Terezín není jen místem tragédie, ale také naděje

29. srpna 2022

Jan Roubínek

Archiv Památníku Terezín

Terezínské muzeum od 90. let vypráví příběh holokaustu a terezínského ghetta. Jinou perspektivu, jak na toto období nahlédnout, nabízí vítěz mezinárodní architektonické soutěže na rekonstrukci muzea. Světoznámý americký architekt Steven Holl se podílel na návrhu, který má symbolizovat naději navzdory tragické historii místa. Někteří přeživší se však proti tomuto konceptu postavili. „Myslím, že bychom měli respektovat návrh, který jednohlasně vybrala odborná porota,“ říká Jan Roubínek, ředitel Památníku Terezín.

Muzeum ghetta je místem, kde se prolíná několik historických příběhů. Co všechno se tu v průběhu minulého století stalo?

Před druhou světovou válkou v této budově fungovala městská škola, v době ghetta zde byl chlapecký domov. Většinu chlapců nacisté deportovali do Osvětimi-Březinky, kde zahynuli. Od 80. let tu pak byla instalována obludná expozice o historii SNB, která měla propagandisticky ospravedlňovat komunistický režim. Současná stálá výstava vznikla před více než dvaceti lety. Měli jsme velké štěstí, že s naším týmem na jejím vzniku spolupracovali rovněž odborníci z řad pamětníků terezínského ghetta. Jako například Toman Brod, který tu byl za války a později vystudoval historii, dále historici Anna Hyndráková, Anita Franková a manželé Miroslav a Margita Kárných.

Většina návštěvníků Terezína zamíří do stálé expozice v Malé pevnosti anebo do Muzea ghetta. Jak se tematicky liší?

Malá pevnost bývala za války vazební věznicí pražského gestapa, kde byli internováni především političtí vězni a oponenti nacistického režimu. Expozice a návštěvnická trasa Malé pevnosti pojednává o jejich každodenním životě za války. Muzeum ghetta se věnuje příběhům židovských dětí i dospělých – od předválečných represí až po jejich pobyt v terezínském ghettu a jejich dalším tragickým osudům na východě. Volné pokračování těchto příběhů je v nedalekých Magdeburských kasárnách, kde se dozvíte více informací o kulturním životě v době ghetta a zjistíte, že i navzdory nelidským podmínkám se tu hrálo divadlo, pořádaly koncerty a přednášky.

Statisíce turistů

Proč jste se rozhodli pro zásadní inovaci Muzea ghetta?

Hlavně kvůli tomu, že technický stav budovy není dobrý. Od 80. let tu neproběhla žádná větší rekonstrukce. Každoročně Terezín navštíví zhruba 300 tisíc turistů, především ze zahraničí. Řada z nich míří právě k nám do muzea, přijíždějí školní skupiny nebo jiné hromadné zájezdy. Vstupní část muzejní budovy není uzpůsobena na kumulaci tak velkého množství lidí. To je velký technický problém. A kromě toho chceme, aby v nové expozici byla nejen historická fakta, ale také aby vynikly osobní příběhy a vzpomínky jednotlivých pamětníků.

Zahraniční návštěvníci asi očekávají interaktivní prvky, které jsou v cizině běžné, ale v Česku je moc nevídáme…

Současná stálá expozice je po odborné stránce kvalitní, ale odpovídá dnes již přežitému pojetí výstavnictví konce minulého století. Velká část turistů k nám přijíždí na velmi krátkou dobu, stráví u nás většinou jen určitou část dne. Proto je nutné se do budoucna zaměřit i na vizuální vjemy a pocity. Kromě toho turisté potřebují odpovídající zázemí, aby se ihned po příjezdu mohli zorientovat a zjistili, co jim můžeme nabídnout, kam zajít na oběd a podobně. Přesně toto bylo zadáním architektonické soutěže – aby autoři navrhli nejen samotnou budovu Muzea ghetta a její expozici, ale také kultivaci veřejných prostor v jejím okolí a studii parkoviště u Malé pevnosti, kam zpravidla všichni naši návštěvníci přijíždějí. Od konce příštího roku bude budova Muzea ghetta z důvodu rekonstrukce uzavřena a opět otevřena bude v průběhu roku 2025.

Zmínil jste nutnou opravu muzea. V Terezíně jsou ale budovy, kde se bortí střechy a hrozí zřícení. Neměli byste raději investovat do akutnějších oprav?

To je spíš dotaz na vedení města, které tyto budovy spravuje. Osud těchto budov jim není lhostejný, jenže jsou ve velmi svízelné situaci, protože od 90. let mají ve správě řadu rozsáhlých historických objektů. Těžko mohou vystačit s minimálním provozním rozpočtem cca 50 milionů korun. V některých případech se již městu podařilo tyto budovy revitalizovat, bylo to ale vždy spojené s finančním přispěním z evropských fondů. Památník Terezín má s vedením města velmi dobré vztahy. Snažíme se jim pomoci mimochodem i tím, že o nezáviděníhodné situaci města informujeme v Česku i v zahraničí. Neplatí zde tedy vzorec: „opravit Muzeum ghetta, a proto neinvestovat do oprav ve městě“. Opravu si zaslouží všechny terezínské budovy bez ohledu na jejich různé zřizovatele. V případě bývalých vojenských kasáren ve správě města je nutné myslet nejen na to, kde sehnat finance, ale také jaké bude dlouhodobé smysluplné využití těchto objektů.

ZÁBLESK NADĚJE

Do mezinárodní soutěže se přihlásila architektonická studia z Česka i ze zahraničí. V červnu komise oznámila, že vybrala tým amerického architekta Stevena Holla. Čím ji přesvědčil?

Podpořte Reportér sdílením článku