Vodáci nemusí mít roušky, na řeky jsou natěšení, říká vodácký instruktor

Kvůli epidemii koronaviru začala letošní vodácká sezona mnohem později. Jak se ale zdá, lidé jsou na řeky natěšení, a tak začali jezdit ve velkém a neodradil je ani déšť v uplynulých dnech, popisuje vodácký instruktor a zakladatel vodácké půjčovny Dronte Míla Pražák (52). Bývají všechny hlavní toky v létě přeplněné, nebo se dá ještě někde zažít opravdová vodácká romantika? „Takovou skrytou, tajnou řekou, kam se dá jet a kde je člověk prakticky sám, je Jizera ve svém středním a spodním toku,“ prozrazuje.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Letošní vodácká sezona nedávno začala, jak ji zasáhla epidemie koronaviru?

Sezonu to postihlo zásadně, protože běžně začíná už v březnu, kdy se má jezdit Chrudimka, kdy se jezdila Želviáda na Cidlině a Doubrava. A tohle všechno odpadlo. Takže vodácká sezona opravdu fakticky začala až po tom 25. květnu, kdy se uvolnila některá omezení, mohly mít otevřeno kempy a rozběhly se i půjčovny. Lidé ale spíš začali jezdit až od toho začátku června. Na druhou stranu ale je pravda, že všichni už byli na vodu natěšení, takže i víkend 6. a 7. června, kdy pršelo, stejně přijela spousta lidí.

 

Čekají vodáky na řekách nějaká omezení?

Na vodě vodáci nemusí mít roušku, tam žádné omezení není. Jediné, co ještě donedávna platilo, bylo, že by neměli takzvaně soulodit, tedy srazit si lodě. Musel být zachován ten dvoumetrový odstup. Toto opatření bylo ale již také zrušeno. Nicméně ve své podstatě, pokud je to parta lidí, která společně přijela, společně vyrazila na vodu a společně si i došli na pivo, to znamená, že jsou stále pohromadě, tak je tam už vcelku zbytečné cokoli dodržovat. Pokud jde ale o personál ubytování nebo půjčoven, tak ten se snaží roušky mít.

 

 

Jaká ta letošní sezona bude? Lidé budou pravděpodobně zůstávat více v Česku, tak by se dalo očekávat, že možná i více pojedou na vodu...

Když to vezmeme podle objednávek, tak zatím je ten propad nějakých 20 až 30 procent. Ale je to trošku věštění z křišťálové koule, protože informace, které dostáváme, se mění a ještě se měnit budou. Když budeme vycházet z toho, že vláda přislíbila, že do zemí, jako je Chorvatsko či Řecko, se může, tak to jsou zrovna destinace, kam lidé k tomu moři jezdí. Nicméně zase, co jsem se bavil s lidmi, tak spousta z nich se bojí někam jet. Říkají: Já tam pojedu, pak najednou něco vyhlásí, budu mít problémy se vrátit, tak to radši zůstanu doma. Takže si myslíme, že lidé zůstanou spíše doma a nebudou si chtít tu situaci komplikovat. A je pravda, že i objednávky lodí na léto v tuto chvíli narůstají.

 

Čekají letos vodáky nějaké novinky? A jaké jsou vůbec nejnovější trendy? 

Novinky jako třeba nějaká nová plavidla, to ne. Ale všeobecně se dá říct a média to ještě přiživují, že oblíbené jsou paddleboardy. Řekl bych ale, že se to týká spíše mladých lidí. A že by na vodě bylo tolik paddleboardistů, kteří by vystřídali kanoisty, to ne. Jinak lidé zůstávají věrní jak pevným lodím, tedy plastovkám, tak když jede nějaká parta, tak chce raft, aby si tam mohli povídat. Raft je pořád taková společenská loď.

 

A na co by si vodáci měli dát pozor?

Měli by si určitě ověřit, zda tábořiště, kam mají namířeno, fungují. Pro některé provozovatele mohly mít události posledních měsíců likvidační následky nebo mají třeba jen strach otevřít.

