Chcete pěkné krveprolití? Pořiďte si zelí, říká mistr zvuku Juraj Mravec

Když jste se v září doslechl o úmrtí královny Alžběty II., co vám hned prolétlo hlavou?

Dost mě to zasáhlo už z toho důvodu, že jsem po většinu předchozí dekády žil v Londýně. No a když jsem se potom díval na královnin pohřeb, říkal jsem si, jak nesmírně se ty výjevy podobají záběrům ze seriálu Koruna.

Klidně byste mohl říct „z našeho seriálu Koruna“, protože jste se v něm staral coby o zvukové efekty.

Pracoval jsem na třech prvních řadách a byla to pro mě výjimečná práce, na které jsem, myslím, profesně dost vyrostl.

Výjimečná byla proto, že jste díky ní získal nominaci na prestižní cenu Emmy?

Spíš jsem měl a pořád mám radost z toho, že se mi ten seriál upřímně líbí, je to moje krevní skupina. A posunul mě z toho důvodu, že to byl tenkrát před šesti lety seriál s vůbec největším rozpočtem na Netflixu. Ze všech stran na něj byla upřena pozornost a zvlášť při práci na první sérii jsme všichni byli napjatí, jak diváci výsledek přijmou. Bylo to pro mě strhující, a navíc ho přijali skvěle.

K jakým dalším filmům, na kterých jste spolupracoval, máte podobně vřelý vztah?

Z českých je to určitě Kuky se vrací. Ten jsem si oblíbil vlastně už při četbě scénáře a věřím, že ho budoucnost ještě docení, stane se klasikou. Ze zahraničních zmíním třeba Kód Enigmy s Benjaminem Cumberbatchem a dalšími skvělými herci, protože to byla druhá světová válka, velký rozpočet, všechno perfektně fungovalo. A přiznávám, že si profesně hodně užívám střílečky, na které bych se možná coby obyčejný divák nekoukal.

Třeba jakou?

Dejme tomu při seriálu Strike Back jsem se přímo vyřádil. Ale obecně platí, že u akčních scén se specialisté na zvuk můžou předvést.

Nedávno Netflix nasadil druhou řadu seriálu Winx Saga. Jaký vztah jste si vytvořil k němu?