Ekonomika se nemusí vyvíjet tragicky, ale vláda málo podporuje lidi v utrácení

To, jak hospodářská krize způsobená koronavirem dopadne na společnost, je stále otevřené – říká sociolog Daniel Prokop, který zkoumá nálady lidí v projektu Život během pandemie. Ne všechny kroky vlády jsou špatné, ale některé věci měla zavést dříve. A místo toho typu podpory velkých firem, při kterém se necílí na udržení mezd a zaměstnanosti, by se měly peníze dostávat přímo k lidem, aby více utráceli. Právě spotřeba domácností totiž může rozhodnout o podobě a hloubce krize.

Kdy budeme přesně vědět, jak moc dopadla ekonomická krize způsobená koronavirem na českou společnost?

Jeden z klíčových údajů, kde panuje stále nejasnost, je nezaměstnanost. Zatím nerostla tak moc, ale podle našich průzkumů mnoha lidem běží výpovědní lhůta, jiní pobírali ošetřovné, část osob samostatně výdělečně činných vyčkává – takže více nezaměstnaných se objeví kolem července. Pak budeme vědět, jaký byl první úder. Černý scénář je, že by počet nezaměstnaných během pár měsíců vystoupal k pěti set tisícům, ale taky to může být méně a nemusí jít o tragédii. Potom bude záležet, kolik firem zkrachuje – pak bývá další nárůst v září, kdy se na trhu práce objeví čerství absolventi.

 

Které skupiny jsou nynější krizí nejvíce ohroženy? Mluvil jste například o samoživitelkách, respektive samoživitelích.

Data z posledních výzkumů naznačují, že samoživitelky jsou stále dost postiženou skupinou, ale snižuje se počet těch, které říkají, že jim klesl příjem na polovinu i méně – a to především díky zvýšení ošetřovného. Ohroženou skupinou jsou i osoby samostatně výdělečně činné, ale také těm pomohl kompenzační bonus, případně opět ošetřovné.

 

Z toho, co jste řekl, by vyplývalo, že nejohroženější skupinou je nyní část zaměstnanců.

Mezi zaměstnanci skutečně situace stagnuje. Dohromady asi dvacet osm procent z nich nám říká, že se krize dotkla jejich příjmů. Část přišla o benefity, museli na nucenou dovolenou, nedostali peníze na ruku, které před tím měli. Jiným se příjem zmenšil, ale mají šanci, že nakonec dostanou původní peníze – například proto, že jsou na takzvaných překážkách práce, tedy dočasně nemohou pracovat a vládní program Antivirus jim dotuje část mzdy. A něco pod deset procent všech zaměstnanců nám říká, že jim zaměstnavatel zkrátil úvazek či mzdu bez vyhlídky na rychlou náhradu. Ne každá firma totiž dosáhne na program Antivirus, a ne pro každého zaměstnavatele je to výhodné.

 

Nevýhodné je to proto, že firma musí nějaké peníze vůbec mít a nejprve vyplatit mzdu – a stát její část proplácí až zpětně?

To je jedna věc. Třeba odbory říkají, že by se peníze měly v rámci programu Antivirus proplácet firmám předem, zálohově a potom kontrolovat. Druhý faktor je, že zaměstnavatel stále platí ze svého dvacet čtyři procent superhrubé mzdy, respektive čtyřicet procent z šedesáti procent původní mzdy, které zaměstnanec v době nečinnosti dostává. A kombinace těchto dvou faktorů může nutit zaměstnavatele, že raději mzdy pokrátí bez pomoci státu. Vhodným opatřením by tak bylo zvýšit náhradu mzdy, kterou člověk v podobě onoho postupu obecně nazývaného Kurzarbeit – kam patří i náš vládní program Antivirus – dostává: v řadě zemí, třeba v Německu či Dánsku, náhradu zvýšili, třeba na osmdesát, či dokonce sto procent, aby udrželi kupní sílu obyvatelstva. A klidně by se dalo zvýšit i procento, které na tuto náhradu mzdy stát přispívá podnikům. Byl bych prostě štědřejší; v tom se ostatně s odbory shoduje také svaz průmyslu.

 

Hrozba exekucí

Jak moc hrozí to, co se stalo v roce 2009, že bude část lidí řešit ekonomické potíže půjčkami, a pak je postihne exekuce?

Dění kolem roku 2009 a po něm se v tomto směru snad nebude opakovat. Tam se spojila ekonomická krize a následná úsporná opatření, která dostala lidi do finančních problémů, tehdy zde byl neregulovaný trh s půjčkami a bylo mnohem snadnější spadnout do exekuce. V této oblasti se věci, i když jen částečně, změnily k lepšímu. Nicméně asi čtyři procenta v průzkumech říkají, že si budou muset půjčit u nějaké instituce, a další lidé mluví o půjčkách od známých.

 

Lze říci, které regiony jsou nejohroženější z hlediska ekonomických dopadů? Tipoval bych například Ústecký, Moravskoslezský či Karlovarský kraj, kde je právě hodně exekucí.

