Všichni se zbláznili a chtějí obytňáky, továrny nestíhají vyrábět

Uspěl u cizinců ze zámoří, kteří si chtěli projet Evropu v obytném voze jedním směrem. Miloslav Novák jim auto nechal přivézt kamkoliv a kdekoliv jej zase vyzvedl. Koronavirus však jeho podnikání doslova ze dne na den zastavil a on se musel zaměřit na domácí trh. „Nyní už ale auta vozíme i do různých destinací po Evropě, zejména pro Němce, Holanďany a Švýcary,“ říká majitel firmy Karavany Česko propagované v Austrálii a USA pod názvem Anywherecampers. Jeho hlavním byznysem je však poskytování internetového připojení.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Kam letos jezdí Češi obytnými auty?

To nevíme, neptáme se jich na to. Nejezdí totiž typickou one-way po Evropě, tedy cestu jedním směrem, na které jsme se do koronaviru specializovali. Ty fungují tak, že si nechají auto přistavit třeba v Barceloně a vrátí ho například ve Skandinávii. Češi si ho ale půjčí v Česku a takřka vždy ho tady také vrátí.

 

Ale představu určitě máte.

Co slýchám, tak z devadesáti procent jezdí po Česku. Asi zabraly kampaně lákající na poznávání naší země. Včera jsem jel na kole přes Karlštejn, byl tam plný kemp, a podle značek aut skoro samí Češi.

 

Před koronavirem jste se zaměřovali na zámořské klienty z Austrálie či Ameriky. Nakolik je kvůli rušení letů a různým mezistátním omezením vystřídali Češi?

Tvoří teď většinu klientů, výrazně přes polovinu. Překvapili mě zároveň, že si vybukovali dražší campery (označení pro obytné auto – oproti tomu karavan je jen přívěs, pozn. red.) s automatickou převodovkou, což v srpnu vyjde téměř na čtyři a půl tisíce korun na den. Řidiči už nejsou zvyklí řadit.

 

To je cena jako za hotel.

Opravdu jsme nevěděli, nakolik budeme zajímaví pro Čechy. Klienti ze zámoří si nás vyberou kvůli nabídce one-way, kterou poskytujeme jako jediní v Evropě. Naštěstí se ukazuje, že i mnozí Češi si rádi připlatí za nová auta kompletně vybavená na cestu bez dalších příplatků. Stačí přijít s taškami a s osobními věcmi.

 

Vrátil jste se před pár dny z Norska, kam jste vezl klientovi na otočku obytňák. Byla to asi spíš osobní výzva než nutnost?

Přesně tak. Rozhodl jsem se týden předem, zrovna jsem byl obytňákem na dovolené na jihu Francie. Čekal nás víkend, kdy měla firma předávat nejvíce aut a vypadalo to na pořádný frmol, kam kterého řidiče poslat.

 

 

Přesto, sotva jste se vrátil z jihu Evropy, odjel jste na její úplný sever. Proč?

Jednak si chci dokázat, že ze sebe umím něco vyždímat, a také chci ukázat našim řidičům, že se toho nebojím. Kolikrát kňourají, že na cesty mají málo času. Loni chtěli na Portugalsko šest dní, nabídl jsem jim tři, nakonec jsem to dal sám za den a půl.

 

Jaká teď byla cesta do Norska?

Trasu 3 500 kilometrů jsme dali za dva a půl dne s kamarádem obchodním ředitelem. Bylo to super, protože jsme se mohli střídat, jinak má řidič na tuto cestu podle tabulek pět dní. I tak jsme ale skoro nespali, potřebovali jsme tam být na čas, na místě auto vyčistit a nachystat.

 

Setkali jste se na cestě s opatřeními kvůli koroně?

Vůbec, v Německu to neřeší, až na hranicích s Dánskem je namátková policejní kontrola, která drtivé většině aut ukazuje, ať rovnou pokračují dál. Vyhnuli jsme se ale Švédsku, abychom po odjezdu nemuseli zůstat v karanténě. Jeli jsme proto podél norského pobřeží pořád nahoru mimo dálnice.

