Legenda české letecké akrobacie: Vyhrávali jsme suverénně všechno

21. září 2020

Na titulní straně časopisu Zápisník byl pilot Jiří Tlustý v roce 1973. Fotografie byla pořízena téměř padesát let poté.

Jan Hanzlík

Pozoruhodný rozhovor s legendárním akrobatickým pilotem Jiřím Tlustým (85). O jednom sloupu v Hlinsku, jednom letišti ve Skutči a jednom v Chrudimi, o jednom bramborovém políčku a taky o jedné čtyřce. Chrudimské čtyřce, slavném československém týmu letecké akrobacie, který dnes pokračuje jako Flying Bulls Aerobatic Team.

Jak se kluk v padesátých letech dostane k létání? Byl to váš sen?

Ne, to vůbec. Já pocházím z Herálce na Vysočině, ale učil jsem se v Hlinsku mechanikem kancelářských strojů. A jednoho dne jsem šel panu mistrovi koupit svačinu. Koukám na sloup a na sloupě byl plakát: Chceš se naučit létat? No tak jsem tam šel. Prohlídli mě, jestli jsem zdravý, přijali mě a začal jsem plachtařit na letišti ve Skutči. A na plachťácích jsem lítal až do odchodu na vojnu.

Na vojně jste taky létal?

Taky, ale jako palubní střelec na béčkách, B-33 Šturmovik. To byl hrozný eroplán, protože jako palubní střelec jsem seděl zády k pilotovi. Z motoru šel smrad z výfuku přímo do kabiny, takže jsme se neustále trávili a dusili.

Jaké to je, střílet z leteckého kulometu?

Je to náhoda, když cokoliv trefíte. Učili nás předsazovat, stříleli jsme na rukávy (látkový válec tažený na laně jiným letadlem – pozn. red.), a když jsem měl dobrýho pilota, tak ten přilítl až k tomu rukávu a já to tam všechno nastřílel a hned byla odměna!

Kdy jste začal létat s motorem?

Když jsem se po vojně vrátil do Skutče, tak jsem za častou účast dostal motorový výcvik. A jako „motorář“ jsem potom nastoupil jako náčelník letiště, protože tam jiný „motorář“ nebyl. Všichni plachtili. Tím jsem se definitivně dostal k lítání.

A dál?

V Chrudimi lítal nějaký pan Rous na aerotaxi, na dvoustovce (Let L – 200 Morava, pozn. red.). V Praze se nachomýtlo místo a pan Rous tam honem spěchal, a to uvolněný místo nabídl mně. Nakonec jsem řekl, že jo, a 1. října 1962 jsem nastoupil k aerotaxi na letišti Chrudim. Aerotaxi mělo třicet dva stanic, byli jsme všude, od Karlových Varů až do Košic. Já jsem lítal pro Transportu Chrudim, a protože ta měla na východě pobočku, lítal jsem do Košic a zpátky pořád dokola. Ze začátku to bylo dost složitý, protože se lítalo tak zvaně VFR, za dohledu země, tak, abyste viděl na zem kvůli orientaci. Pak nám dali do dvoustovek radiokompasy a ty byly certifikovány jako IFR, pro létání „poslepu“.

S aerotaxi jste létal od roku ’62, to už ale musela létat i Chrudimská čtyřka…

Podpořte Reportér sdílením článku