Doma mám 250 autíček a jednu panenku

Jak jsi se vlastně dostala k motokárám?

Poprvé jsem si do motokáry sedla, když mi byly teprve tři roky. To mi tehdy ještě táta mačkal pedály, protože jsem na ně nedosáhla. Sama jsem poprvé řídila v šesti letech. Brala jsem to jako víkendové zpestření v rámci snahy získat dětský řidičák, jaký se dává v dopravní výchově. Jenže mě to nadchlo natolik, že jsem se rozhodla přihlásit se na tréninky a zkusit závodit.

Jaké to bylo, poprvé sama nasednout do motokáry a rozjet se? Vzpomeneš si na ten okamžik ještě?

Na to se nedá zapomenout. Měla jsem z toho obrovský respekt, ale dlouho mě to lákalo. Když jsem poprvé sešlápla plyn až na podlahu, tak mě zaplavil adrenalin a pocit štěstí.

A kdy jsi začala závodit?

Tři až čtyři roky jsem trénovala a závodila na halových motokárách. No a když mi bylo deset, cítila jsem, že je třeba udělat další krok a začala jsem závodit na venkovních okruzích. Takže jsem zatím absolvovala dvě sezony a minulý týden jsem zahájila třetí.

Jak dlouho taková sezona trvá?

V případě venkovních tratí se jezdí od března do října, záleží samozřejmě na počasí. A v hale se dá jezdit, a jezdí se, prakticky celý rok.

Jezdíš jen slovenský šampionát, nebo objíždíš i evropské podniky?

Především slovenský, protože tam si můžu vyjezdit vstupenku na mistrovství světa. Jezdím ale i v rámci středoevropského šampionátu a na posledních dvou závodech jsem obsadila šesté a čtrnácté místo.

Trénuješ často?