Elektroauta budou vládnout prodejům už na konci dekády

Jak jste se dostal k elektromobilům? Na svém webu píšete, že zlom nastal poté, co jste se s rodinou vrátil z čínského Nan-ťingu, kde jste nějakou dobu pracoval…

Když vidíte to znečištění vody, vzduchu, nemáte z toho dobrý pocit. Po návratu domů jsem přemýšlel, co bych mohl dělat lépe. Když už máte nízkoenergetický domeček, řeknete si, že by bylo dobré ještě vyrábět elektřinu na střeše. Pořídili jsme fotovoltaiku a zároveň i první ojetý elektromobil. To bylo v roce 2018 a tehdy ujel na jedno nabití jen 150 kilometrů. Ale v pěti lidech jsme se do něj vešli, při cestách z Brna do Prahy stačilo patnáct minut na dobití, prostě žádná kovbojka.

 

Berete dnes elektromobily jako jasný směr, který nám pomůže se dostat k čisté mobilitě?

V osobní dopravě budou na konci této dekády dominovat prodejům jednoznačně bateriové elektromobily. Možná to bude už v druhé půlce dekády, a to podle toho, o jaké zemi bychom se bavili. Ale to, co nás má posunout k čisté mobilitě, nejsou velká bateriová SUV, ale proměna našich měst; fyzicky oddělené pruhy pro jízdní kola, abychom se na ně vrátili, chodili víc pěšky a používali MHD. Pomůže i samořiditelnost aut, spousta lidí přestane mít potřebu auto vlastnit.

 

Co si v kontextu osobní dopravy myslíte o vodíku?

Proti vodíku mluví fyzika, protože je třikrát méně účinný (jako zdroj energie). Když budete mít čistou elektřinu, tak je mnohem snazší ji uložit do akumulátoru než z ní složitě vyrábět zelený vodík z fotovoltaiky pro budoucí použití. Ale věřím, že se dostaneme do bodu, kdy budeme mít přes léto obrovské přebytky energií, a potom bude dávat smysl zelený vodík vyrábět. Ale nejprve bychom ho měli zužitkovat jako sezonní úložiště pro výhřev budov, v těžkém průmyslu, pak myslet na dopravu, nejprve na vlaky a hromadnou dopravu. U osobních aut ujel vodíku vlak.

 

Ale stále existuje i u osobních aut určitá skupina zastánců vodíku…

Já v tom vidím zbožné přání současného establishmentu fosilních paliv. Oni chtějí být ti, co to mají pod kontrolou. Podobně jako jste si nemohla na zahradě vytěžit ropu a vyrobit benzin. Fotovoltaiku na střeše mít můžete. Ale u vodíku je nemyslitelné, že budete investovat miliony korun, abyste měla doma jeho výrobu. Zase by to bylo centralizovaně řízené, musela byste jezdit na plnicí stanice, které by někdo otevřel. Prostě elektromobilita není v zájmu současného establishmentu.

 

Vývoj elektroaut sledujete dlouho, jak se za tu dobu proměnil trh s elektromobily?

Zásadní je, že klesala cena akumulátorů. První elektromobily byla malá autíčka s menšími bateriemi. V roce 2012 stálo malé autíčko 800 tisíc korun a uvádělo se, že po pěti letech možná baterka odejde. Dnes je obrovský výběr, v nabídce je na českém trhu přes šedesát elektroaut, ale cena je dál velkou bariérou.

 

Čím to je?

Náklady na vývoj elektromobilů činí stovky miliard dolarů a ty musí nejdříve zaplatit majetní kupující prostřednictvím drahých modelů. Teprve v druhé polovině dekády se rozjedou prodeje menších aut určených do měst a elektromobilita se přiblíží méně majetným lidem. Vyrovnání ceny malých benzinových aut a bateriových očekávám po roce 2026. U aut typu SUV už to ale nastalo, Škoda Enyaq stojí stejně (jako dražší verze naftového) Kodiaqa.

 

Vy propagujete elektromobilitu i na svých cestách na dovolenou, letos při cestě do Španělska a zpět. Proběhlo to hladce, nebo jsou ještě na podobně dlouhé cestě nějaké nástrahy?

