Když si člověk kupuje designéra, nekupuje si oblečení

Několik let jste byla modelkou, byla pro vás tedy cesta k návrhářství svým způsobem přirozená?

Trochu jsem k tomu inklinovala odmalička, třeba puzzle jsem skládala obráceně, slepou stranou nahoru, jen podle tvarů. Taky jsem háčkovala různé kreace na panenky. No a maminka mi nakonec koupila takový malý plastový šicí stroj, na kterém jsem začala trochu šít. Nicméně pak mě v patnácti letech oslovil skaut na ulici a dostala jsem se k modelingu. Což bylo sice zajímavé, ale já chtěla módu poznat i z jiného úhlu.

Takže vás modeling nebavil?

Spíš mě zajímalo, jak to vypadá na přehlídkách, jak se stylizuje na focení, jak se kombinuje oblečení. No a peníze z modelingu mi pak samozřejmě také pomohly při studiu na vysoké škole. Pak jsem si založila malou značku – Bohemian Tailors. A dovzdělávala jsem se, abych věděla, jak pracovat s látkami, jak stříhat, jak vytvářet kvalitní design.

Jak se vaší první značce dařilo?

Vybudovali jsme si dobré jméno a měla jsem i skvělý tým lidí. Jenže partner pak dostal pracovní nabídku do Británie, takže jsme zabalili kufry a jeli. Pro mě to byla vlastně možnost studovat dva roky na London College of Fashion. Nicméně Bohemian Tailors stále funguje, byť tedy prodáváme jen jednotlivé kousky, spíš než že bychom vyráběli pro velkoobchod.

Teď máte novou značku, jmenuje se Lucie Vaclav Fashion Design LONDON, tedy LVFD LONDON.

Ta vznikla během pandemie koronaviru, kdy jsem v Londýně vlastně začala úplně od píky. Vydala jsem kolekci, která se dostala do řady magazínů. A začalo se to postupně nabalovat. Samozřejmě by to ale nešlo bez lidí, kteří se v módě pohybují a kterým se moje věci líbily a chtěli mě podpořit, protože viděli můj talent a zápal.

V České republice chybí módě podpora státu

Když jste šla na London College of Fashion, byla jste vlastně už hotovou návrhářkou. Co vám tedy škola přinesla?

V Čechách je hodně talentu. Jsme kreativní, máme velkou představivost, ale přece jen jsme malá země, kde není tak velká konkurence. Takže to člověka často nemusí vybičovat, aby ze sebe vydal to nejlepší. V Londýně je to úplně naopak. Navíc je tu obrovský mezinárodní vliv, v Londýně jsou lidé úplně odevšad a každý si do svého umění přináší nejen osobní, ale i národní background. Vznikají pak velmi zajímavé věci.

Takže pražská a londýnská designová scéna se asi nedají moc porovnávat…