Afghánistán pod vládou Tálibánu: bída, ale i relativní klid

Na jedné straně obrovský ekonomický propad, chudoba a nedostatek jídla, na straně druhé paradoxně nejlepší bezpečnostní situace za poslední roky. Tálibán po necelém roce vlády v Afghánistánu vnitřně bojuje, soupeří umírněné a radikální křídlo. "Radikálové se snaží utahovat šrouby, například omezit ženská práva," říká Tomáš Kocian, ředitel blízkovýchodní sekce organizace Člověk v tísni.

V létě to bude rok, co se z Afghánistánu stáhli američtí vojáci a vládu v zemi rychle převzalo hnutí Tálibán. Jak to teď v zemi, kterou už dekády sužuje násilí, vypadá?

Afghánistán čelí obrovské ekonomické krizi. Víc než polovina populace je ohrožena hladem, spousta lidí ztratila práci, vláda nemá peníze, aby pravidelně vyplácela mzdu státním zaměstnancům, ať už jde o učitele, doktory nebo vojáky. To je samozřejmě i bezpečnostní problém. Ke zhoršení ekonomické situace přispělo i zmrazení fondů, které měla afghánská vláda v zahraničních bankách. Rozpočet země byl totiž vždycky závislý na externích příjmech, dotacích od jiných vlád. Zmrazení těchto prostředků bylo pro Tálibán samozřejmě velkou ránou. Zároveň je oslabený bankovní sektor, banky jsou pod sankcemi, fungují v omezeném módu, lidé se dlouho nemohli dostat k úsporám. Teď si mohou v lepším případě vybrat jen omezenou částku.

 

Takže ekonomika je úplně na dně?

Po ekonomické stránce je to katastrofa, i když zas ne tak velká, jak se čekalo. Při prognózách se totiž nebraly v potaz příjmy od afghánské diaspory, tedy peníze, které posílají rodinní příslušníci svým příbuzným ze zahraničí. Je to částka, která není dosud zmapovaná, ale jde o dost zásadní příjem pro lidi v nouzi.

 

Jak je to teď v zemi s bezpečností?

Po pádu předešlé vlády určitě nastalo období klidu. Prvního půl roku panovala bezprecedentní, nejlepší bezpečnostní situace za posledních patnáct let. Teď vidíme ojedinělé pokusy ze strany takzvaného Islámského státu a bývalých provládních skupin situaci destabilizovat, ale úroveň bezpečnosti pořád zůstává velmi dobrá – hlavní aktér bezpečnostních incidentů v minulosti je totiž u moci a nemá důvod útočit sám na sebe.

 

Co na to samotní Afghánci?

Pro afghánskou společnost je bezpečnost alfou a omegou. A tak když se teď bavíte s Afghánci, řada z nich si výrazné zlepšení bezpečnostní situace samozřejmě pochvaluje. Nicméně uvidíme, co se bude dít dál. Jsou náznaky, že opět dojde ke zhoršení.

 

 

Hnutí Tálibán převzalo v Afghánistánu moc loni v srpnu. Jaká je tedy jeho aktuální pozice?

Evidentně dochází k určitému napětí mezi jednotlivými frakcemi uvnitř hnutí. To vede k současnému přijímání takových pravidel a norem, kterých se mezinárodní společenství i afghánská společnost obávala. Jde většinou o pravidla, která se týkají role žen ve společnosti. Tálibán nově vydal několik dekretů, které zpřísňují pohyb žen a jejich fungovaní ve společnosti nebo které upravují způsob oblékání.

 

Tálibán ženám přikázal opět se zahalovat na veřejnosti, kam navíc mají chodit jen v nejnutnějších případech. Dodržují to Afghánky? Nebo proti tomu protestují?

Nevím, jestli v poslední době došlo k nějakým protestům, ale podle informací od kolegů z Kábulu je v ulicích možné vidět ženy i bez zakrytého obličeje. Takže to zatím (přinejmenším část společnosti) ignoruje. V médiích se psalo, že Tálibán přikázal nošení burky, což je oděv, který zakrývá nejen celou postavu, ale i tvář. Šlo ale o ne zcela pravdivou informaci, protože burky přikázány nebyly. I tak jde ale o jasný signál, že se hnutí nevzdalo svých základních myšlenek a pomalu směřuje k velmi konzervativně pojatému modelu společnosti.

 

Práva žen pod závojem Tálibánu

Jaké je teď tedy postavení žen v zemi?

Liší se to hodně regionálně. Tálibán například povolil vzdělávání dívek jen do šesté třídy, vyšší vzdělání zakázal. Ale jsou místa, kde toto nařízení úplně ignorovali a dívkám ani nepřerušili středoškolskou docházku. Příslib, že vzdělávání ve vyšších třídách základních a na středních školách bude od března obnoveno, nicméně Tálibán nedodržel. A to samozřejmě vzbudilo mezi lidmi velkou nevoli.

 

Proč ten slib padl?

Na vině jsou vnitřní rozpory v rámci Tálibánu. Uvnitř hnutí existuje umírněnější a radikálnější křídlo. Podle našich informací jsou umírnění sice ve vedení, ale radikálnější frakce, která vychází zejména z vojenských kruhů, má také jistou moc. A hlavně má v rukou zbraně. Takže umírněnější mají obavu, aby se proti nim radikálnější nevzbouřili. Řada z radikálů se totiž v posledních měsících nechala slyšet, že v afghánské společnosti nedošlo k žádným velkým změnám, že za tohle nebojovali a že požadují radikálnější přeměny dle ideologie Tálibánu z devadesátých let minulého století.