 

Český vodák je pohodář

Jací jsou Češi vodáci? Zkušení, nezkušení, opatrní, nebo naopak hodně riskují, podceňují nebezpečí?

Ono se to nedá úplně generalizovat, protože český vodák má spoustu specifik a spoustu tváří. Můžeme ale říct, že třeba oproti vodákům z jiných zemí je český vodák pohodář a má to takzvaně na salámu. On si jede na tu vodu užívat, nebere to jako sportovní výkon či něco, kde by mu mělo hrozit nějaké nebezpečí. Zahraniční vodáci například mnohem víc řeší bezpečnost. Je ale pravdou, že jsou mezi českými vodáky i tací, kteří se na vodu jedou takzvaně vylejt. Nicméně stále jsou i vodáci romantici, kteří jsou si vědomi určitých rizik, ale vodu si užívají a vnímají ji jako jeden z prvků přírody, kde se mohou zrelaxovat.

Dopouštějí se Češi na vodě nějakých chyb?

Nejklasičtější chybou právě je, že na té vodě „chlastají“. Když si dá vodák po obědě jedno pivo – zatím to tedy povolené není –, tak v zásadě se dá říct, že určitě neohrozí sebe ani nikoho jiného. Jenže když tam koluje flaška slivovice, tak za chvíli ji má takzvaně jak z praku. A když je malá voda, tak to lidi zas tolik neohrožuje, ale když voda vystoupá po deštích, jsou tam úplně jiné proudy, člověk má jiné reakce a může to dopadnout špatně.

 

A ještě nějaká další chyba?

Druhou věcí je používání vodáckých vest. Vestu by měl mít vodák s sebou. I když si ji třeba na klidné vodě nevezme, tak na tu šlajsnu je dobré ji mít. Většinou nad jezem je hloubka, pod jezem je proud, může se stát cokoli, praští se do hlavy a ta vesta ho může zachránit.

 

Jak je to vlastně podle platných zákonů nyní na vodě s alkoholem?

Tak Senát prosazuje, že by si vodák jedno pivo mohl dát, ale podle mých informací to je zatím jen návrh. Ještě to nebylo schválené.

 

A kontroluje to na vodě někdo? Třeba policie dává dýchnout?

Ano, jednou za čas vždycky někdo z papalášů policisty k řekám nažene a ti začnou vodáky doslova buzerovat. Akorát se to úplně míjí účinkem, protože většinou vychytávají lidi, kteří si fakt dali to jedno pivo, a těch opilých se bojí, protože jsou agresivní.

 

Jak je to se smrtelnými úrazy a utonutími, přibývá jich, nebo naopak?

Počet utonulých se snižuje a je to hlavně zásluha Asociace vodní turistiky a sportu a Petra Ptáčka, který vedl boj za to, aby byly nebezpečné jezy vybaveny záchrannými prvky. Takže tyto nebezpečné jezy na hlavních řekách jsou nyní vybavené jednak různými lany, která se dají hodit, ale na březích jsou i závěsná lana, takže se člověk může zachránit sám. Například na Ohři došlo k přestavění třech jezů, které byly takzvané smrťáky.

 

Nebezpečí? Když se zvýší hladina řeky

Jaké největší nebezpečí může vodáka čekat?

Úplně zásadní nebezpečí pro vodáky je, když se změní hladina řeky, byť jen o deset či patnáct čísel. Vodák tu řeku mohl jet už několikrát, jenže za nízkého stavu, a když se změní průtok, tak se řeka chová úplně jinak. Někde, kde stačil, stál normálně v proudu, tak tam pak stát nevydrží, protože ten proud je mnohem silnější. To samé, když udělal chybu se špatným náklonem a bylo málo vody, tak se nic nestalo, maximálně se cvaknul a byla tam voda po kolena. Když je ale vodní stav vyšší, voda má úplně jinou sílu, a potom tam může docházet k nebezpečným situacím. Typický příklad je Sázava v úseku Týnec–Pikovice. Když se tam zvýší hladina vody o nějakých 30, 40 čísel, tak je ta řeka plná lidí, kteří vůbec nevědí, která bije, a říkají: My jsme to jeli tolikrát a nikdy to nebyl problém.

