Aby mohli učitelé učit, ne se topit v papírech

19. listopadu 2021

archiv VS

Když dala Vanda Seidelová před více než dvěma lety svého syna do školky, brzy se začala ztrácet v informacích, které ze vzdělávací instituce proudily. Co mám mít na karneval? Kdy jedou na výlet? Kde ta informace visela? Na dveřích, na nástěnce? Přišlo to e-mailem? SMSkou? Protože zjistila, že není jediná, kdo podobné problémy řeší, vytvořila aplikaci Twigsee, která má školku a rodiče chytře propojit. A zájem o ni mají nejen v Česku, ale i ve světě.

Vaše aplikace se jmenuje Twigsee. Co ten název znamená?

Příběh s názvem je komplikovaný. Hledali jsme jméno, které by bylo univerzální jak v cizině, tak i u nás. Twig znamená větev, větvička a my jsme se vnímali jako taková větev, most mezi rodičem a učitelem. See je vidět, protože díky naší aplikaci rodič zaprvé vidí na děti a zároveň ředitelka vidí do své instituce. Zároveň twig znamená i ratolest, ve smyslu větvičky na Vánoce, což nám přišlo vtipné.

Jak vás vůbec napadlo aplikaci vytvořit?

Bylo to v době, kdy můj syn začal chodit do školky. Trávil tam několik hodin denně a já jsem přitom nevěděla vůbec nic o tom, co se tam děje. Samozřejmě, dostala jsem roční rámcový plán a jednou za měsíc milion fotek na webovém albu. Ale když jsem se Filípka zeptala „Co jste dělali ve školce?“, většinou řekl, že neví, nebo že nic. Klasika. Mě to začalo štvát víc a víc, ale vůbec jsem si nemyslela, že bych se zrovna já pustila do vývoje nějaké aplikace. Říkala jsem si, že jen školce doporučím nějakou apku, kterou začnou používat, a bude to super. Jenže jsem zjistila, že nic takto komplexního neexistuje. Rozhodila jsem sítě mezi kamarádky i další rodiče a zjistila jsem, že je to celorepublikový, vlastně i celosvětový problém. Každého rodiče zajímá, co se děje s jeho dětmi. A zároveň papírování je přežitek.

Na jaké další problémy jste ve školkách narazila?

Na jedné straně to byla komunikace. Když to zjednoduším, osobně jsem měla chaos především v tom, co kdy máme donést, kde máme být, abych nezapomněla, že je logopedie přesunutá ze tří hodin na dvě a jestli jede Filípek na výlet, nebo ne. Dále pak i další organizační věci, jako co kdy zaplatit a jak na něco důležitého nezapomenout. Organizačních záležitostí bylo hodně a já někdy třeba i věděla, že je druhý den karneval, ale když jsem potřebovala víc detailů, nevěděla jsem, kde je hledat. Říkala jsem si: Přišlo mi to na mail? Od koho? Od hospodářky? Jak se jmenuje? Nebo SMSkou? Nebo mi to říkala učitelka ve dveřích? Nebo to bylo na nástěnce? A to se mi dělo pořád. Jindy zas paní učitelka řekla něco ve dveřích manželovi, když syna vyzvedával, on jí to odkýval, ale pak na to zapomněl. Nejvíc mě pobavilo, že ty vůbec nejdůležitější informace vždy vyvěšovali na vstupní dveře, protože tam prý nejdou přehlédnout. Až na to, že pokud jste byli týden na dovolené nebo nemocní, tak jste vstupní dveře celý týden nepotkali.

Kdy jste se pustila do vývoje aplikace?

Nápad jako takový vznikl na jaře 2019. Udělala jsem si asi tříměsíční průzkum, ze kterého vyplynulo, že komunikace se školkou trápí přes devadesát procent rodičů. Že jsou třeba se školkou jako takovou spokojení, že jejich učitelka je super, ale že nevědí, co se ve školce děje. Pozor, my nejsme nějací „control freaks“ v tom smyslu, že bych potřebovala vědět, že zrovna teď Filípek svačí nebo že rozlil kakao. Spíš jde o jednu nosnou informaci denně, například aby mi školka řekla: Dneska se věnujeme první pomoci. A já na to můžu doma krásně navázat. Stačí jedna věta, jedno slovo nebo fotka. Takže to bylo jaro 2019, přes léto jsme aplikaci naprogramovali a v září 2019 jsme s ní šli do prvních školek.

Drahá sranda

Jaké byly začátky? Kde jste na vývoj aplikace sehnala peníze?

Vytvořit mobilní aplikaci je docela drahá sranda. Já jsem hodně procesní člověk, v minulosti jsem se zabývala i projektovým řízením, takže umím dělat takové ty checklisty, seznamy úkolů. A tak to bylo i v tomto případě. Jestliže má člověk nápad a i cítí, že by o něj byl zájem, je to stále jen část celého procesu. Ještě je třeba, aby tu byl někdo, kdo by aplikaci vytvořil a za kolik, kde se vezmou peníze a X dalších věcí. To všechno jsem začala řešit a postupně jsem si odškrtávala, co se podařilo zařídit. Říkala jsem si: Přece jen ta počáteční investice, v té době jsme si mysleli vyšší stovky tisíc korun (ze kterých se rychle staly jednotky milionů), to nechci jen tak vypálit, dokud jsme neměli konkrétní důkaz, že za systém bude někdo ochotný zaplatit.

Jak jste to tedy udělala?

Podpořte Reportér sdílením článku