Letos je o hubnutí větší zájem. Radikální změna jídelníčku je chyba

Je o vaše kurzy, které nabízíte v rámci STOB, nyní větší zájem? Narážím na fakt, že obézní lidé mívají horší průběh nemoci covid-19.

Naši skupinoví i individuální lektoři shodně tvrdí, že letos mají hodně nových klientů. Špatné je, že letošní situace je velmi stresová a nepředvídatelná a lidem, kteří jsou emočními jedlíky, může jít váha nahoru. Navíc během restrikcí zůstává hodně lidí doma, takže minimálně nachodí méně kroků, než když jdou každý den do práce, na nákup a tak dále. Přitom by se tato doba dala využít i dobře – udělat si každý den čas na dlouhou procházku v přírodě anebo si doma uvařit něco zdravého.

A situaci asi nepřidává ani fakt, že obézní lidé možná nyní žijí ve větších obavách.

Ano, to také člověku nepřidá. Tuková tkáň je hormonálně aktivní, což se zjistilo relativně nedávno. Je to vlastně zánět a zánět snižuje naši imunitu. Ale má to i prostší vysvětlení, například když ležíte, tak vám břicho tlačí na plíce, a hůře se vám dýchá.

Ve své knize Váhy života, která nyní vyšla, píšete: „Sáhnout po nějakém zázraku, řídit se konkrétním jídelníčkem nebo se uchýlit k nějakému modernímu výživovému trendu se jeví jako nejjednodušší řešení. V porovnání s doporučením ,jezte pestře, střídmě a pravidelně se hýbejte‘ zní rady ,vynechejte lepek‘, ,staňte se vegetariánem‘ nebo ,jezte syrovou stravu‘ opravdu jednoduše. Jenže mají jepičí osud.“ Jak to?

Už čtyřicet let, co se zabývám problematikou hubnutí, se snažím říct, že hubnutí je víc věcí psychiky než jídelníčku. Lidé ale chtějí jednoduchost, a tak slyší na jednoduché rady typu: teď nejezte lepek nebo teď nejezte sacharidy.

Vlastně je logické, že berete hubnutí, zjednodušeně řečeno, „přes hlavu“, jelikož jste vystudovaná psycholožka. Na čem je postavena vaše metoda hubnutí?

Stavíme ji na kognitivně behaviorální terapii, která vychází ze tří teorií učení. Jedna z nich je takzvané operantní podmiňování. To říká, že člověk dělá jen to, co je mu příjemné. Když jste ve stresu a vezmete si čokoládu, je to pro vás příjemné, a tím toto jednání posilujete. Pokud vám někdo řekne, že hubnutí bude příjemné, půjde lehce a snadno, přicházejí díky tomu pozitivní emoce, vy tomu věříte a zkusíte to. Pokud je ale třeba zrovna zima a vy začnete jíst syrovou stravu, protože vám nějaký guru řekl, že je to úžasné a po tom že určitě zhubnete, ovšem vy si nemůžete dát vaši oblíbenou teplou polévku, tak vám toto hubnutí vydrží jen pár dní, protože na to nejsou navázané pozitivní emoce. Platí, že čím je pro vás změna dramatičtější, tím je pro vás zároveň víc nepříjemná. A zákonitě za pár dní emoce převálcují rozum, který vám říká, že syrová zelenina vám pomůže ke štíhlé postavě.

Jaké další chyby při hubnutí děláme?

Další chyba se vztahuje k takzvané kognitivní teorii. V myšlení děláme každý různé chyby a u lidí s obezitou převládá tak zvané černobílé myšlení. To je, když máte život rozdělený na „buď, anebo“. U hubnutí to znamená, že si například řeknete, že nebudete jíst sladké, žádné. Pak si ale dáte ve slabé chvíli čokoládu a hned vám naskočí negativní automatické myšlenky, že jste porušila své předsevzetí, že jste selhala. Na dietu se proto vykašlete a nekontrolovaně jíte, než seberete sílu začít s dietou novou. Příčina nabírání není ale to jedno vybočení. Na to, abyste přibrala kilogram tuku, potřebujete sníst 25 tisíc kilojoulů, a to je strašně moc jídla. Když tedy jednou vybočíte, nevadí to. Co vadí, jsou vaše myšlenky, které ovlivňují vaše emoce a chování, a vy pak buď držíte dietu, anebo se přejídáte. A to celé vám zbytečně odčerpává vaši životní energii. Když chceme dosáhnout změny, nestačí změnit jídelníček, je potřeba změnit myšlení, emoce a tím i chování.

Řekněte mi ještě nějaký příklad, kdy je patrné, že naše chování způsobuje nárůst naší váhy?