Nedokážu přesně odhadnout, jaký region ta krize bezprostředně postihne, klidně může zasáhnout také Prahu kvůli tomu, že přestali jezdit zahraničí turisté, což dopadá na tamní sektor služeb. První šok tak bude asi relativně velký i v bohatších částech země, nicméně kdyby se pak krize přes pokles poptávky přelila do celé ekonomiky, do výroby a do zemědělství, pak asi bude mít klasický průběh, kdy ji odnesou nejchudší kraje. A v současnosti jsou na tom skutečně nejhůře Ústecký a Karlovarský kraj; Moravskoslezský kraj začal jít nahoru – třeba kvůli lepšímu vzdělávání.

 

A platí, že v místě, kde je nejvíce exekucí, hrozí větší dopady krize?

V exekuci je u nás asi 760 tisíc lidí, v některých obcích je to kolem třiceti pěti procent ekonomicky aktivní populace. A když jste solidní firma, těžko v takovém místě můžete mít fabriku. Lidi v exekuci nemůžete zaměstnávat načerno, což oni často preferují s tím, aby dostávali oficiálně jen minimální mzdu, a pak neoficiální příjem. Navíc zaměstnávat lidi v exekuci je pro zaměstnavatele administrativně náročné. Takže exekuce vlastně často rozkládají i pracovní trh.

 

Dvacet procent dolů

Jak celkově hodnotíte krizové kroky vlády v oblasti ekonomiky?

Pokud jde o první fázi, tak samotné vládní rozhodnutí rychle a striktně omezit volný pohyb možná nemělo horší ekonomický dopad, než kdyby nechala epidemii rozjet. Třeba Švédsko zvolilo podstatně méně razantní postup, ale pokles spotřeby tam byl také a může pokračovat déle, protože lidé stejně z obav z nákazy zůstávají doma. U nás by to mohlo být jiné kvůli pocitu lidí, že omezení pohybu epidemii zastavilo.

 

Jinými slovy – protože karanténa a omezení pohybu byly rychlé a účinné, lidé možná získali důvěru, že nebezpečí není tak zlé a mohli by zase začít utrácet?

Ano. Zda lidé začnou utrácet právě teď, závisí – spíše než na obavách z epidemie – na ekonomických obavách a vyhlídkách.

 

A pokud jde o hodnocení ekonomických kroků vlády?

Myslím, že občas bezcílně podporuje velké firmy – třeba teď připravila zákon umožňující odepsat si letošní daňovou ztrátu a dostat zpět daně z let 2018 a 2019, tedy takzvaný loss carryback: ten ale není omezen jen na menší firmy jako třeba v Německu, kde si můžete odepsat maximálně milion eur. Pokud toto náš parlament schválí, přijde stát o 30 miliard a ještě je vezme i z peněz krajů, měst a obcí. Navíc bude mezinárodní firmy motivovat, aby přenášely své ztráty do Česka a kompenzovaly si je z našeho rozpočtu; tato podpora ani není vůbec podmíněna udržením zaměstnanosti a mezd.

Na druhé straně, pokud jde třeba o odklad platby sociálních odvodů či odpuštění odvodů na sociální pojištění malým firmám na tři měsíce, se vláda pohybuje dobrým směrem. Problém ale je, že některé země tohle udělaly už v březnu.

 

Nicméně z dat, která máte, se zatím ještě nezdá, že hospodářství směřuje nevyhnutelně k velkému průšvihu?

Situace je otevřená, ale dostatečně rychlí jsme opravdu nebyli. Kdyby stát brzy rozhodl o odpuštění odvodů, posílil více program Antivirus podporující firmy, aby nepropouštěly, zavedl skutečně účinné úvěry přes banky… ale my jsme ztratili čas. A druhá věc – co myslím vláda podcenila, je strana poptávky, ochota lidí utrácet, jak jsem o tom už mluvil. Česká spořitelna má analýzu plateb kartami: nákupy v jednu chvíli krize a omezení pohybu poklesly asi o dvacet procent, nyní se to sice pomalu vrací, jenže to nemusí být vypovídající, protože může jít třeba o nákupy, které lidé za nouzového stavu odložili na pozdější dobu a uskutečnili až teď; možná také omezili placení hotovostí či velké převody přímo z účtu. Některé asijské země hlásí dlouhodobý desetiprocentní pokles plateb i měsíce po epidemii – a nám v průzkumech necelých třicet procent lidí stále říká, že chce výrazně šetřit. A mezi lidmi, kteří přišli o část příjmů či se bojí ztráty práce, je to dokonce padesát až šedesát procent. Takže se bojím, že kombinace omezení zahraničního obchodu, zahraničních turistů a domácí spotřeby může krizi výrazně prodloužit.

 

Česká vláda by tedy měla podpořit domácí spotřebu?

