Strouhal jsem s Kennedym sýr otvírákem na pivo, vypráví novinář

19. října 2020

Don Walton

Michael Durčák

S kandidátem na prezidenta Bobby Kennedym pojídal sýr, jeho bratr, budoucí prezident John Kennedy mu představil svou ženu Jackie – ta prý nebyla moc ráda, že je zrovna toho dne, na výročí své svatby, ve státě Nebraska uprostřed lánů kukuřice. O svém setkávání s americkými prezidenty vypráví v hlavním městě Nebrasky Lincoln pětaosmdesátiletý novinář Don Walton. Veterán místní žurnalistiky též vysvětluje, proč mají Donalda Trumpa v Nebrasce rádi. A proč je ve stejném státě populární i místní komunita českých krajanů.

Když jsem volal k vám do redakce, kolegové říkali, že už tuhle práci děláte věčnost. Jak dlouho už píšete do místních novin?

Začínal jsem už jako elév ve škole, když jsem na místní univerzitě studoval žurnalistiku. Nejprve jsem dělal takové klasické věci, jako jsou dopravní nehody. To bylo v roce 1957, dneska je mi pětaosmdesát a dělám novináře pořád. Tehdy jsem ještě psal články na stroji a vždycky přijeli kurýři z Western Union, aby je odvezli včas do redakce, počítač mi v tomhle ulehčil hrozně život… Ale teď už upřímně čekám jenom na telefon od šéfredaktora, že končím a jdu do důchodu (smích).

Chtěl jste být vždycky novinářem?

Vlastně ne, vždycky jsem chtěl být spisovatel, ale došel jsem k závěru, že nejlepší cesta, jak se jím stát, bude přes novinařinu, protože psaní knížek vás neuživí. Ani tady v USA.

Co se na americké novinařině změnilo za více než půl století?

Přístup k tisku jako celku. Teď, když někomu zavolám nebo napíšu a prosím ho třeba o rozhovor nebo citaci, tak mi ani nezavolají zpátky, nebo prostě neřeknou, že nemají zájem. Tohle se nestávalo. Musím ale uznat, že když pozoruji mladší kolegy, tak spousta z nich má pocit, že jim všechno spadne do klína, a mají až nezdravou dávku sebevědomí. Chybí jim pokora a občas také chuť vůbec položit otázky, které jdou proti jejich osobnímu přesvědčení, nebo nebudou úplně příjemné respondentovi a tak dále. Přitom to všechno je úplný základ.

Kdo za to může? Novináři, nebo politici?

Média by měla za nastalou situaci nést svůj díl viny, ale nikdo to neřekne nahlas, protože se bojí, že jim to vezme i ten zbytek autority, který ještě novinářům v téhle zemi zbývá. Částečně za to ale můžou i politici, speciálně konzervativci a republikáni, kteří média kritizují a kteří mají, ovšem často oprávněný, pocit, že novináři nejsou objektivní a nechovají se k nim fér.

Začínal jste s prací novináře, když byl prezidentem Eisenhower, od té doby se v Bílém domě vystřídala řada prezidentů. Na jaké rád vzpomínáte jako novinář?

Začnu trochu zeširoka. Nebraska byla kdysi jedním z mála států, kde byly prezidentské primárky. Takže jsme byli mnohem významnější než dnes, kdy jsou důležitější primárky v jiných státech, a v našem státě se navíc hraje jenom o pět hlasů z 538 členů sboru volitelů, který podle ústavy volí prezidenta. Takže jsem měl vlastně štěstí, že jsem tady pokrýval politiku v dobách, kdy na Nebrasce záleželo mnohem více než dnes. Pamatuji si prezidenta J. F. Kennedyho, jeho bratra Roberta, prezidenty Nixona, Lyndona Johnsona, kterého měli místní rádi, Ronalda Reagana, samozřejmě i další…

Koho z nich jste poznal nejvíce?

Podpořte Reportér sdílením článku