Nové varhany dají svatovítské katedrále zvuk jako v Notre-Dame

Jak byste představil nové varhany?

Jde o symfonický nástroj, který má šest a půl tisíce píšťal. Pochází z dílny ve Španělsku, nedaleko Barcelony, a postavil je Němec Gerhard Grenzing. Oproti současnému romantickému nástroji, stojícímu ve svatovítské katedrále, naplní zvukem celý vnitřní prostor. Jedním z argumentů pro vznik nových varhan bylo právě to, že dosavadní nástroj z roku 1931 od stavitele Josefa Melzera z Kutné Hory není dostatečně výkonný.

 

Jak se to projevuje?

Nyní je zvuk v první třetině katedrály slabší. Je to tím, že kůr je umístěn v jejím prostředku, směrem na sever, naproti Zlaté bráně. Zvuk je tedy krásně slyšet ve staré, centrální části. Nový nástroj však má při liturgii zaplnit zvukem i tu část katedrály, která začíná u vchodu.

 

První zvukové zkoušky nových varhan se odehrály už v roce 2019. Byl jste tehdy ve Španělsku?

Jistě, a pamatuji se na to velmi dobře. Na první koncert jsme tam odletěli tři dny po pohřbu Karla Gotta, s celým letadlem donátorů, kteří na vznik varhan přispěli většími částkami. Zájemci si mohli adoptovat i malé píšťalky, ale ty největší píšťaly vycházely každá na nějakých čtyři sta tisíc.

 

A hrál jste tam na varhany?

Ano, i když se tehdy jednalo o poněkud kuriózní koncert, protože kompletní byla pouze jejich třetina. Vzhledem k dané situaci to ale bylo dobře.

 

Proč?

Donátoři seděli v montážní dílně, ve vzdálenosti pouhých šesti metrů, za nimi už byla vrata. Kdyby byly použity všechny píšťaly, včetně vysokotlakých, tak by je odvezli do nemocnice na ušní oddělení.

 

Jak jsou píšťaly velké?

Ty nejmenší mají výšku sedm milimetrů, největší sedm metrů. Ze Španělska je má přivážet osm dlouhých kamionů.

 

Jaký jste měl z těchto varhan pocit?

Jsem profesionál a beru nástroj jako nástroj. Musím ale přiznat, že jsem zažíval výjimečný pocit. Slavnostní. Jsem rád, že pan kardinál Duka umí propojit lidi různých politických směrů, kteří se díky tomuto projektu výjimečně spolupodílejí na takovém významném díle.

 

Dá se odhadnout budoucí zvuk a síla varhan i z nekompletní sady píšťal?

Ano. Nástroj zněl i v tomto oslabení krásně. Nicméně, až se k nám doveze, bude se muset celý naladit a naintonovat.

 

Naladění v katedrále prý potrvá několik měsíců?

Bude to trvat minimálně půl roku a velmi se na to těším. I když se to bude odehrávat hlavně v noci. Intonovat se musí jednotlivé hlasy, aby měly správnou charakteristiku do katedrálního prostoru.

 

Jak se ladí jednotlivé píšťaly?

Každá se musí správně ošetřit. Tomuto procesu se věnuje intonér a je to poslední část práce před předáním nástroje. Intonér musí najít v každé píšťale optimální bod, aby vznikl charakteristický tón, který bude znít v prostoru co nejlépe. Zvuk píšťaly je daný i tím, z čeho je vyrobena. Je-li ze slitiny cínu a dalších kovů, nebo dřevěná.

 

Část píšťal nových varhan je tedy i dřevěná?

Ano.

 

Kdy dorazí do Prahy?

Snad už na podzim příštího roku. Teprve nedávno se totiž odevzdával projekt na novou podlahu, protože se už třikrát změnila hmotnost nástroje, který bude mít desítky tun. Navíc na něm mají být tři tuny křišťálových ozdob. Nástroj mohl být původně v katedrále už loni, ale zabránila tomu covidová krize.

 

Na co se těšíte, že budete moci zahrát?

Hlavně se těším, až je přivezou. To bude nejdůležitější moment. Určitě je potřeba to všechno zadokumentovat, natočit, vydat o tom krásnou knihu. Přece jen příjezd takových varhan…

 

 

To se neděje každé století, že? Co bude se současnými varhanami?

Až se budou odehrávat velké pontifikální liturgie s arcibiskupem nebo kardinálem, tak se bude hrát na oba nástroje. U toho původního, romantického, bude vždy zaznívat i sbor, orchestr a fanfáry. Nový velký nástroj zase bude vítat monumentálním zvukem pontifikální průvod, který půjde z arcibiskupství.

 

Budou se tedy krásně doplňovat?

Ano, a když budou v liturgii intimní místa, tak je nový nástroj může dotvářet mysteriózním způsobem.

 

Co si pod tím mohu představit?

Bude to paleta hudebnosti, jakou slýcháme ve francouzských katedrálách.

Jak jsme mohli sledovat například v přenosech z Notre-Dame, než vyhořela. Zkuste si najít na YouTube „liturgie Notre-Dame“. Mám představu, že u nás to bude s novým nástrojem velmi podobné. Nové varhany budou vlastně tečkou za dostavbou svatovítské katedrály. Mám ale ještě jednu vizi. Postavit za 40 až 50 milionů ještě bachovský nástroj.

 

V katedrále by tak byly tři nástroje?

Přesně tak. Současný romantický, pak jeden bachovský, tedy barokní, a konečně symfonický, na který nyní čekáme.

 

Proč tři?

Pak by se tu daly pořádat i světové varhanní soutěže, kde by se každé kolo hrálo na jiný nástroj.

 

Jaký je rozdíl mezi romantickým a barokním nástrojem? A co umí navíc ten symfonický?

Romantický nástroj kopíruje zvuk dobového orchestru se smyčci, hoboji a klarinety. Jsou to varhany laděné ve stylu romantické hudební estetiky, to znamená dobu skladatelů Josefa Bohuslava Foerstera, Antonína Dvořáka, Gustava Mahlera. Zatímco v barokním nástroji dominují smíšené hlasy. U symfonického nástroje je pak k dispozici velmi široká paleta rejstříků, díky které se na něm dá hrát hudba všech období. Pro představu – současný romantický nástroj má čtyři a půl tisíce píšťal a 58 rejstříků (rejstřík je řada píšťal, uspořádaných odpovídajícím způsobem, nejčastěji v půltónové stupnici, které mají shodnou barvu a další parametry – pozn. red.), kdežto nové varhany mají 121 rejstříků.

 

Chrámová hudba pozvedá ducha, zároveň může být cítit i jako fyzické vibrace. Jaké jsou v tomto ohledu vaše zkušenosti za ty desítky let?

Však když přijdete na zvonici a stanete se součástí procesu zvonění, tak se vám u Zikmunda (největší český zvon umístěný právě v této katedrále – pozn. red.) také chvěje celé tělo. Totéž se děje i u varhan. Varhany také vytvářejí chvění, které pomáhá utvářet duchovní myšlenky během bohoslužby, aby vás povznesly k Bohu. Každý člověk má určité duchovní vnímání, a toto podle mne může zažít i nevěřící – běžně se tedy říká ateista, ale já nevěřím, že Češi jsou skuteční ateisté.

 

Co je podle vás duchovno?

Je to určitá dispozice pro vnímání krásy a lásky, kterou je prodchnuto všechno, co pochází od Nejvyššího Tvůrce.

 

Jste šéfem kůru v katedrále už 22 let, je to váš splněný sen?

Naopak, nikdy bych si nepomyslel, že jednou budu hrát v naší katedrále. V devadesátých letech jsem původně chtěl odejít do Německa i s rodinou, věnoval jsem se hodně koncertování.

 

Jak se to tedy seběhlo?

Dozvěděl jsem se, že Metropolitní kapitula bude vypisovat výběrové řízení, protože můj předchůdce odcházel zpět do Německa. Byl jsem tehdy na volné noze, hrál jsem na varhany v kostele Nejsvětějšího srdce Páně, na náměstí Jiřího z Poděbrad v Praze.

 

Dělal jste také sbormistra…

V první polovině 90. let jsem jezdil s Pražským komorním sborem na zájezdy. V barokním souboru Ars Instrumentalis Pragensis jsem působil jako cembalista. Vyhráli jsme světovou soutěž v japonské Ósace a absolvovali jsme turné po všech ostrovech. Vystupoval jsem v té době například v Německu, v budově Kolínské filharmonie vedle slavného dómu, v Izraeli, na Sicílii, ve Španělsku, v Austrálii. Pak se ale objevila možnost hrát v katedrále.

 

Už za studií jste hrál v Brně u svatého Tomáše, později v dalších pražských chrámech. Čím je pro vás pražská katedrála výjimečná?

Je poutním velechrámem Čechů a Slováků. A jak se říká, je tu nejvíc svatých kostí. Je totiž největším evropským pohřebištěm ostatků světců. I z toho katedrála čerpá duchovní sílu, protože světci žili příkladným životem.

 

Spolupracujete se synem, který jde ve vašich stopách?

Nejstarší z mých tří synů, Přemysl, je elitní varhaník, který studoval varhanní hru na Pražské konzervatoři, v Praze na HAMU a na Hochschule für Musik ve Stuttgartu. Dnes je profesorem na teplické konzervatoři a v katedrále se mnou hraje velké liturgie už asi šestnáct let. Zrovna včera jsme spolupůsobili při tryzně v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně, která byla sloužena za hasiče, kteří zahynuli při záchranných pracích po útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001.

 

Jak vypadá taková vaše spolupráce?

Tentokrát hrál syn na varhany, já jsem dirigoval. Když jsou ale velké liturgie, tak často hraju na varhany sám. Někdy se mnou také spolupracuje kolega ze strahovské baziliky, Vladimír Roubal, který je výborným improvizátorem.

 

To znamená, že hrajete i najednou? Jako je čtyřhra na klavír?

Ne, já řídím sbor a on hraje na varhany. Jindy hraju na varhany já a někdo jiný řídí sbor. Čtyřhra na varhany sice existuje, kdy dva varhaníci opravdu sedí vedle sebe, ale tady v katedrále jsme ji nikdy neprovozovali.

 

Máte nějaké přání, až nový nástroj dorazí?

Moc bych si přál, aby nástroj svou jedinečností posílil krásu liturgie v katedrále.

Těšilo by mne, kdyby se zde rozhořel čilý varhanní život, aby kapitula ve spolupráci s Pražským hradem pořádala koncerty a katedrála tak mohla žít po všech stránkách. Aby byla k dispozici s celou hudební nádherou pro všechny obdivovatele, přijíždějící z celého světa, a povznášela je…