Egypťané mívali i desítky titulů a funkcí, placeni za ně byli v pivu či masu

Jak vypadaly sociální sítě ve starověkém Egyptě? Byly tak složité, že na jejich rozplétání si egyptoložka Veronika Dulíková přizvala kybernetika. Ten jí pomáhá vytvořit unikátní databázi význačných lidí s desítkami titulů a funkcí. Časem tak usnadní práci i ostatním egyptologům – některá data nebudou muset sbírat týdny či měsíce. Vzpomíná i na svůj pobyt v zamčené hrobce v divoké době arabského jara.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Spoluzaložila jste nový vědní obor, kyber-egyptologii. K čemu slouží?

Vznik nového egyptologického odvětví nebyl vůbec cílený. Zaměřuji se na období Staré říše, tedy stavitelů pyramid, a už od roku 2006 sestavuji databázi skládající se převážně z titulů hodnostářů, úředníků, kněží a jejich rodin. Postupně mi narostl jejich počet natolik, že využití nástrojů databázového programu při zkoumání staroegyptské společnosti jako celku přestalo být efektivní. Zjistila jsem, že neumím plně využít všechna data a vytvářet modely. Docházelo mi, že potřebuji nějaký jiný nástroj. Tehdy začala spolupráce s kybernetikem Radkem Maříkem, od roku 2015 tak vzniká kyber-egyptologie.

 

Jaká jsou to data?

Mnohé informace z období starého Egypta jsou známé už třeba i sto let, ale nedokážeme je plně využít. S novými možnostmi se z nich můžeme dozvědět mnohem více. Můžeme propojit více souvislostí, které například zrcadlí proměnu společnosti v době 4. a 5. dynastie, kdy byla upozaděna královská rodina při obsazování důležitých administrativních postů.

Faraon tehdy zahájil novou sňatkovou politiku, poprvé je doloženo provdávání princezen za vlivné vysoké hodnostáře nekrálovské krve. Díky spolupráci s kybernetikem můžeme sledovat rodiny těchto mocných mužů a zavedení nových titulů, které vyjadřují faraonovu náklonnost.

 

Pokud bych v případě vaší databáze vytvořil paralelu k jídlu, je to podobné, jako bych vytvořil propojenou síť dosud oddělených regionálních kuchyní a receptů a třeba v rámci jednoho státu hledal využívání podobných ingrediencí?

Ano, ale dalo by se objevovat ještě víc, co se k danému jídlu váže. Třeba i to, jestli je propojené s nějakým svátkem nebo kdo ho primárně jí. Díky kybernetice můžeme velice rychle najít podobné spojnice ve známých datech, ale i dosud nepropojených informacích.

 

Měla byste příklad?

Ve skalních hrobkách úředníků v námi objeveném komplexu princezny Šeretnebtej jsme objevili Nefera, který zastával v dnešním příměru hned tři ministerská křesla současně a k tomu měl další tituly. Zároveň už ho ale máme dříve doloženého z papyrových archivů panovníků 5. dynastie jako účastníka kněžských úkonů. To je třeba spojnice, která už je zanesená v databázi, a můžeme si tak všechny jeho jména a tituly vyhledat velmi jednoduše.

 

Kolik máte v databázi jmen?

Teď kolem šesti tisíc a stále ji plníme dál, což bude trvat další roky. Využíváme především výzkumy už publikované za zhruba dvě stě let existence egyptologie.

 

 

Databáze bude do budoucna otevřená?

Plánuji, že bude za pár let přístupná i ostatním egyptologům, což jim velmi usnadní práci. Některá data nebudou muset sbírat týdny či měsíce. Připravujeme dokonce v rámci výuky budoucích egyptologů nový předmět, spojený s kybernetikou a aplikovatelnými metodami. Zatím se však snažíme s využitím dosavadních dat vystopovat, jak se vyvíjela správa země nebo společnost. Období stavitelů pyramid je totiž specifické tím, že členové královské rodiny tehdy byli odsunuti z vysokých postů.

 

Mluvíte v množném čísle. Kde se vzal v egyptologii kybernetik z ČVUT?

Radek Mařík přišel k nám na ústav v pravý čas, po přednášce o kolapsech civilizací profesora Bárty (slavný český egyptolog – pozn. red.). Radka Maříka zaujalo, že tak velká spousta informací není nijak matematicky podložena, a nabídl svoji pomoc. Na zkoušku jsme využili moji databázi bez toho, aniž bychom mu řekli cokoliv o fungování společnosti a administrativy dané doby. Zkusil cvičně aplikovat nějaké metody, jenže bez znalostí z toho vyšly nesmysly.

 

Takže nestačí jen data, je potřeba znát souvislosti?

Přesně tak. Ukázalo se, že je opravdu potřeba provázaná spolupráce egyptologa a kybernetika. Trvalo asi rok, než jsem ho zasvětila do fungování tehdejší společnosti. Vysoce postavení úředníci tehdy neměli jen jedno povolání nebo jeden titul, měli jich klidně desítky a tohle všechno si také zapisovali do hrobek.

 

Například?

