V Africe pro jednoho Čecha určitě prostor někde je

4. ledna 2021

Fotograf a zakladatel neziskové organizace Skate World Better Martin Loužecký s africkými dětmi.

Martin Loužecký, zakladatel neziskové organizace Skate World Better, pod jejíž záštitou postavil minulý rok v Maputu, hlavním městě Mosambiku, dva skateparky. O skateboardingu, přežitých představách o černém kontinentu a také o jeho dalších plánech jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

Skateboardingu se věnujete od patnácti let, kdy vás poprvé napadlo, že byste to posunul dál a začal stavět skateparky?

Jednou jsem narazil na video, jak někdo v Afghánistánu v roce 2015 postavil skatepark. To mě inspirovalo. Vždycky jsem rád cestoval a podnikal různá dobrodružství, a když jsem tohle viděl, říkal jsem si, že jet někam na výlet je skvělé, jet na výlet za skateboardingem je ještě lepší, ale někam jet a něco tam po sobě nechat, když se to navíc týká skateboardingu, je prostě super. V té době jsem to viděl tak, že se toho třeba někdy zúčastním. Až se to postupně vyvinulo v myšlenku, že bych to mohl celé rozjet sám, protože jsem začal chodit do školy, která mi to umožnila. K tomu doplním, že Kodaň je zřejmě to nejlepší místo, kde něco takového rozjet. Je tady k tomu opravdu ideální prostředí.

Proč vás tak okouzlila právě Afrika?

Velmi rád objevuju a cestuju a čím víc je nějaké místo tajemné nebo neprobádané, o to víc mě zajímá. Zároveň je podle mě teď Afrika na vzestupu, poprvé je v situaci, kdy ji nikdo nekolonizuje a není v takové míře sžírána občanskou válkou. Teď je Afrika v situaci, kdy řeší základní věci, aby se tam lépe žilo, což se týká například infrastruktury. A to jsou samozřejmě obrovské projekty. Je u toho hodně přítomná Čína a obecně asijský trh. A já si říkám, že přece pro jednoho Čecha tam určitě prostor někde je.

Je možné, že teď konečně přišel čas, kdy se Afrika může začít řádně rozvíjet?

Můj prvotní vztah k Africe vznikl tak, že mě zajímalo to neznámo, které se za Afrikou skrývá. Nechci, aby to znělo jako klišé, ale zároveň je tam taky něco, co nedokážu popsat slovy. Teď si však uvědomuji, že na tom kontinentu se toho v následujících třiceti letech strašně moc stane a že můžu být nějakým způsobem součástí toho vývoje. Ten relativní politický klid, který tam, alespoň v určitých zemích, pomalu nastává, dává mnoho příležitostí pro rozličné projekty v oblastech infrastruktury, medicíny, školství atd.

Jaká byla africká realita, když ji srovnáte s představou, kterou jste si předem vytvořil?

Odjížděl jsem jako člověk s konkrétním plánem, který se musí postupně uskutečnit. A zároveň jako člověk, který toho o Africe dost ví, ale ještě nikdy tam nebyl. A když to řeknu jednoduše, tak Mosambik nebo Znojmo nebo Tchaj-pej, to jsou jen místa na planetě a je to všude stejné. Možná se tam dějí věci trošku na jiných frekvencích, lidé vypadají jinak a mluví jiným jazykem a jedí jiná jídla, ale v zásadě je to stejné. Asi tak po třech dnech jsem si řekl, že tady zkrátka žiju, tohle je můj dům, támhle za rohem je pekárna a sem můžu zajít na pivo, a byl jsem tam vlastně, jako bych byl v Praze.

Jedna z obecných představ o Africe je, že je zkorumpovaná.

Samozřejmě, některé představy o Africe jsou pravdivé, například právě ta o korupci. Afrika je zkorumpovaná, a to opravdu hodně. Teď jsem o tom psal diplomovou práci.

Podpořte Reportér sdílením článku