Vrátil do Šlechtovky křišťál i deset tisíc lastur

Jak si pamatujete Šlechtovku z doby před rekonstrukcí?

Poznal jsem ji už jako zříceninu. Ale můj starší kolega a spoluautor projektu Daniel Špička má z mládí vzpomínky na otevřenou zahradní restauraci. A historik architektury Zdeněk Lukeš, který vyrůstal kousek odsud na Letné, mi vyprávěl, jak sem v dětství podnikali výpravy s klukovskou partou. Už tehdy byl ten areál zčásti vybydlený a hroutil se.

Věřil jste, že se někdy ještě podaří Šlechtovku zachránit, nebo jste ji v duchu považoval za odepsanou?

To už nevím, ale byl jsem tehdy pár let po škole a přesně si pamatuji, že jsem si říkal, jak by mě práce na obnově takové památky bavila. Zároveň mi bylo jasné, že k tak významné zakázce se v té době nikdy nemůžu dostat. Přitom později se mi právě taková věc přihodila vícekrát…

Například?

Už jako student jsem občas fascinovaně koukal přes plot americké rezidence v Bubenči na zachovalou Petschkovu vilu a říkal si, že by to byla pro architekta práce snů. A nakonec jsme její obnovu také projektovali, aniž bychom o to nějak zvlášť usilovali. Podobně se již zmíněnému kolegovi Danielovi splnilo jeho tajné přání s rekonstrukcí komunisty zničeného barokního divadla na zámku ve Valticích.

Jak jste se tedy k práci na obnově Šlechtovky nakonec dostali?

Vlastně náhodou. Městská část Praha 7 vypsala v roce 1999 výběrové řízení a nás do něj tehdy také vyzvali. Nic jsme si od toho neslibovali, ale pak přišel dopis, že jsme vyhráli. Byla to tehdy naše opravdu první velká zakázka a umožnila nám přestěhovat kancelář do rozlehlého ateliéru v jinak skoro pustém paláci v Jindřišské ulici, kde jsme pak vytrvali dalších patnáct let a milovali jsme to tam.

K zahájení rekonstrukce ale tehdy nedošlo. Proč?

Původní zadání od Prahy 7 bylo velmi rozsáhlé až luxusní. Radní totiž předpokládali, že po získání stavebního povolení budovu pronajmou investorovi, který ji za stovky milionů opraví, začne provozovat, a ještě bude platit nájem. To se pochopitelně ukázalo jako nerealistické. Mám z té doby ale i hezký zážitek. Když nás poprvé vyrozuměli, že jsme vyhráli soutěž, pozval mě jakýsi politik z Prahy 7 k jednání mezi čtyřma očima. Obával jsem se, aby nežádal o úplatek nebo provizi, a tak jsem byl předem pěkně nervózní. Nakonec z toho bylo velmi milé seznámení s tehdejším členem rady a letenským patriotem Štěpánem Hasalem, kterému na Šlechtovce velmi záleželo. Chtěl si ověřit, že tak rozsáhlou zakázku zvládneme. Rychle se z nás stali přátelé.

Šlechtovka nicméně chátrala další dlouhé roky. Co to s vámi dělalo?