celkové množství spadlé vody za rok se v průběhu let příliš nemění, ale jiné je její rozložení během roku. Máme mnohem delší období sucha, následovaná mnohem intenzivnějšími srážkami. Dříve byla městská technická infrastruktura nastavena tak, aby kanalizační systémy odvedly přebytečnou vodu z průtrží mračen co nejrychleji pryč do řeky a voda rychle z města zmizela. Voda, co jednou odteče, se ale do města už nikdy nevrátí, a v nynějších prodlužujících se obdobích sucha nám chybí.

Teď se k tomu města staví jak?

Teď je trend naprosto opačný. Města v rámci jakýchkoli zelených ploch vytváří systémy na zadržení dešťové vody. I u jednotlivých stromů je už skoro standard, že jsou u nich retenční nádrže, které zachytí větší množství vody, než v tu chvíli stromy potřebují. Vodu pak strom čerpá průběžně a během delšího období sucha může teplotu v ulici snižovat odparem. Jen pro zajímavost – běžný strom odpaří za den zhruba sto litrů vody a může ochladit okolní vzduch až o pět stupňů Celsia, což odpovídá zhruba výkonu standardní klimatizace pro třípokojový byt. Když se dnes upravují parky, budují se v nich průlehy a suché poldery, které jsou snížené oproti okolnímu terénu. Běžně se používají jako hřiště nebo louky. V případě nárazového deště se stanou vodními plochami a nádržemi, ve kterých voda chvíli stojí, postupně se vsakuje a odpařuje, a v městské krajině tak zůstává.

Zelená pro zeleň

Jaké další možnosti město má?

Například budovat v ulicích mezi chodníkem a komunikací menší záhony, do kterých je přes přerušený obrubník svedena dešťová voda přímo z komunikace. A velkým tématem jsou vnitrobloky, které byly vždy významnou oázou stromů, vegetace a hlavně volného terénu. Je snaha bloky dál nezastavovat dalšími objekty, ale naopak je uvolňovat zpátky pro vegetaci. Právě tam vzniká příjemné mikroklima, které byty a město důležitým způsobem ochlazují. U novostaveb se ve městech běžně používají vegetační střechy – tedy ozeleněné střešní plochy, které pojmou dešťovou vodu a mnohem méně se zahřívají. Různé možnosti, jak snižovat teplotu ve městech, nabízí i fasády domu.

Ty vypadají jak?

Mohou to být zelené fasády, které jsou ale technicky velmi náročné. Ozelenit fasádu je trochu luxusní řešení, navíc vyžaduje stálou údržbu. V našich podmínkách se objevují výjimečně. Tradiční možností jsou popínavé rostliny, které se vysazují při krajích chodníku u paty domu a při vhodném svedení dešťové vody dokážou vytvořit popínavou fasádu.

A jednodušší řešení?