Koronavirus rozpoutal lidovou slovotvorbu. Máme koroniály i covídky

19. srpna 2020

Michaela Lišková se v Ústavu pro jazyk český AV ČR zabývá slovní zásobou češtiny.

Karolína Jírová

Přišel koronavirus a rozpoutala se rouškomanie. Topili jsme se v koronadepresi a z nudy někteří z nás zakládali generaci koroniálů. A ti, kteří to stihli už dříve, během korokrize rodili coviďátka a pandemátka. Zbyly nám korošpeky, na rozdíl od koronaúklidu, který moc dlouho nevydržel, a nějakého toho kovidného, které jsme rychle utratili. Tolik jen malá ukázka z toho, jak se otiskl koronavirus do našeho jazyka. „U řady těchto výrazů jde však o slova bez dlouhé trvanlivosti. Vznikla, splnila svůj účel a vytratí se. Jejich funkcí bylo v danou chvíli pojmenovat, stylisticky osvěžit, aktualizovat texty a u expresiv nebo vulgarismů, jako je covidiot nebo koronasráč, bych nepodceňovala ani funkci úlevnou,“ popisuje Michaela Lišková z Ústavu pro jazyk český Akademie věd.

Kolik slov nám přinesl koronavirus?

Stovky nových výrazů, například označení pro vir covídek, wuchanvir, pandavirus, pro nakaženého člověka coviďák, probíhaly covideokonference, nově narozeným se říkalo coviďátko nebo koroňátko. Pro označení doby používali někteří termíny korokrize nebo koronadoba. Lidé prožívali koronadeprese, koronaizolace, koronapeklo. Pro ty, kteří parazitovali na krizi, vznikl název koronašmejd. Nových výrazů jsou opravdu stovky – a stále přibývají.

Dají se někde dohledat?

Ano, kdo má zájem, najde je v databázi nových slov Neomat (www.neologismy.cz), kterou provozuje Ústav pro jazyk český, nebo v otevřeném slovníku Čeština 2.0 (cestina20.cz), do nějž přispívá široká veřejnost.

Jsou nová slova tím jediným, čím tato doba ovlivnila češtinu?

To ne. Vedle jednoslovných pojmenování vznikala také nová slovní spojení, jako například sociální distancování nebo společenský odstup. Mnohem více se začaly používat některé už známé výrazy, jako je domácí vyučování, epidemie/pandemie, izolace, karanténa, respirátor, rouška. A nakonec se následkem těchto událostí dostala do běžného vyjadřování odborná slova jako cytokinová bouře, kolektivní imunita, komorbidita, triáž, smrtnost. Nebo i samotné slovo koronavirus.

Nové věci potřebujeme pojmenovat

Jak to sledujete? Vycházíte z médií?

Ano, naši kolegové pročítají noviny a časopisy, a když narazí na slovo, které je úplně nové, nebo je nově použité ve spojení, zanesou je do databáze. S vyhledáváním formálně nových slov pomáhá i software, ale automatizované vyhledávky se musí lidskou silou přebrat – a samozřejmě se tak neodhalí ani nové významy slov. Navíc nás nezajímají jen samotná nová slova, ale také nové vazby, jako například „být na dietě“, což se dříve neříkalo.

Je to dobře, nebo špatně? Zaplevelujeme si jazyk absurditami, nebo jej obohacujeme o důležité pojmy?

Nemůžeme soudit, jestli je to dobře, nebo špatně. Ono to jinak totiž nejde. Živý jazyk se nemůže nevyvíjet. Nová slova vycházejí ze dvou proudů. Jednak z toho, že se svět kolem nás vyvíjí a my potřebujeme nové věci a nové události pojmenovat. Druhým proudem jsou aktualizační, originální a stylisticky příznaková slova v textech a ani bez nich se společnost neobejde. Tak to prostě je.

To jste mě trochu uklidnila, protože z vašeho webu neologismy.cz vyplývá, že jsem přes své články dala češtině 59 nových výrazů a některé bych klidně vyškrtla…

Podpořte Reportér sdílením článku