Například královský kadeřník, představený pokladnic, představený sýpek nebo kněz zádušních chrámů určitého panovníka. Díky zlomkům papyrů z těchto chrámů známe jejich jména a délky jejich služby. Víme, jaký jim chodil plat ve výši určitého množství chleba, masa či piva. Všechny tyto údaje se stávají součástí rostoucí databáze. Umím stopovat kariéru daného člověka přes proměnu jeho titulů, ale můžeme sledovat i nepotismus, tedy dědění funkcí v rámci rodiny. Už od doby stavitelů pyramid bylo vidět, že byli v dosazování do úřadů protežováni rodinní příslušníci. V Sakkáře známe hrobku hodnostáře Tije, který se nestal vezírem a měl asi šedesát různých titulů.

Nebyly to jen formální funkce, aby jich měl víc?

Ne, je vidět, že Ti byl velmi důležitou, schopnou a vlivnou osobou v tehdejší společnosti, čemuž odpovídá rozlehlost, výzdoba a architektonické pojetí jeho hrobky. Byly použity i prvky, které byly obvykle vyhrazeny pouze faraonům. Musíme si uvědomit, že tehdy nikdo neměl volný přístup ke stavebnímu materiálu, ke kvalitnímu vápenci, alabastru a žule. To vše daroval panovník.

 

Počkat, i kdybych byl tehdy bohatý, tak si nezajedu do „egyptských stavebnin“ nakoupit materiál na hrobku?

Ne, bohatství souviselo s tím, že ho panovník připustil díky funkci, ze které vám šly naturálie. Tehdy ještě nebyly peníze ve formě mincí, stále tu fungoval směnný obchod. V hrobkách nacházíme výjevy z každodenního života na tržišti podobné dnešním komiksům. Díky tomu víme, že častým zbožím byly pivo, víno, potraviny, látky, vonné oleje.

 

Starověké komiksy?

Dá se to tak říct. Nad hlavami postav jsou konverzační texty psané v hieroglyfech. Připomíná to bubliny u pusy postav v dnešních komiksech. Z toho tržiště jsou tam i vtipné průpovídky. Například strážce tržiště vidí chlapce, který v jednom stánku krade, a dává své opici na vodítku pokyn: „Drž, drž!“ Zloděj mu odpovídá: „Ó, úředníku, neposílej ji na mne!“

 

Zažila jste v Egyptě divoký začátek revolučního období arabského jara?

Ano, protože česká archeologická koncese v Abúsíru, tedy území, které máme už šedesát let na starosti, byla silně postižená řáděním lupičů. Svržení prezidenta Mubaraka nabízí příkladnou paralelu ke starému Egyptu. Jak zmizí pevná centrální moc, znamená to pro některé lidi, že mohou v podstatě dělat cokoliv. Třeba se vypravit na starověké lokality něco „objevit“ a odnést si to, ideálně zlato. Takže začali živelně kopat i u nás. V tu dobu jsme zrovna byli v Česku, protože do Egypta jezdíme dvakrát ročně, na jaře a na podzim. Jenže už v březnu 2011 jsme přijeli dokumentovat vzniklé škody. Pro představu – museli jsme se našimi terénními auty vyhýbat jámám v pouštním terénu, které tam zůstaly po hledačích pokladů a dostali se i do našich terénních skladů.

 

Zmínila jste pád Mubaraka, který stál v čele Egypta třicet let. Změnilo se po jeho sesazení něco?

Noční hlídači památkových areálů mají od té doby zbraně. Proti ozbrojeným banditům by jinak neměli šanci. Přestřelky se odehrávaly několik let, ale poslední léta už je po nocích klid. Teď se mi vybavila úsměvná historka, která se váže k tomu, že nám vandalové z hrobek vykradli i osvětlení. S čelovkami jsme se proto vypravovali do hrobek, kde jsme dřív měli v policích úhledně vyskládané mumie v dřevěných zdobených rakvích, kostry a další nálezy. Všechno bylo rozmetané. Byl to bugr a maglajz a s kolegyní jsme se v tom snažily najít nějaký systém a dohledat štítky s nálezovými čísly. Nějak se ale stalo, že jsme propásly konec pracovní doby a zjistily jsme, že jsme v té hrobce zamčené.

 

Nikdo vás nehledal?

Jedni kolegové mysleli, že jsme v tom druhém autě. A ti druzí si mysleli, že jsme zase v tom prvním. Takže všichni odjeli do dvacet kilometrů vzdálené Káhiry, kde jsme měli základnu. V tu dobu revoluční euforie ještě po nocích chodívaly na naleziště tlupy a střílelo se.

 

Jak jste se dostaly ven?

Signál tam nebyl, nemohly jsme se nikomu dovolat, čekaly jsme divokou noc. Už jsme si dělaly scénář, jak nezpanikařit. Nakonec jsme tam nebyly dlouho, protože kolegové zjistili už cestou, že nejsme ani v jedné posádce, ale už je to historka a profesor Bárta z toho má srandu dodneška.

 

Při domlouvání rozhovoru vyplynulo, že máte rok a půl starou dceru. Ta vám asi pozměnila plány na vykopávky více než celé arabské jaro? Kroutíte teď očima…

No, vypadla jsem z terénních výzkumů. Netroufla bych si jet do Egypta ani jako těhotná, ani s úplně malým dítětem. Ano, teď už se tam na podzim zase chystám, ale dceru s sebou brát nebudu. Nejde tolik o samotnou bezpečnostní situaci, ale primárně o exotická onemocnění. Naštěstí se můj milý o malou postará.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama