Zvykněme si, že rozsáhlé smrkové lesy tu nepřežijí

2. června 2022

Jan Vaca

Poslední dva roky nebyly pro Národní park České Švýcarsko moc lehké. Některé lokality parku jsou zcela bez stromů, jinde trčí ze země jen hnědá torza kmenů. Na vině je samozřejmě kůrovec. Nicméně některé poškozené lokality už se zase pomalu začínají zelenat. „Necháváme to hlavně na přírodě,“ říká šéf parku Pavel Benda.

Z informací, které se poslední dva roky objevují v médiích, by se mohlo zdát, že v Národním parku padly kvůli kůrovci takřka všechny smrky. Jaká je reálná situace?

Částečně je to, bohužel, pravda. Poslední roky jsou, asi kvůli klimatické změně, typické tím, že panují dlouhá období sucha. Mění se množství a zároveň i distribuce srážek, stoupá teplota. A když srážky spadnou, děje se tak nejvíce mimo vegetační období, což je pro stromy nevyužitelné. To ale není specifikum jen naší oblasti, děje se to v celé střední Evropě.

Hlavním problémem je tedy nedostatek vody?

To je nejdůležitější faktor. Smrk, pokud nemá dostatek vláhy, nedokáže spustit obranné mechanismy proti kůrovci. V případě, kdy má vláhy dost, vyprodukuje dost pryskyřice a brouky zalije. Jenže poslední léta voda chybí a obranné mechanismy stromů opakovaně selhávají. Díky teplu se navíc kůrovec dokáže během jediného roku namnožit o několik dalších generací. V nížinách to mohou být i čtyři, na našem území jsou to tři. Každá generace znamená napadení dalšího množství smrků.

Letošní jaro na tom bude s množstvím srážek asi podobně…

Bohužel je to tak. Zase jsme bez srážek a obávám se, že to bude pokračovat i dál. Muselo by se ochladit na delší dobu a víc pršet, jeden deštivý a chladnější týden nic nevyřeší. Obávám se proto, že si na to budeme muset ve střední Evropě zvyknout. Že prostě v nižších nadmořských výškách a v lokalitách, kde není dostatek vláhy, nebude mít smrk šanci na přežití. Ale myslím tím, že tu nepřežijí takové ty typické monokulturní smrkové lesy. Smrk jako takový tu bude dál, ale hlavně na těch chladnějších a vlhčích lokalitách.

Lesníci se kůrovce snaží zastavit masivním kácením. I vy jste se před čtyřmi lety, když tu kůrovcová kalamita startovala, snažili bojovat proti tomu kácením napadených stromů. Proč to nevyšlo?

V Česku se kalamita projevila nejprve na severní Moravě, tam začala již v roce 2016. Lesy České republiky zde nebyly ochranou přírody omezeny až tak jako my, takže se šíření snažily zabránit právě výrazným kácením. Zastavit kůrovce to ale nepomohlo.

Je pravda, že i my jsme se na začátku snažili napadené stromy odstraňovat. Na hranicích parku jsme také vytvořili ochrannou zónu, která měla dalšímu šíření kůrovce předcházet. Postupně se však ukázalo, že to byly marné pokusy. Už to bylo prostě hodně rozjeté, kůrovcová ohniska se nacházela i mimo národní park a my jsme nechtěli dojít k tomu, aby byl národní park z poloviny vykácený a byla tam jen velká holina.

Zaujala mě zpráva z loňského listopadu, kdy jste začali odstraňovat některé stromy s pomocí trhaviny. Co to mělo přinést?

Podpořte Reportér sdílením článku