 

 

Pro koho jste tam obytňák vezl?

Byl to holandsko-španělský pár se dvěma dětmi. Chtěli si projet Norsko ze severu dolů do Osla.

 

Proč si ho půjčili od vás?

Hledali i jinde, i přímo v Norsku, kde ceny nebudou ani o moc dražší. Nikdo ale neposkytuje službu one-way. V tomto případě si klientka pochvalovala i úroveň našeho webu, protože auto poznala detailně předem, a navíc nemusela proklikávat příplatky obvyklé u jiných půjčoven.

 

A až zmíněná rodina vrátí auto v Oslu, co s ním bude?

Zřejmě už do konce sezony zůstane ve Skandinávii. Teď tam skončí na jihu a nám se pravděpodobně během pár dnů objeví v lokalitě Oslo, Kodaň, Stockholm další zakázka, možná už je naplánovaná.

 

Doma už asi nepotřebujete strategické počítačové hry, že?

To ne. Má práce je vlastně hýbání panáčky po evropské šachovnici, k tomu ještě musíme nacházet letenky za rozumné ceny. Není to jednoduché, snažíme se proto vyvinout vlastní program.

 

Kdo se stará o předání aut v zahraničí?

Máme svoje lidi, kteří objíždějí destinace, přebírají auta a zase je chystají. Minulé roky nebylo výjimkou, že se člověk neukázal dva týdny v Praze. Odvezl camper do Paříže a předal ho klientovi. Přeletěl do Barcelony, kde za dva dny někdo auto vracel. Převzal ho, nachystal a převezl třeba do Nice ve Francii. Přeletěl pak do Skandinávie, zkontroloval další auto, nechal třeba udělat servis, a až pak se vrátil do Prahy.

 

A jak jste vyřešili svoji cestu z Norska?

Moc to teď nelítá, jediný rozumný spoj jsme našli do Polska. Zavolali jsme kolegu z Prahy, který na nás počkal v Gdaňsku na letišti, za dalších šest hodin jsme byli doma.

 

Jak jste začal s půjčováním karavanů?

Asi před sedmnácti lety jsme s manželkou slezli z pětidenního treku v Pyrenejích do kempu. Když jsem viděl náš malý stan vedle německých camperů, pronesl jsem, že takový chci jednou také. Zhruba před sedmi lety, když se mi začalo dařit v podnikání, jsem si jej koupil. Logicky mě ale začalo mrzet, že je 95 procent času nevyužitý. Jeden kamarád zrovna něco dělal pro Australany, slovo dalo slovo, a zjistili jsme, že one-way cesty nikdo nenabízí. Pomohl mi s tím, rozjeli jsme firmu, měli jedno auto, inzerovali v Austrálii a zjistili, že bychom už první rok uživili čtyři auta. Najednou se to hrozně rozjelo a my je měli. No, měli. Někdy to bylo hektické.

 

Co třeba?

Měli jsme auto dodat třeba v sobotu do Paříže, bylo úterý, a my ho ještě neměli. Sehnali jsme německého dealera, že má dvě. Vyrazili jsme za ním, zaplatili je, jenže auta byla zaseknutá v továrně v Itálii. Letěl jsem tam rovnou z Norimberka, další kolega z Prahy, abychom je odtamtud sami stihli dovézt a přihlásit. Půjčování aut je ale pořád spíš koníček. Hlavní byznys je poskytování internetu v Praze a okolí, což se hodilo jako jistota v zádech v době koronaviru. Věřím, že spousta půjčoven mohla mít problémy kvůli nasmlouvání nákupu nových aut.

 

Vy jste měli nějaká objednána?

Sedmačtyřicet. Tak vím, o čem mluvím. Pak ale přišla krize a bylo jasné, že nasmlouvaní klienti ze zámoří nedorazí. Věděli jsme, že jenom v Česku všechny obytňáky neuživíme. Něco se povedlo vystornovat, ale většinu jsme museli odebrat. Část jsme pak odprodali tady v Čechách, část jsme si nechali. Letos jsme plánovali flotilu cca sedmdesáti aut a jsme jen na polovičce. Naštěstí to vypadá, že budou všechna velice slušně vybookována.

