Čína je zásadnější hrozbou než Putinovo Rusko

Jaký byl před invazí na Ukrajinu vztah Číny a Ruska?

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal 4. února při návštěvě Pekingu na začátku zimních olympijských her se Si Ťin-pchingem deklaraci o vzájemném spojenectví „bez hranic a zapovězených oblastí“. Tato kvazi-aliance má představovat takzvaný „nový typ mezinárodních vztahů“ v protikladu s poválečným aliančním systémem v Evropě a v Asii. V podstatě jde o spojenectví na způsob někdejší Svaté aliance po napoleonských válkách v Evropě, v němž Čína a Rusko navzájem uznávají své sféry vlivu v Evropě a v Asii. A vyjadřují společný odpor proti emancipačním a demokratizačním snahám, takzvaným barevným revolucím v menších zemích v jejich mocenském okruhu.

Spekuluje se o tom, že Čína o invazi věděla a Rusko si ji po dohodě s Pekingem naplánovalo až po skončení olympijských her. Jak moc je to pravděpodobné?

Putin musel Si Ťin-pchinga o chystané invazi při jejich setkání v Pekingu informovat. Otázkou je, co všechno mu řekl. Nejspíš líčil chystanou akci jako speciální vojenskou operaci, jako byla anexe Krymu v roce 2014, která postaví svět během pár dní před fait accompli, tedy hotovou věc, a nevyvolá velkou reakci mezinárodní veřejnosti. Tak si to ostatně Putin sám původně představoval.

V posledních dnech se zdá, že Čína otáčí a nechce Rusko podporovat, naopak slíbila pomoci Ukrajině. Je to opravdu změna v čínské politice, nebo jen gesto navenek?

Ty náznaky, kterých se jako stébla chytá okolní svět, jsou čistě kosmetické a určené pro mezinárodní veřejnost. V Číně samotné jsou tato prohlášení cenzurovaná a domácí čínská média jedou dál naplno proruskou propagandu. Rusko-čínské spojenectví je jasně vyjádřené v „olympijském paktu“ ze začátku února, ale lidé se raději upínají k různým náznakům, které odrážejí převážně jen jejich zbožná přání. V Číně je samozřejmě řada lidí, kterým se Si Ťin-pchingova jednoznačná orientace na Putina nelíbí. V mocenském systému stále více personifikované diktatury, kdy o podstatných věcech rozhoduje podobně jako v Rusku v podstatě jediný člověk, ale nemají žádnou možnost reálně ovlivnit čínskou zahraniční politiku.

Lukrativní vztahy se Západem

Znamená to, že si Čína sice netroufne Rusko podporovat oficiálně, ale může jej finančně nebo i jinak podporovat neoficiálně či skrytě?

Obchod s Ruskem představuje pro Čínu jen zlomek jejího obchodu s demokratickými zeměmi, především se Spojenými státy a Evropskou unií. Peking nebude přese všechny vzletné deklarace chtít ohrozit své lukrativní vztahy se Západem kvůli Rusku, jehož ekonomika je srovnatelná se Španělskem, a které je navíc na Číně závislé tak jako tak. Prozatím se zdá, že většina čínských firem si dává pozor, aby otevřeně protiruské sankce neporušila.

A skrytě?

Na nejvyšší politické úrovni, tedy mezi Putinem a Si Ťin-pchingem, bude na Čínu vyvíjen tlak, aby pomohla ruským oligarchům kolem Kremlu obejít finanční sankce. Obdobná situace ostatně nastala po anexi Krymu v roce 2014. Peking se bude pravděpodobně snažit vyjít svým přátelům v Moskvě vstříc, ale jen natolik, aby se sám nedostal do problémů a nevysloužil si ze strany Západu druhotné sankce. Podobně jako po Krymu se dá očekávat, že Kremlu částečně pomohou čínské státní banky, takzvané policy banks, jež jsou méně vystaveny riziku sankcí než běžné komerční banky. Samostatnou kapitolou by byla případná vojenská pomoc, o niž již Rusko údajně Čínu požádalo. Zbrojní dodávky ruským silám na Ukrajině by představovaly mimořádně provokativní akt, k němuž by asi Peking sáhl jen v krajní nouzi, například pokud by hrozil pád Putinova režimu.

Myslíte, že spojenectví na základě deklarace by platilo i pro Rusko, zničené sankcemi a na pokraji bankrotu? Nebo by Čína využila situace?