Více než polovina knih pro děti by vyjít vůbec nemusela

20. října 2022

Veronika Benešová Hudečková

Archiv VBH

Veronika Benešová Hudečková je spolumajitelkou nezávislého dětského knihkupectví 2veverky a jednou ze zakladatelek Asociace malých nakladatelů a nezávislých knihkupců. „Nejlepší dětské knihy jsou od malých nakladatelů, paradoxně se však ke čtenáři velmi těžko dostávají,“ říká.

Letos rozdával premiér Petr Fiala prvňáčkům knížku Broučci. Jak hodnotíte tento výběr?

Nemyslím si, že to byla vhodně zvolená knížka, a to hned z několika důvodů. Určitě to není knížka, kterou by si prvňáček byl schopen sám v dohledné době přečíst. Šťastná podle mě v této složité době není ani její symbolika, když si uvědomíme, že broučci chudáčci umrznou. V neposlední řadě je to kniha stará 145 let. Tím však nechci říct, že by ji děti neměly číst vůbec. Je to ideální knížka na společné čtení ve třídách, kdy se na ní dá krásně ukázat vývoj jazyka, historické i společenské změny. Ale že by to měla být kniha, kterou dostanou děti v roce 2022 při nástupu do první třídy, to si nemyslím.

Jakou knihu byste jim věnovala vy?

Tipů bych měla dost. Určitě by to byla knížka, kterou by si dokázaly ještě během první třídy samy přečíst. Čili měla by mít málo textu a krátké řádky. Pak samozřejmě můžeme uvažovat i o nějakém hlubším poselství. Mně by se například líbila některá z knih, které získaly zahraniční ocenění. Dětem by to ukázalo šikovné tvůrce a třeba i podpořilo jejich chuť v životě něčeho dosáhnout.

Dostávají se tyto knihy alespoň do seznamu povinné četby na školách?

To je velmi komplikované téma. V rámci vzdělávacích plánů mají učitelé poměrně velkou volnost, a záleží vlastně na nich samotných. Chodí k nám učitelky a učitelé, kteří třeba i za své vlastní prostředky nakupují knihy, aby dětem ukázali i moderní literaturu. A naopak. Už jsem se setkala i s tím, že pedagogové nezařazují některé knihy proto, že mají strach, že je děti znají lépe než oni sami. Například Harryho Pottera. Přitom pedagog přece není neomylný, měl by dnes fungovat spíše jako určitý mediátor, který děti provází a zprostředkovává jim vnímání světa kolem a ukazuje jim i určitou názorovou pluralitu.

Proč tomu tak je?

Myslím, že si řada učitelů dnes neuvědomuje, že se současné děti potýkají s úplně jinými problémy než my. Že jsou vystaveny tolika lákadlům v podobě různých her, online aplikací a platforem a čtenářství má tak opravdu velkou konkurenci. Určitě však dětem nepomůžeme tím, že jim budeme dávat číst literaturu z 19. nebo začátku 20. století, přičemž budeme opomíjet aktuální autory a aktuální témata, které současné děti a mladí lidé řeší. Dnešní mladí lidé se například velmi intenzivně zajímají o otázky životního prostředí, dotýká se jich téma feminismu, role jednotlivce ve společnosti a další. A ty zcela jistě reflektuje více současná literatura než ta, která je padesát let stará.

Je čtení potřeba?

Argumentem proti může být, že se o této problematice mohou dozvědět i jinde než z knížek…

Naše asociace pořádala diskusi, které se účastnil také profesor Jiří Trávníček, odborník na čtenářství. Během diskuse padl velice zajímavý a také velmi kacířský dotaz, jestli vlastně čtení vůbec nezrušit. Že když máme všechny ty online nástroje, ze kterých se můžeme všechno dozvědět, tak knihy ani nepotřebujeme. Profesor Trávníček reagoval velmi trefnou poznámkou, a sice že čtení nám pomáhá v porozumění právě i v online prostředí. Že se musíte naučit rozumět psanému textu, abyste se orientovali v záplavě internetových zdrojů.

Vy máte v pražských Holešovicích knihkupectví 2veverky, které prodává především malé české nakladatele. Proč právě je?

Podpořte Reportér sdílením článku