 

Proměnil se s koronakrizí styl půjčování?

Zámořští klienti objednávají půl roku i rok dopředu. Češi se naopak rozhodují často na poslední chvíli z týdne na týden. Než nám to došlo, byli jsme vyděšení, že máme prázdný srpen. Už se ale nebojíme ani o září.

 

Říká se, že je to bezpečný typ cestování.

Jo, díky všemu vybavení jste nezávislí. Kempování si můžete udělat podle sebe, existují aplikace, přes něž se domluvíte s majitelem pozemku na legálním pronájmu. Podle mě se změní oblast cestování na roky dopředu. Vždyť i v letadlech teď musíte mít roušky a letušky to fakt hlídají. Kdybych neměl obytňák, tak si radši zaběhnu do sportu pro stan a jedu autem.

 

Co se může změnit v oblasti půjčování obytných aut?

Myslím, že nejen kempy, ale i auta bude potřeba rezervovat ne týdny, ale měsíce dopředu. A to navzdory tomu, že jich příští rok v Evropě výrazně přibude. Máme zprávu, že továrny nestíhají vyrábět. Všichni se zbláznili, chtějí na příští rok kupovat a pronajímat auta. Musel jsem je objednat už teď v létě, zrovna včera. Pro představu – auta, která jsme dřív potřebovali v dubnu, jsme si dosud mohli objednat klidně až v lednu.

 

Překvapilo mě, že kufr vašich camperů je tak velký, že součástí výpůjčky jsou i dvě horská kola uvnitř.

Cyklistika a kempování jdou dohromady. Na příští sezonu plánujeme pro Čechy rozšíření volitelných doplňků. Testujeme nafukovací paddleboardy a mořské kajaky. Dosud musela mít auta jednotnou výbavu, ale když s ním přijedou zase zpět na stejné místo, není to problém. Chystáme i speciální zimní nabídky na hory.

 

Sedíme na pražském ostrově Císařská louka, kde máte od letoška pronajatý kemp, jak se vám tady daří?

Kapacita je šedesát míst, zaplněná bývá asi čtvrtina. Máme prostor i pro stany, už tu dokonce byli stanovat i Pražáci. Každý den je tu otevřen i venkovní bar u Vltavy s výhledem na Podolí.

 

Máte ještě firmu Airwaynet, která nabízí internetové připojení v Praze a okolí. Tu nazýváte opravdovým byznysem. Kolik se toho změnilo kvůli koronaviru a třeba nové vlně home officů?

Všichni si myslí, že koronavirus IT firmám pomohl a jsme na koni. Ano, zvýšila se poptávka na připojení pro lidi na home officu. Řešili jsme kvalitu, navýšení rychlosti, ale i zabezpečení pro domácí přípojky. Některé noci jsme nespali, hodně upgradů jsme museli urychlit, abychom posílili i své páteřní linky. Během krátké doby totiž vzrostl tok informací českým internetem o 35 procent. Jenže každá mince má dvě strany. Postižené firmy v gastronomii nebo prázdné hotely se naopak snažily domluvit jen udržovací služby za ponížené poplatky, třeba aby jim na tom fungovaly bezpečnostní kamery. A ještě jedna věc se změnila. Začíná docházet k vysoké fluktuaci fyzických osob. Nevíme proč, ale hodně lidí se stěhuje.

 

Ke karavanům jste se dostal skrze koníčka, jak jste se dostal k internetu?

Airwaynet jsem zakládal během studií před patnácti lety. Potřeboval jsem domů internet a bratr měl kamaráda politologa, který mi prý poradí. Vylezli jsme na střechu domu, kde jsme strávili asi pět hodin povídáním, a druhý den jsme založili firmu na poskytování internetu. První rok jsme lezli po střechách, já měl v telefonu zákaznickou linku a fakturaci, on technickou podporu. Začal jsem normální manuální prací, tahal jsem kabely a montoval držáky. Funguje to, plánujeme rozšíření, chceme kupovat i menší konkurenty. Jo, funguje to.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama

Mohlo by Vás zajímat

Reklama