Být v Česku zelený je odsuzující nálepka

9. ledna 2023

archiv OP

Energetická krize a válka na Ukrajině rozvířily debatu, zda zelenou politiku, která má zpomalit klimatickou změnu, není třeba přibrzdit. Ondráš Přibyla, zakladatel a ředitel projektu Fakta o klimatu, však věří, že tyto milníky naopak ekologickou politiku pomohou zrychlit. U nás je rozhodně nejvyšší čas vrhnout se na výstavbu solárních a větrných elektráren, protože v tomto ohledu jsme zaspali.

Mám šestiletou dceru a tříletého syna. Jaký svět je čeká za nějakých třicet let, až oni sami budou rodiči?

S jistotou zažijí velkou civilizační změnu. Buď kvůli obrovské klimatické změně, kdy planeta nebude ve stavu, aby při současné kvalitě života udržela devět miliard lidí. Nebo změna přijde, protože lidstvo s hrozbou klimatické změny něco významného udělá. Staneme se bezemisní společností a prakticky veškerá energie bude z obnovitelných zdrojů a z jádra, průmysl najde způsob, jak fungovat bez emisí.

Když vidím některé dokumenty, například od britského přírodovědce a dokumentaristy Davida Attenborougha, tak ty prognózy do příštích let jsou až děsivé. Přesto je dost lidí, kteří jsou ke změnám klimatu skeptičtí. Jak si to vysvětlujete?

Že náš způsob života ničí naše životní prostředí, je zpráva, která se neposlouchá dobře, a řada lidí ji nechce přijmout. Skepse, relativizace nebo popření jsou reakce, které mohou lidem pomáhat neslyšet to, co je nepříjemné. Jinými reakcemi mohou být strach, žal, rezignace nebo agrese. Prostě zprávy o změnách klimatu jsou nejen složité pro mozek, který se pokouší zorientovat v komplikovaném tématu, ale i náporem na duši. Je lidsky náročné to ustát, nepodlehnout tendenci vše vzdát a nestrčit před problémem hlavu do písku.

Máte alespoň nějaké dobré zprávy pro dodání naděje?

V poslední dekádě se civilizační směřování podařilo o významný kus obrátit k lepšímu. Těm nejčernějším scénářům, kdy mělo dojít k oteplení planety o čtyři stupně Celsia do roku 2100 – což by v Česku bylo o osm stupňů, protože tady se otepluje dvakrát rychleji –, se podařilo vyhnout. Vypadá to, že bychom se mohli trefit mezi dva až tři stupně. Zároveň se zatím nedá říct, že se věci mění k lepšímu tak rychle, abychom dosáhli relativně bezpečného navýšení o jeden a půl stupně Celsia.

Právě o tuto hodnotu se má teplota zvýšit za sedm let, dosáhneme tak klimatického bodu zlomu. Co konkrétně se stane?

V ten daný moment, kdy planeta dosáhne oteplení o jeden a půl stupně oproti rokům 1850 až 1900, se možná ještě nestane nic výjimečného. Ale oteplení o tuto teplotu už je oteplení, které dlouhodobě nepřežijí prakticky žádné korálové útesy. Přitom na ně je navázáno pětadvacet procent všech mořských živočichů, takřka stoprocentně pohlcují energii z mořských vln. Při podobném, nebo jen o trochu vyšším oteplení hrozí kolaps amazonského pralesa a sibiřských lesů. Pak je tady řada kryosférických systémů, například mnohé z horských ledovců, které už tají a bude sice pár desítek let trvat, než roztají úplně, ale ten proces již zastavit nepůjde. To se dotkne vodního režimu řek, které jsou z nich napájené. Zkrátka nejde říct, že by za sedm let nastala apokalypsa, ale budou přicházet větší a větší problémy.

Ondráš Přibyla

Předpokládám, že výčet problémů tím nekončí.

Vyšší teplota se dotkne potravinové bezpečnosti. Budeme řešit, jak v takovém klimatu budeme schopní pěstovat potraviny. Letošní vlna veder, která byla v Indii a v Pákistánu, snížila tamější zemědělské výnosy asi o třicet procent. Velkých klimatických migrací se v následujícím desetiletí nedočkáme, ale za takových třicet až padesát let budou nejspíš lidé nucení opouštět své domovy, protože se tam už nebude dát žít. Jestli tohle chceme přibrzdit, musíme co nejrychleji a co nejvíc omezit produkci skleníkových plynů.

Na politice snížení emisí skleníkových plynů se světoví političtí lídři domluvili už před sedmi lety na pařížské klimatické konferenci. Jak se liší sliby na papíře a praxe?

Podpořte Reportér sdílením článku