Dva mladí Češi pěstují cvrčky po tunách. A sní o hmyzím burgeru

Začínal jste hraním pokeru. Jak k tomu došlo?

Na gymnáziu mě jednou spolužáci přizvali do hry, bylo to o deseťáky, dvaceťáky a hrozně mě to chytlo. Pak jsem zjistil, že se to hraje přes internet, a několik měsíců jsem se trápil na hrách zdarma. Bylo to bláznivé, třeba dvacet tisíc lidí hraje turnaj o dvacet dolarů. Jednou jsem tam vyhrál asi pět dolarů a tím jsem ve druháku nastartoval svou kariéru v pokeru.

Jak dlouho ta hráčská kariéra trvala?

Začínal jsem od malých turnajů, pak se přesunul na jinou hernu a začal hrát více profesionálně. Dostal jsem se do české komunity profesionálních hráčů, co pak hrávali velké turnaje v Las Vegas. Když mi bylo čerstvých osmnáct, hrál už jsem legálně o relativně velké peníze, ale tehdy zrovna jeden den vypnuli všechny servery heren v USA. Já tam přišel o vyhrané peníze, bylo to čtyři a půl tisíce dolarů, asi sto tisíc korun. Dodnes se tomu dni říká v pokeru Black Friday, peníze mi vrátili asi po roce. To už jsem ale mezitím spoluzaložil neziskovku na podporu sportu Nejsme líná generace.

Proč jste s pokerem skončil, když vám to docela dost vydělávalo?

Pokerem jsem si vydělával dost, za rok a půl asi čtyři sta tisíc, což bylo hodně peněz na to, že jsem byl na střední škole a bydlel u rodičů. Ale po zkušenosti s vypnutými servery jsem ztratil nadšení. Neměl jsem z toho dobrý pocit, ne že by to bylo negativní, je to dovednostní hra, ale nevytvářím žádnou hodnotu. Hráči se jen obírají o peníze.

Práce v neziskové organizaci vám přinesla větší uspokojení?

Byli jsme občanské sdružení, organizovali jsme Běh Terryho Foxe proti rakovině. Stálo nás to spoustu práce a pak běželo asi šedesát lidí a vybrali jsme patnáct tisíc korun. Říkal jsem si, že kdybych místo toho pracoval, tak bych mohl z platu přispět více, než kolik jsme vybrali. Při studiu na vysoké škole jsem založil firmu a pak jsem narazil na koncept sociálního podnikání, který mne nadchnul. Takže když mě oslovil Daniel Vach (společník v Sens – pozn. aut.), prodal jsem firmu z vysoké školy a šel do toho.

Začínali jste vybíráním peněz na Kickstarteru. Proč?

Chtěli jsme si potvrdit na trhu, že je o něco takového zájem. Byl rok 2016 a v celé Evropě nebyly žádné produkty s hmyzem. Poprvé jsme šli s kůží na trh a báli jsme se, že si lidé zaťukají na čelo s tím, že je to úplná blbost. Ale nevysmáli se nám, a nakonec jsme vybrali patnáct tisíc eur. Na základě toho jsme nastartovali celé Sens, dostali jsme nabídky od investorů, měli jsme objednávky i mimo Českou republiku. Pak už jsme mohli investorům ukázat, že jsme za měsíc dokázali prodat tyčinky za 350 tisíc korun.

Jak jste se dostali až k cvrččí farmě?