Právě domácí spotřeba je věc, kterou můžete ovlivnit – a bylo by to rozhodně lepší než zmíněná podpora velkých firem v podobě zpětného odpisu daňové ztráty, zmíněného loss carryback bez limitu. Trumpova administrativa a Kongres daly třeba 1 200 dolarů dospělému a pět set dítěti, řada zemí zvyšuje příspěvky na dítě, zvyšuje či prodlužuje podpory v nezaměstnanosti, zvyšuje zmíněné náhrady mzdy v Kurzarbeitu. Prostě sype peníze do domácností, které je s nejvyšší šancí utratí a mají největší obavy. My to, alespoň pokud jde o zaměstnance, tolik neděláme. Náš výzkum Život během pandemie ukazuje paradoxní fakt – některé formy mimořádné pomoci se dostaly více k lidem se spíše vyššími příjmy. Protože právě tam cílí kompenzační bonus pro osoby samostatně výdělečně činné, navíc firmy si pojišťovaly Kurzarbeitem ty lepší zaměstnance. Naopak o dohody o provedení práce přicházeli ti chudší a jejich úvazky se redukovaly častěji. Těmto skupinám by teoreticky měla pomáhat dávka takzvané mimořádné okamžité pomoci – ale ve skutečnosti jich rozdáváme asi desetkrát méně, než je třeba, a většina lidí dostane po velkém prověřování maximálně tři tisíce.

Zkrátka a dobře: Andrej Babiš, což myslím bez ironie, je dnes v zemi asi nejschopnějším člověkem v komunikaci s průměrným voličem, ale ani on nepřesvědčí pouze slovy lidi, aby utráceli, pokud ty peníze nebudou mít a budou se bát ztráty práce. Pomoc ohroženým má navíc samozřejmě smysl i proto, abychom zabránili důsledkům, jako jsou negativní dopady na děti, zadlužení nebo dlouhodobé riziko ztráty bydlení. A může bránit propadu důvěry, který by sebral politickou legitimitu pomáhat podnikatelům a firmám.

 

Školy a chudší rodiny

Uzavření škol prohloubilo rozdíly mezi chudšími a bohatšími rodinami. Chudší rodiny mají třeba jen jeden počítač a jsou při online výuce znevýhodněny oproti bohatším. Může mít toto znevýhodnění na chudší rodiny trvalejší dopad?

Uzavření škol mohlo poškodit deváťáky, kteří se připravovali doma na přijímací zkoušky s rodiči, kteří mají nižší vzdělání, a tudíž látku druhého stupně základní školy nemusejí zvládat. Musíme si uvědomit, že existují obce, kde až desetina dětí vůbec nedokončí základní školu, ve dvou nejchudších krajích asi sedmnáct procent dětí nedokončí žádnou střední školu, ani učňák. A to už opravdu nejsou jenom Romové, proniká to do větší části populace. Mezinárodní analýzy ukazují, že třeba oproti Polsku nebo Estonsku mají u nás výrazně horší výsledky děti z chudších a méně vzdělaných rodin. A pokud by se žáci z těchto rodin letos nedostali kvůli zavření škol na střední školy, negativní vývoj by to ještě prohloubilo.

 

Mohla mít výuka z domova s rodiči i pozitivní dopad?

Asi čtyřicet procent rodičů nám v průzkumech řeklo, že zjistilo, že výuka je přehlcená informacemi a látkou. Takže na to možná rodiče upozorní a budou tlačit na řešení problému, který ostatně také vede k nerovnostem – české děti přehlcené informacemi škola nebaví, a zda se pak učí, závisí na aspiracích, na tom, jestli na ně prostředí bohatších a více vzdělaných rodin působí tak, aby šly na vysokou školu.

 

Druhá vlna?

Nechci nic přivolávat, ale co by znamenala pro společnost druhá vlna pandemie, kdy by vláda opět musela přistoupit k omezení pohybu a zavření značné části ekonomiky?

V první řadě bychom se měli snažit zabránit takovému vývoji dobře udělaným systémem druhé generace chytré karantény, který by rychle zachytil ohniska nákazy. Nicméně k vaší otázce: stres v březnu a v dubnu v domácnostech byl relativně vysoký, podle některých analýz – třeba profesora Miovského – vzrostla konzumace alkoholu doma, patrně vzrostlo i domácí násilí. To jsou důsledky, které bychom možná viděli znova – ale je to hypotéza. Dopad na spotřebu a ekonomiky by to mohlo mít různý. Mezi lidmi by se mohla potvrdit obava, že jde o všudypřítomné riziko a že je potřeba šetřit. Ale také by to lidé mohli brát jako něco, na co už si zvykli a už tu jednou bylo, takže by to mělo menší krátkodobé dopady než první omezení pohybu.

 

Existuje tedy možnost, že by se ekonomika i společnost přizpůsobila a vyhnula se při druhé vlně velkým škodám?

Opravdu by asi byly vidět různé dopady. Spousta firem už posílila e-shopy, řada firem se naučila dělat home office a bude se vracet jenom částečně do kanceláří. Ale současně by to myslím posílilo krizi poptávky a oslabilo ochotu části lidí utrácet. Možná by to zase rozevřelo nůžky: méně digitalizované domácnosti a ekonomicky a zdravotně ohrožení by šetřili, zatímco jiní by utráceli více než při prvním nouzovém stavu.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama