Plyn je pro Evropu jako droga, musíme se jí zbavit

Rusko a státem vlastněný Gazprom jsou jedním z vítězů už několik měsíců probíhající energetické krize. Díky příjmům z prodeje ropy a plynu může Rusko financovat i nynější válku. Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Oldřicha Sklenáře je proto důležité zbavit se závislosti na ruském plynu. Ovšem nikoli pouze tím, že se plyn bude dovážet odjinud.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Ceny energií byly pod tlakem už delší dobu, tlačil je vzhůru plyn. Co můžeme čekat nyní, po zahájení války?

V Evropě bylo důležitým faktorem růstu cen energií chování ruského Gazpromu, který je stále největším dodavatelem zemního plynu do Evropy, v roce 2020 to bylo 44 procent, v první polovině roku 2021 dokonce 47 procent. Gazprom sice dodržel dlouhodobé smluvní závazky, ale výrazně omezil krátkodobé prodeje a nedoplnil své zásobníky, které se nachází na území evropských států. To vedlo ke zvýšenému tlaku na cenu.

 

Co z toho plyne pro další vývoj?

Když se budeme bavit o vítězích energetické krize, na kterou doplácíme my všichni, tak mezi ně jednoznačně patří Gazprom a Rusko. Podstatné příjmy do státního rozpočtu Ruska plynou z prodeje nerostných surovin, ať už jde o ropu, či zemní plyn. Prodali srovnatelné množství komodity, ale za úplně jinou cenu. A jde o to, že z těchto příjmů je možné financovat i náklady na zbrojení. My tím, že platíme za ruský plyn a ropu, pomáháme vyzbrojovat zemi, která aktuálně napadla svého souseda. To je něco, co by se mělo brát v potaz, i když to není snadno vyjádřitelné v penězích.

 

Je vůbec možné se zbavit závislosti na ruském plynu, třeba v rámci možných sankcí, a omezit tak i příjmy Ruska z této komodity?

Už v roce 2014, když vypukla první krize na Ukrajině, si evropské orgány nechaly vypracovat analýzu, která měla řešit, co se bude dít v případě přerušení dodávek plynu z Ruska. Problémem bylo, že provedený zátěžový test uvažoval s výpadkem po dobu šesti měsíců. My jsme ale na plynu závislí dlouhodobě. Rusko je stále jeho největším dodavatelem a v tuto chvíli nejsme schopni komfortně dodávky omezit.

 

 

Komfortně znamená co?

Je otázka, jaká opatření by byla v případě omezení dodávek plynu zavedena, zdali například dojde k omezení průmyslové výroby na úkor domácností. To jsou opatření, kterým bychom se v případě omezení dodávek nejspíše nevyhnuli. Alternativy možnosti zásobení existují, ale jsou omezené a mají i svoje nevýhody.

 

To, že Rusko dodává plyn dlouhodobě, bývá i argument, že tak bude činit i nyní, a navíc potřebuje ty zmíněné peníze…

Ano, dodávky probíhaly i v době studené války, nebyly dlouhodobě přerušeny za poslední desítky let. Ochota Rusů plyn dále prodávat zatím stále existuje, ale musíme si uvědomit, že tím, že si od nich kupujeme suroviny, pomáháme současně zemi, která nás vede na seznamu nepřátel. Zároveň roste propojení Ruska a asijských ekonomik, především Číny. Rusko tím rozšiřuje svoje zákaznické portfolio. Takže když Evropa nyní přestane nakupovat plyn, nebude to pro Rusko taková rána jako před lety, protože mají nové odběratele na východě.

 

Vrátím se zpět, jak se lze tedy ruskému plynu vyhnout?

Je tu potenciál navýšení dodávek z Norska, které nyní do Evropy dodává kolem dvaceti procent. Teoreticky také z Afriky přes Alžír. Ale i přes případné navýšení by tato kapacita byla mnohem menší než objemy, které k nám tečou z Ruska. Je tu ještě zkapalněný zemní plyn, který sem může proudit pomocí tankerů. To má ale zase své nevýhody, protože těžba plynu v USA, prováděná technikou frakování, je spojena s množstvím environmentálních dopadů, včetně zvýšených úniků metanu. Ten je násobně škodlivější než CO2, takže celkový efekt může být podobný, ne-li horší než při provozu uhelných elektráren. Předpokládám, že s ohledem na zajištění energetické bezpečnosti tento faktor přechodně ustoupí do pozadí, ale je to něco, co se nám poté brzy vrátí ve formě dopadů na klima.

 

Jaké jsou další možnosti?

Měli bychom především řešit, jak plyn využíváme. Teď jsme v pozici narkomana, který hledá nového dealera, protože ten stávající se ukázal jako nespolehlivý. To ale není řešení. Řešením je v ideálním případě abstinence, která v tuto chvíli není dosažitelná okamžitě, ale to neznamená, že to není cesta, kterou se vydat. Čím později k ní přistoupíme, tím náročnější ten proces bude.

 

Co je podle vás na téhle cestě třeba udělat?

Na prvním místě jsou úspory, zvýšení účinnosti. To se často smrskne na debatu o ceně, respektive návratnosti úsporných opatření. Musíme si ale uvědomit také geopolitický rozměr, který ta návratnost nemusí odrážet. Kromě fyzických úspor například v podobě zateplení budov jsou zde dostupná také opatření organizačního charakteru, jako je například energetický management nebo řízení na straně poptávky. Šetřit samo o sobě ovšem nestačí, řešení spočívá v celé sadě opatření.

