Koupili zámek a objevili poklad. Hudební poklad

S manželem koupili zámek Liteň a zjistili, že původně patřil slavné operní pěvkyni Jarmile Novotné. Po setkání s jejím synem v New Yorku se pro něj rozhodli uspořádat koncert a pozvat ho zpátky do Litně, kde vyrůstal. U jednorázové akce ale nezůstalo. Po mateřské dovolené se už Ivana Leidlová nevrátila na manažerský post do banky, rozhodla se popularizovat jméno Jarmily Novotné a pečuje o obnovu kulturních památek v zámeckém areálu. Letos se v něm uskuteční již desátý ročník Festivalu Jarmily Novotné, jehož vrcholem bude open air představení Rusalky s Kateřinou Kněžíkovou v hlavní roli.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Jak jste zjistila, že na zámku, který jste koupili, žila operní pěvkyně Jarmila Novotná?

Zámek Liteň jsme koupili, aniž bychom o tom věděli. Můj muž mě tam tehdy vzal a říkal mi, jakou má zámek skvělou atmosféru. Já se původně trochu vyděsila, co na mě zase hodil. Byla jsem tenkrát na mateřské dovolené se dvěma malými syny. Pak jsme ale začali zjišťovat, komu zámek patřil, co se v něm odehrávalo, a opravdu ta historie tam na vás dýchá z každého koutu. Jednou z prvních věcí, kterou jsme udělali, bylo, že jsme zkontaktovali pana George Daubka, syna Jarmily Novotné. Napsali jsme mu e-mail, jestli by se nechtěl potkat, že nás zajímá historie zámku, kde kdysi žil. Nejdřív několikrát nezareagoval, a pak najednou odpověděl: Prima, tak přijeďte na kafe. To ale znamenalo koupit si letenku do New Yorku a odletět tam.

 

Takže jste letěli?

Napojili jsme to na nějaké naše další aktivity a přijeli jsme. Mysleli jsme si, že si na hodinku sedneme na kávu a jen se poznáme. Stalo se z toho ale šest nebo osm hodin, kdy on nemohl přestat povídat. A nás to tak zasáhlo, že už při cestě zpátky z New Yorku jsme si řekli, že by stálo za to udělat pro něj v Litni setkání celé jeho rodiny po pětašedesáti letech a k tomu připravit malý koncertní program. Chtěl se do Litně přijet po letech podívat. Byl toho opravdu plný. Takže jsme mu do roka a do dne udělali 1. Festival Jarmily Novotné. Tehdy jsem si myslela, že to bude taková fajn zábava ke dvěma malým synům, na rok a konec. A vidíte, dělám to deset let. Jarmila Novotná se stala mým osudem.

 

 

A její příběh jste předtím znala? Věděla jste o ní něco?

Ten příběh jsem vůbec neznala. Jediné, co jsem zaregistrovala, bylo, že zemřela. Na gymnáziu jsme byly s kamarádkami členky Klubu mladých diváků a obrážely jsme různá divadla od alternativních scén až po operu. Zároveň jedna z mých kamarádek pracovala na brigádě na Bertramce v Mozartově muzeu a já jsem jí často pomáhala, takže jsem získala vztah k Mozartovi i k opeře a v roce 1994 jsem zachytila zprávu, že Jarmila Novotná zemřela. Ale víte, jak to v těch devadesátých letech bylo, ona zemřela velmi brzy, byla už dáma v letech, bylo jasné, že už tady na nějakých scénách nemůže vystupovat. Milovníci opery ji asi znali velmi dobře, ale jinak nebyla šance, aby se tady její jméno po revoluci nějak proslavilo.

 

Přátelství s Masarykem

Jak o odkaz Jarmily Novotné pečujete? Co všechno děláte?

Ono je to všechno taková koule, která se neustále nabaluje a vždycky se rozvine v něco nového. Nejprve jsem si myslela, že uděláme jeden koncert a tím to skončí, ale první ročník měl velký ohlas, i v rozhlase a televizi. Začaly se ozývat i známé osobnosti s tím, že ji znaly a že nám rády pomohou. A pak další lidé začali posílat předměty, které s ní nějakým způsobem souvisely, a rovněž i my jsme zjistili, že v českých muzeích se dá najít spousta podobných předmětů.

 

Co jste tedy vymysleli?