Jelo to jako po másle. Bylo to až překvapivé, přestože při návratu byly na francouzských dálnicích opačným směrem k moři zácpy na 800 kilometrech. Nabíječky se sdílí oba směry, ale nikdy se nestalo, že bychom museli čekat. Nyní je i v Česku nabíjecí infrastruktura naddimenzovaná, je napřed před rozvojem elektromobility, protože stát podporuje její rozvoj. Ale určitě se stane, že v jeden moment hodně vyskočí prodeje elektroaut a nabíječky nebudou nějakou dobu stíhat. To se podle mě bude několikrát opakovat, ale nakonec se to stabilizuje. Pro představu – teď je v Česku na počet elektromobilů osmkrát více nabíječek než v Norsku.

 

Pokud odhlédnu od ceny, není kvůli tomu odrazující si pořídit elektroauto například pro lidi bydlící na sídlištích? Parkuje tam hodně klasických aut a je málo nabíječek…

Ze zkušenosti vím, že zhruba třetina lidí, kteří elektromobily vlastní, nemá kde doma nebo v práci nabíjet. Ale zjistili, že během týdne jezdí trasy, kde nabíječky jsou, nebo kam musí, třeba na nákup. Není to takový problém, elektromobily dnes ujedou 400 kilometrů, po městě i 600 kilometrů, tak vám stačí dobít jednou za týden.

 

Elektromobilita se rozvíjí hodně podle úrovně dotací a pobídek. Jak se díváte na druhý typ zásahů, jako je zvažovaný zákaz spalovacích motorů po Evropě k určitému datu?

Není to nutné, ale podle mě bylo vhodné, že datum 2035 vyřkli a je v tom jasno. Historicky bývali úspěšní lídři v byznysu, jako třeba Nokia, Kodak, BlackBerry, a v nějaký moment přišel nový trend, který včas nerozpoznali a za pár let skončili. Stejného osudu se bojí managementy velkých evropských automobilek, ale příklon k elektromobilitě je větší, než je Evropská unie.

 

 

Jak to myslíte?

V Číně bylo v červenci 27 procent prodaných aut elektrických, ve Spojených státech nabírá elektromobilita na síle, v Indii zakážou v roce 2035 spalovací motory taky. Kam by třeba Škodovka jednou prodávala svoje auta? Do Latinské Ameriky? Ta také jednou skončí se spalovacími motory. Všichni ta čísla vidí, je to globální trend, který nevymysleli lidi v Bruselu. Politiky, kteří sedí v Bruselu, zvolila kritická masa střední třídy Evropanů, a ti si přejí změnu.

 

Vy jste profesí finanční manažer. Jak jste přišel k tomu, že jste si vytvořil YouTube kanál Electrodad, kde točíte videa na téma elektromobility a fotovoltaiky?

První video jsem natočil před tři a půl lety a tehdy mě inspirovala jedenáctiletá dcera, která do mě rok hučela, že potřebuje iPhone na videa na YouTube. Když si po roce na půlku našetřila, koupili jsme ho a asi její čtvrté video „moje sbírka slizů“ mělo čtvrtý den deset tisíc zhlédnutí a za měsíc sto tisíc. Můj kamarád říkal, že když mám rád elektroauta, tak ať taky něco takového dělám. Tak jsem si řekl, že to taky zvládnu. První čtyři videa mi dcera pomáhala točit na mobil, pak jsem pochopil, že potřebuju pořádný mikrofon a další vybavení.

 

Dnes už tedy máte profesionální vybavení i tým?

Prvních 110 videí jsem si stříhal sám, dnes publikuju 497. video a už mám tým a disciplínu publikovat dvě videa týdně. Do toho mám svoji práci, vedu investiční fond Purple Venture. Videa mně zaberou asi třicet hodin týdně.

 

To vypadá na další úvazek vedle běžné práce…

Mám na to vyčleněn jeden den v týdnu, ale je pravda, že spát sedm hodin denně se mi dlouhodobě nedaří. Myslím, že letos už budu ekonomicky v plusu. První tři roky jsem to dotoval, jen vybavení stálo stovky tisíc.