 

Jaká mohou být ta další opatření?

Využívání druhotných zdrojů. Jde o to zužitkovat už existující odpadní zdroje, které máme, ale nejsou využívány. Například je tu velký potenciál odpadního tepla, ať už se jedná o odpadní vody, průmyslové nebo výpočetní procesy, případně odpadní teplo z chladírenských provozů. Pak zde máme obnovitelné zdroje, které mají potenciál do určité míry plyn nahradit. Nicméně ne vše lze řešit s využitím domácích obnovitelných zdrojů. Teprve až vyčerpáme potenciál těchto opatření, měli bychom řešit import. Primárně v rámci Evropy, tedy ze zemí, se kterými jsme v politickém paktu, a kde nehrozí omezení dodávek z geopolitických důvodů. Do budoucna by mohl být dovážen například zelený vodík, produkovaný v zemích, kde mají lepší přírodní podmínky pro jeho výrobu než u nás. Až když nejsme schopni pokrýt naši spotřebu ze států EU, měla by následovat snaha o import ze třetích zemí.

 

 

Zabývá se tím vláda z tohoto pohledu?

Přístup v tuto chvíli spočívá ve snaze sehnat plyn jinde než z Ruska, což souvisí s časovým tlakem. Současně to není systémové řešení. To sice nepřinese výsledky okamžitě, ale pokud se máme problému zbavit, musíme směřovat ke zmíněné abstinenci, a ne pouze náhradě jednoho dealera za jiného.

 

Plyn také nedávno získal v rámci evropské taxonomie spolu s jádrem zelenou nálepku, byť na přechodnou dobu. Lze očekávat, že by o tomto byla ještě debata, kvůli nynější válečné situaci a snaze zbavit se ruského plynu?

Je to velmi obtížné. Plyn byl zařazen jako zelený do taxonomie mimo jiné kvůli výhodám, které poskytuje v rámci elektroenergetiky. Pokud se Německo snaží navýšit podíl obnovitelných zdrojů, nevyhne se minimálně po přechodnou dobu jeho využívání. Alternativní technologie jsou známy, třeba zelený vodík, ale nestihnou se rozvinout včas a dostatečně, aby mohly plyn v dohledné době zastoupit jedna ku jedné. Očekávám, že bude nějaká debata týkající se udržitelnosti zemního plynu nejen z klimatického, ale i geopolitického pohledu. Jediným opravdu udržitelným řešením ale je důraz ne na náhradu zdrojů, ze kterých komoditu dovážíme, ale na náhradu samotné komodity.

 

Německo postupně odstavuje jaderné elektrárny, což se v dnešní situaci také může jevit nešťastně. Na tom se ale asi také nemůže ani v nynější situaci nic změnit, změny už jsou nastartované…

Ono to vypadá velmi lákavě, ale není to snadné. Pro bezpečný provoz jaderného zařízení musíte udržovat dlouhodobé vztahy s dodavateli těchto technologií. Navíc musíte splňovat množství legislativních a administrativních požadavků. Ve chvíli, kdy jednou padne rozhodnutí o odstavení, je velmi komplikované ho zvrátit. V praxi by to bylo velmi obtížné. Nepříjemným faktem je, že německé odstavování jádra má negativní vliv na cenu elektřiny. Jádro, nejsou-li započítány jeho externí náklady, totiž společně s obnovitelnými zdroji patří k provozně velmi levným zdrojům. Pokud tedy klesá jeho podíl na mixu, roste i cena elektřiny. Kromě Německa navíc probíhají neplánované odstávky jaderných elektráren i ve Francii, kde mají obecně problémy s udržováním stárnoucí flotily jaderných elektráren a nyní řeší, co dál.

 

Jak vidíte nejbližší budoucnost plynovodu Nord Stream 2, kde Německo pozastavilo administrativní proces, kterým mělo být zakončeno spuštění plynovodu?

Je to zmraženo, uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet. Německo je nyní v obtížné situaci, mimo jiné i kvůli tomu, že v jistém ohledu je na zemním plynu ještě více závislé než Česká republika. Jeho pozice se potom odráží i na německé zahraniční politice, jak bylo nedávno vidět například při dodávkách zbraní z Velké Británie na Ukrajinu, kdy se nákladní letouny musely vyhnout německému vzdušnému prostoru. To stejné potom platilo i pro počáteční odmítání dodávek zbraní nebo původně také negativní postoj k odstřihnutí Ruska od mezinárodního bankovního systému SWIFT.

 

Problémy s Ruskem na Ukrajině probublávaly už delší dobu, proč nedali Němci trochu zpátečku a nedali si více pozor v napojení na ruský plyn?

To jsou dlouhodobé vztahy. Podívejte se například na osobu bývalého kancléře Gerharda Schrödera, který je předsedou dozorčí rady ruské ropné společnosti Rosněfť, a nedávno byl dokonce nominován na člena představenstva Gazpromu. Nadstandardní vztahy mezi Německem a Ruskem souvisejí i s tím, nakolik je německý finanční a bankovní sektor zainteresován v Rusku. Nyní ovšem čelíme situaci, kdy Rusko otevřeně napadlo svého souseda a došlo k porušení veškerých psaných i nepsaných dohod. V této chvíli není jiné správné řešení než využít všech prostředků k oslabení agresora, byť by se to mělo dotknout německých nebo i našich vlastních zájmů.

 

 

Reklama
Advertisement
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Advertisement
Reklama
Advertisement