 

Jak se tenhle vnitřní rozkol projevuje v praxi?

Zatím nedochází k úplně drastickým opatřením, jaká známe z Afghánistánu z devadesátých let. Určitě je řada případů, kdy byli lidé, kteří nedodržovali tálibánská nařízení, napadeni nebo sankcionováni. Zatím jde ale spíš o ojedinělé situace. Nicméně předpokládám, že radikálnější část bude svou moc otužovat a represivní akce budou sílit.

 

Jsou obecně velké rozdíly v tom, jak žijí Afghánci v různých částech země a jak na ně dopadá změna režimu?

Paradoxně obecně víc utrpělo městské obyvatelstvo, protože bylo více navázané na jiné ekonomické aktivity než jen na zemědělství, které je v zemi hlavním zdrojem obživy. Situace na vesnicích byla o trochu lepší, o práci tam nepřišlo tolik lidí a řada z nich prostě dál pokračuje v tom, co dělali, tedy v zemědělství. To ale, bohužel, v posledních dvou letech velmi utrpělo velkým suchem. Co se měst týče, tam naopak žije řada státních úředníků. Mnozí ztratili příjem, často jim byla vyplacena jedna nebo dvě mzdy za posledních šest měsíců.

 

Neziskové organizace aktuálně varují, že téměř dvacet milionů lidí, tedy skoro půlka populace, v Afghánistánu trpí hladem. Jak se jim dá pomoci?

Vytipujeme nejkritičtěji ohrožené z těch dvaceti milionů a dáváme jim peníze. Momentálně je to částka ve výši měsíční spotřeby pro zhruba sedmičlennou rodinu. Ve venkovských oblastech rozjíždíme programy krátkodobého zaměstnávání a od jara projekty na podporu zemědělství.

 

Jak dostupná je pro Afghánce zdravotní péče?

Přístup k zdravotní péči se výrazně zhoršil, protože došly peníze. Řada zdravotnických zařízení, především těch na venkově, prakticky přestala fungovat. Afghánistán na tom nikdy v oblasti zdravotní péče nebyl dobře, ale poté, co vládě došly peníze, je to ještě horší.

 

Má na Afghánistán dopad válka na Ukrajině?

Válka na Ukrajině není v Afghánistánu téma. Nicméně vzhledem k tomu, jak kvůli konfliktu globálně rostou ceny potravin, uvidíme ten dopad relativně brzy. V Afghánistánu zůstala měna relativně stabilní, po několikaměsíčním výkyvu se přiblížila hodnotám před loňským nástupem Tálibánu, ale zdražuje se a také se zhoršuje dostupnost základních potravin. Inflace se roztáčí.

 

Jak se teď Afghánistán obecně staví ke světovému dění?

Afghánistán velmi stojí o to, aby byl uznán mezinárodním společenstvím. Proto vyvíjel tak velkou diplomatickou aktivitu na Západ i na Východ. Na Západě však Tálibán narazil na odpor, protože západní země nastavily určité mantinely podpory, které souvisejí například s právy žen, respektive jejich nedotknutelností. Což Tálibáncům samozřejmě není úplně po chuti, a tak se obracejí i na aktéry, kteří dodržování lidských práv tolik nevyžadují. Nejaktivnější jsou styky s Čínou, částečně s Ruskem nebo státy Perského zálivu. Není to tak, že by se Talibán snažil zapouzdřit, dobře ví, že bez mezinárodní pomoci to nedá. Nicméně na Západě narazil.

 

Talibán nemá kapacitu vládnout

Co by měla vláda udělat, aby země dál neupadala do chudoby?

Určitě by se režim neměl uchylovat ke krokům, které ohrožují hodnoty, jež Západ chápe jako univerzální. Tím si Afghánci zavírají cestu k podpoře a k přijetí do širšího světového společenství. Tento jejich postoj může odkazovat na nedostatečnou zkušenost v mezinárodní politice. Na druhou stranu, oni hrají dost o své bytí a nebytí. Pokud by šli umírněnější cestou, je možné, že se radikální část obrátí proti těm relativně umírněným, a ti ztratí moc úplně. Od Tálibánu se nedá čekat, že by přistoupil k ekonomickým reformám. Velká část inteligence utekla do zahraničí, Tálibánci nemají kapacity vládnout, nemají zkušenost, nedá se od nich očekávat rozumné řízení státu. Výhled do budoucna není růžový.


Člověk v tísni působí v Afghánistánu od roku 2001. Jak vypadá vaše pomoc teď, pod Tálibánem? Změnili jste strategii?

Změnili jsme portfolio, a to výrazně. V posledních patnácti letech jsme se věnovali rozvojovým programům, pomáhali jsme budovat kapacity – například státních úředníků, učitelů. Pracovali jsme na zkvalitnění zemědělství a ochraně půdy, podporovali jsme drobné podnikání, budovali vesnickou infrastrukturu. Tyhle stabilizační a rozvojové projekty jsme v Afghánistánu zastavili. Jednak nechceme podporovat současnou vládu a jednak bylo financování rozvojových aktivit celkově zastaveno a všechno se přesměrovalo na humanitární aktivity. Momentálně se především pomáhá těm nejbídnějším, aby přežili.

 

Existují v zemi vůbec nějaká svobodná média?

K nějakému brutálnímu zásahu do svobody médií v prvních měsících vlády Tálibánu nedošlo. Spíš vládla autocenzura. Nicméně zmizela řada regionálních medií podporovaných ze zahraničí. A jak už jsem říkal, trend je negativní, režim utahuje šrouby a postupně vytváří méně svobodný prostor. Čili dopad na média tam je.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama