Nové varhany dají svatovítské katedrále zvuk jako v Notre-Dame

23. září 2021

O varhanách mluví jako o „nástroji“ a při každém vyslovení zaznívá z tohoto slova jakási hudební noblesa. Josef Kšica je už dvaadvacet let varhaníkem svatovítské katedrály na Pražském hradě a těší se, až sem konečně dorazí nový nástroj, jehož příjezd oddálil koronavirus.

Jak byste představil nové varhany?

Jde o symfonický nástroj, který má šest a půl tisíce píšťal. Pochází z dílny ve Španělsku, nedaleko Barcelony, a postavil je Němec Gerhard Grenzing. Oproti současnému romantickému nástroji, stojícímu ve svatovítské katedrále, naplní zvukem celý vnitřní prostor. Jedním z argumentů pro vznik nových varhan bylo právě to, že dosavadní nástroj z roku 1931 od stavitele Josefa Melzera z Kutné Hory není dostatečně výkonný.

Jak se to projevuje?

Nyní je zvuk v první třetině katedrály slabší. Je to tím, že kůr je umístěn v jejím prostředku, směrem na sever, naproti Zlaté bráně. Zvuk je tedy krásně slyšet ve staré, centrální části. Nový nástroj však má při liturgii zaplnit zvukem i tu část katedrály, která začíná u vchodu.

První zvukové zkoušky nových varhan se odehrály už v roce 2019. Byl jste tehdy ve Španělsku?

Jistě, a pamatuji se na to velmi dobře. Na první koncert jsme tam odletěli tři dny po pohřbu Karla Gotta, s celým letadlem donátorů, kteří na vznik varhan přispěli většími částkami. Zájemci si mohli adoptovat i malé píšťalky, ale ty největší píšťaly vycházely každá na nějakých čtyři sta tisíc.

A hrál jste tam na varhany?

Ano, i když se tehdy jednalo o poněkud kuriózní koncert, protože kompletní byla pouze jejich třetina. Vzhledem k dané situaci to ale bylo dobře.

Proč?

Donátoři seděli v montážní dílně, ve vzdálenosti pouhých šesti metrů, za nimi už byla vrata. Kdyby byly použity všechny píšťaly, včetně vysokotlakých, tak by je odvezli do nemocnice na ušní oddělení.