Zjistili jsme, že ta pozůstalost je rozesetá všude možně po světě, a proto je potřeba se tomu nějak uceleně věnovat. Takže jsme se dohodli se spisovatelem Pavlem Kosatíkem, který provedl osmnáctiměsíční výzkum, objížděl všechny možné archivy a dal to dohromady. Tak vznikla monografie o Jarmile Novotné. Když jsem se dozvěděla detaily jejího příběhu, neuvěřitelně mě zaujal.

 

Jaká tedy Jarmila Novotná byla?

Mladá žena, která se stala velmi úspěšnou už před druhou světovou válkou, přátelila se s prezidentem Masarykem, jeho synem Janem Masarykem, měla podporu československé vlády, byla vývozním artiklem nově vzniklé republiky. Navíc to byla dívka, která nepocházela z nějaké extra vzdělané rodiny, dostala se do nového intelektuálního prostředí a tam zazářila svou pílí, stala se ženou barona Daubka. Před druhou světovou válkou Československo i s rodinou opustila, protože se bála nacistů a nechtěla zpívat v Berlíně. Byla uklizená do Vídně, pak odešla do Metropolitní opery v New Yorku. Následně přijeli domů v roce 1947 – a o rok později jim všechno zabavili. I přes to všechno ale nezanevřela na svůj osud. Žila v cizině, zpívala dále v New Yorku, v zahraničí byla velmi úspěšná, ale tady už se lidé o jejím osudu příliš nedozvěděli. A mně přišlo, že takových úspěšných žen, matek a manželek v naší historii nemáme zas tolik.

 

 

Namísto jednoho koncertu jste se tedy pustila do mnohem rozsáhlejších aktivit. Zaujal vás právě ten její osud?

Byl to ten příběh, její morální síla. I to, jak byla úspěšná, to je opravdu výjimečné. V Metropolitní opeře opravdu zazářila, vydržela tam šestnáct sezon. Dodneška si ji pamatují, mají tam schované její kostýmy. Večeřela s Albertem Einsteinem, s americkými prezidenty. Byla na titulních stránkách Vogue a dalších časopisů. Reportéři časopisu Time o ní udělali reportáž. Jel ji přemlouvat hollywoodský režisér Fred Zinnemann, aby hrála v jeho filmech. To není málo. Byla význačnou osobností, která zanechala stopu nejen v opeře, ale v celém tehdejším společenském životě. Byla jmenována jednou ze sta nejvýznamnějších žen v Americe ve 20. století. Byla opravdu výjimečná a to mě zaujalo.

 

Vždycky se dokázala zvednout

Narazila jste v jejím životě na něco, co vás překvapilo?

Asi mě překvapilo, jak byla vždycky schopná se opět zvednout nehledě na nepřízeň osudu. Sebrali jim majetek. Když se ale vrátili po druhé světové válce, tak všechno vybavili znovu, zrekonstruovali, zařídili. No a v roce 1948 jim to zase znárodnili. Přišli o všechny soukromé věci, obrazy, nábytek, dětské malby, fotografie. Ona ale nikdy na ten osud nežehrala, brala to tak, jak to bylo, nechovala vůči republice nějakou zášť. Komunisté ji nepustili na pohřeb maminky, ale ona stejně v osmdesátých letech v New Yorku pomáhala československým hvězdám, jako byl dirigent Jiří Bělohlávek nebo tenorista Peter Dvorský, aby se v Metropolitní opeře proslavili. Když v devadesátých letech přijela, tak ani neměla zájem o restituci majetku, který jim patřil. I svému synovi to trochu rozmlouvala. Říkala mu: Ber to tak, jak to je. Život jde dál, už se neohlížej. To všechno ukazuje, jak velkou osobností byla. Navíc byla i velmi poctivá ve své práci, neustále se vzdělávala, pečovala o svůj hlas, svou kariéru nerozmělnila natolik, že by z opery utekla do Hollywoodu.

 

Když jste mluvila s jejím synem, na co on nejvíc vzpomínal?

On má hrozně hezké vzpomínky na to, když byli tady v Čechách, protože tady byla ta jeho maminka asi nejvíc s ním. Už z našeho prvního setkání totiž vyplynulo, že se svou maminkou neměl příliš dobrý vztah, protože po večerech chodila zpívat do Metropolitní opery nebo měla nějaká společenská setkání. Nebyla tedy s ním, nedávala mu dobrou noc, což ten jejich vztah zkomplikovalo. Myslím, že to na něm zanechalo obrovský šrám. Během uplynulých deseti let ale i on sám začal prohledávat svůj archiv, který do té doby neotevřel, a začalo ho to zajímat. A rovněž i vzhledem k jeho věku – letos mu bude 83 let – získal určitý nadhled a tím, jak se do těch materiálů ponořil, tak se dá říct, že i tu maminku pochopil. Přestože už je Jarmila Novotná dlouhá léta po smrti, tak si k ní najednou našel cestu a asi se s ní i smířil.

 

 

Když se vrátíme k bývalé práci, jak to bylo s vaším odchodem? Opustila jste manažerský post v bance a odešla jste na mateřskou, a poté...

Pak už jsem se nevrátila. Ze začátku jsem si myslela, že se ještě vrátím, až kluci odrostou, ale to už se nikdy nestalo. Začala jsem se věnovat Litni, Jarmile Novotné a všemu kolem. Manžel mi s nadsázkou říkal, že se „aspoň nebudu na mateřské nudit“. A i já jsem pořád chtěla dělat ještě něco navíc. No a nakonec to je aktivita, které se věnuji plnohodnotně. V práci byli překvapení, že už se nebudu vracet, ale holt to tak dopadlo.

 

Rusalka v parku

Jak se tedy z jednorázového hudebního dárku pro pana Daubka stal prestižní festival, který se koná každý rok?

Jak jsem již zmínila, napsali mi lidé, jako byl pan Bělohlávek či pan Dvorský, s tím, že aktivita, kterou dělám, je velmi záslužná, že jim Jarmila Novotná hodně pomohla a že oni by rádi zase pomohli nám. A pan Bělohlávek tehdy při první návštěvě v Litni řekl: Dobře, tak co koncert příští srpen? Teď to dávám trochu do legrace, ale tak to bylo. A najednou i Český rozhlas řekl, že by rád udělal víkend s Jarmilou Novotnou a různé přenosy koncertů. A ozvala se i pěvkyně Dagmar Pecková, která říká: A co udělat pěvecké kurzy? Ty věci přicházely jedna za druhou. Když jsem se pak v New Yorku zmínila, že jsme založili Festival Jarmily Novotné, tak mi řekli, že mají její originální kostýmy, a půjčili mi je na výstavu, která se konala v Obecním domě. Když se podívám na těch deset let zpátky, tak bych opravdu nečekala, co se všechno uskuteční. Ani jsem v to nedoufala, ten záměr tam od začátku skutečně nebyl. Mám z toho ale velkou radost.

 

Co tedy chystáte letos?

Letos jde o větší projekt, chystáme totiž již desátý ročník festivalu, a tak jsme chtěli udělat něco výjimečného a přivést lidi zase do Litně. V rámci roku, kdy slaví Rusalka 120 let od své premiéry, jsme vymysleli, že uděláme Rusalku v parku. Půjde o provedení nejznámějších částí opery Antonína Dvořáka s multimediální produkcí v režii bratří Cabanů, oslovili jsme Symfonický orchestr Českého rozhlasu s dirigentem Robertem Jindrou. My si bohužel nemůžeme dovolit, aby ti špičkoví pěvci v Litni byli již čtrnáct dní předem, aby tam mohli zkoušet, tak jsme to vymysleli tak, že oni budou zpívat klasicky ve večerních oblecích, ale zpěv bude doprovázen tancem, který bude probíhat na různých jiných místech v zámeckém areálu a vše bude přenášeno prostřednictvím obrazovek na hlavní scénu. Tímto způsobem ty scény z Rusalky ožijí. Tento nápad měl Michal Caban a myslím, že je famózní. Věřím, že atmosféra vzrostlého parku s jezírkem ve spojení se špičkovými pěvci bude opravdu unikátní zážitek a zároveň hezkou oslavou těch deseti let.

 

Kdo bude zpívat hlavní roli?

Abych nezapomněla zmínit, i Jarmila Novotná Rusalku zpívala, takže to je další propojující bod, který jsme chtěli zdůraznit. V našem představení pak bude Rusalku zpívat Kateřina Kněžíková, Prince Richard Samek, Vodníka Jan Martiník a dvojroli Cizí kněžny a Ježibaby bude mít Jana Kurucová. Ještě v dubnu jsme nevěděli, jestli se nám letos vůbec podaří něco uskutečnit, byly to velké nervy. Teď ale věřím, že to klapne a že nad námi Jarmila bude držet ochrannou ruku.

 

Autorka je redaktorkou ČTK.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama