Spisovatelka Markéta Pilátová: Baťovy Zlíny v Brazílii pomalu zarůstají džunglí
26. srpna 2020
Spisovatelka Markéta Pilátová: Baťovy Zlíny v Brazílii pomalu zarůstají džunglí
26. srpna 2020
Spisovatelka Markéta Pilátová: Baťovy Zlíny v Brazílii pomalu zarůstají džunglí
Markéta Pilátová je spisovatelka, novinářka, hispanistka. Zároveň byla dvanáct let učitelkou českého jazyka v krajanských komunitách v Latinské Americe. V Brazílii se jí poštěstilo dostat se k rodinné pozůstalosti Jana Antonína Bati, jenž se po tragické smrti nevlastního bratra Tomáše stal jediným majitelem společnosti Baťa. S pomocí Markéty Pilátové by se měla nyní Baťova brazilská písemná pozůstalost zdigitalizovat a poprvé tak v celé své šíři zpřístupnit českým badatelům.
Ta nabídka mne velmi potěšila. Dolores mi řekla, že by bylo fajn, kdyby o jejím dědečkovi vyšla kniha. Já to ale tehdy musela odmítnout. Do té doby jsem žádnou knihu nenapsala, a hned začít psát knihu o tak kontroverzním tématu, jako byl Jan Antonín Baťa? Na to jsem si netroufla. Řekla jsem jí, že bych předtím měla napsat ne jednu, ale hned několik knih. Pak uběhlo několik let, já se do Brazílie vrátila, měla jsem za sebou několik napsaných knih a už jsem si na to troufla.
Pouze jednu věc, a to byla fake news (dezinformace), kterou vytvořila komunistická propaganda. U nás na Moravě, odkud pocházím, konkrétně na Zlínsku, jsme o něm věděli, že to byl ten Baťa, který se domluvil s Hitlerem, že nás vystěhuje do Patagonie. Což je naprosto bizarní nepravdivé tvrzení.
Baťa chtěl skutečně skoupit pozemky v Patagonii. Věděl o plánech nacistů, že po Židech půjdou na řadu s vyklízením životního prostoru Slované. Tomu chtěl předejít, a měl v plánu skoupit obrovské pozemky v Patagonii, které by nabízel lidem utíkajícím z nacistického Československa. Komunisté toho pak zneužili a vytvořili fake news. A to se ujalo, protože to má všechno, co fake news potřebuje. Je to reálné, je to bláznivé, lidé si to zapamatují, a skutečně to pak omílají celých čtyřicet let. A já jsem přijela do Brazílie, věděla jsem o něm toto a setkala se s jeho vnučkou, která mi začala vyprávět příběh své rodiny. V tu chvíli jsem pochopila, jak obrovský ignorant jsem byla.
Měla jsem díky Dolores přístup k naprosto fascinujícímu historickému materiálu, který dodnes nebyl historiky zpracován, a to ani českými, ani brazilskými.
Je to obrovský archiv brazilské větve rodiny Jana Antonína Bati, která má po různých domácnostech roztrkané deníky, dopisy a jiné písemnosti. Dolores mi ukázala třeba krabice s dopisy, které padesát let nikdo neotevřel. Ocitla jsem se v několika místnostech zavalených tímto materiálem a Dolores mi řekla, ať si vyberu, co chci, studuju, co chci, a píšu, co chci. Dala mi velkou volnost, která byla ale zároveň svazující. Zároveň jsme se každou neděli odpoledne scházely, ona mi vyprávěla o jejich životě a já jsem jí pak na oplátku četla, co jsem napsala. Kombinovala jsem to i s četbou historických knih a nejrůznějších pramenů zlínského muzea a historiků.
Podpořte Reportér sdílením článku
Sleduje sociální problematiku a zajímají ji osudy těch, kteří neměli ve svých životech takové štěstí jako většina z nás.