Těšíme se, až se do Průmyslového paláce vrátí život

22. července 2022

Po dlouhých třinácti letech od požáru Průmyslového paláce začala jeho rekonstrukce. Jejím spoluautorem je architekt Vladimír Thiele, jehož vizí je zachovat co nejvěrnější podobu budovy, ale zároveň ji upravit podle moderních standardů. „Snažíme se fakticky být jen nenápadným aktérem na pozadí dějin. To je rozdíl oproti spoustě jiných zakázek, kde se máte výtvarně uplatňovat a být jako architekt vidět,“ popisuje.

Nedávno začala rekonstrukce Průmyslového paláce, jejíž jste architektem. Jak dlouho trvalo vypracování projektu?

Je to v rozmezí od roku 2014 do roku 2020. Nejdříve jsme dělali jako studio samostatně takzvanou studii využitelnosti. To bylo před osmi lety. A poté jsme pod generálním projektantem – VPÚ Deco Praha a.s.– v roce 2017 dělali studii stavby. O rok později se pak dělala dokumentace pro územní řízení, stejně jako dokumentace pro stavební povolení. No a v roce 2020 nakonec dokumentace pro provedení stavby. Zkrátka těch kroků je hodně.

Co následovalo poté?

To už výše zmíněné projektování z naší strany, o němž jsme se bavili na začátku. Jak můžete ovšem vidět na našem příkladu, od studie využitelnosti po studii stavby to trvalo také tři roky, než to všechno prošlo potřebným politickým kolečkem přes zastupitele a další městské orgány. Všichni se potřebovali ujistit, co od té rekonstrukce chtějí atd. Je to zkrátka o tom, že veřejnost, která je reprezentovaná politiky, často dlouho hledá zadání. V případě Průmyslového paláce navíc byly průtahy způsobeny tou již zmíněnou soutěží, jejíž výsledky nebyly naplněny. K tomu pak připočtěte některé další okrajové podmínky, jež hrály roli.

Jaké?

Kupříkladu jestli je možné udělat repliku křídla Průmyslového paláce v rámci současných norem a zda to neskončí rozpačitě. Kromě investora, jímž je magistrát, s vámi navíc spolupracuje i uživatel daného projektu, což je provozovatel Výstaviště, a.s. I ti musí najít shodu, pak se vám mění politické reprezentace. Politici mají navíc často kratší životnost než ty projekty samotné. Kromě toho někdy nemají úplně chuť pokračovat v projektech, které rozjeli jejich předchůdci. V tomhle fungují tak trochu jako lvi, kteří zabijí cizí mláďata, aby mohli mít svoje. V politice to je podobné – když už se ale věci daly konečně do pohybu, tak společenský statut toho projektu byl takový, že byla politická vůle a aktivní podpora pokračovat.

Aby to nebyl skanzen

Čím je tahle stavba unikátní?

V rámci Prahy a České republiky je to jeden z těch vůbec největších společenských prostorů s kapacitou pro více než čtyři tisíce lidí. V Česku moc podobných objektů není. Kromě toho má atmosféru historické budovy a obrovskou tradici v kombinaci s dobrým umístěním v Praze. A náš projekt tohle všechno posune ještě o kus dál díky přestavbě vyhořelého křídla podle moderních standardů v případě vytápění, klimatizace, sociálního zázemí a dalších věcí.

Jsou v Praze nějaké obdobné budovy?

Myslím si, že doslova ne. Ale co je zajímavé, tak technicky a konstrukčně tu je o deset let mladší následník Průmyslového paláce. Tím je, možná pro někoho překvapivě, hlavní nádraží. Ocelová hala, do níž přijíždí a z níž odjíždí vlaky, je tvořena dvěma vazníky téměř identickými s křídly Průmyslového paláce.