 

Jaká je základní rada, co dělat, když se člověk s lodí převrátí?

Když se vodák cvakne, tak základní rada je nechat loď dnem vzhůru, aby v ní vznikla vzduchová bublina. Tak ta loď plave a nepůjde ke dnu. Druhou věcí je, že by člověk neměl být po směru proudu pod tou lodí, ale vždycky nad tou lodí a postupně ji dovést ke břehu. Řada vodáků dělá tu chybu, že je loď, pak jsou oni a loď táhnou za sebou. Takže když se tam, nedej bože, vyskytne kámen, tak se na něj vodák navalí, na něj je nalepená ta loď a může dojít k nebezpečné situaci.

Které řeky jsou nejlepší pro vodáky-začátečníky?

Ony české řeky jsou v zásadě velmi přívětivé. Když vezmeme Berounku a Otavu, tak těmi rodiny s dětmi a začátečníci nic nezkazí. Platí za to jedinou daň – že ta řekla je pomalá. Pokud vezmeme Sázavu, tak ta je ve svém středním toku také docela klidná. Specifická je potom Lužnice, která má většinou vody buď málo, nebo hodně a úsek z Tábora do Bechyně úplně pro začátečníky není. Vrchní úsek zase bývá klikatý, takže možná nejvhodnější je ten střední tok. Ohře je zajímavá tím, že nejdříve teče lučinami, takže prakticky až do Lokte je to řeka pro rodiny s dětmi a pro začátečníky a ti se většinou tak rozpádlují, že pod Loktem, kde začínají peřeje, to pak mohou zvládnout. Vltava je taky peřejnatá, a navíc je tam strašně moc lidí.

 

Regulace počtu vodáků je nesmysl

Právě na Vltavě, ale nejen tam, v minulých letech vzrostl počet vodáků, někde se na jezech tvořily dokonce i fronty. Neuvažuje se o nějaké regulaci počtu lidí na řekách?

Uvažuje, už byly i návrhy, že by se platilo nějaké povolení a bylo by dané, kolik lidí může proplout. Jenže zatímco třeba na horní Vltavě v chráněné krajinné oblasti to smysl dává, tak na středním toku je to nesmysl. Například když jedou lidi na hory na běžky, tak pro ně také neplatí nějaká omezení. Jde spíš o snahu místních lidí, kteří třeba žijou podél těch řek a kterým to vadí.

 

A co zpoplatnění splutí řeky?

Tak zaslechl jsem to od některých starostů, ale tady se zapomíná na to, že řeka je regulérní vodní cesta a na ní nemá kdo co zakazovat plout lodím. Tlaky tady ale jsou, protože řada lidí vidí, jaký objem lidí se na řekách pohybuje, a chtěli by na tom vydělat.

 

Dá se vůbec ještě jet někam, kde je větší klid? Kde se dá zažít ta pravá vodácká romantika?

Problém je v tom, že řada řek nemá vodu. Třeba Tichá Orlice je ale určitě řeka, která je taková klidnější a kde těch vodáků zas tolik není. Ještě nedávno to bývala Ploučnice, ale tam už je taky přetlak. Takovou skrytou, tajnou řekou, kam se dá jet a kde je člověk prakticky sám, je Jizera ve svém středním a spodním toku. V tom středním toku je těch tábořišť opravdu málo a dá se tam tábořit na divoko na těch lučinách, které jsou podél. Takže když se mě někdo zeptá, kam jet, aby si užil samotu, tak je to Jizera.

 

Proč si myslíte, že je v Česku vodácký sport tak oblíbený?

Jsou na to různé teorie, ale v zásadě to souvisí s hnutím trampingu na začátku 20. století a s romantickou duší Čechů jako takovou, s tím, že mají rádi přírodu. Vodácký sport má v sobě určitý závan dobrodružství, protože i když si člověk tu loď půjčí, tak se musí o sebe postarat a na vodě je dán na milost a nemilost. Je to další věc, kde si lidé mohou říct: Hele, něco zažijeme. Jsou v přírodě a je to něco jiného než jet do hotelu.

 

Autorka je redaktorka ČTK.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama