Chytrá trička šijí v Česku. Aby mu vrátili textilní slávu

Jak se stane, že se tři muži vrhnou na výrobu oblečení?

Hodně lidí se nás ptá, jak to celé vzniklo, a my se přiznáváme, že jsme se tehdy poměrně dost opili. Do toho jsme se nějak polili pivem a říkali si, že by bylo fajn mít nějaké lepší triko, které se neušpiní. Jeden z nás, kolega René Němeček, je velmi šikovný technolog v oblasti textilu a tu myšlenku měl v hlavě již delší dobu, byl na to ale sám. Tak jsme se do toho pustili společně. Trvalo nám to patnáct let. Bylo to způsobené mimo jiné tím, že každý z nás měl svou práci a dělali jsme na tom po večerech. Do toho přišly děti, různé zdravotní problémy, takže se to vleklo. V roce 2018 jsme se ale rozhodli, že do toho jdeme.

 

Takže jste opustili své původní profese?

Úplně ne. Kolegové mají stále práci jinde. CityZen se na sto procent věnuju pouze já. Spíš šlo tehdy o to, že jsme už věřili, že je náš produkt doladěný a že funguje. Dalším impulzem bylo, že jsme v roce 2019 vyhráli soutěž o startup roku. Byla tam porota složená z velmi zkušených lidí, kteří nám říkali: „To je skvělé, s tím dobudete celý svět.“ A rovněž nám dávali různé rady. Po těch X letech už máte klapky na očích, neustálé pochybnosti, jestli to bude mít úspěch, a oni nám tehdy řekli, že je to bomba.

 

 

Co jste dělali pak?

Tehdy jsme byli do měsíce vyprodaní, takže jsme okamžitě nastartovali výrobu. V roce 2019 jsme měli obrat 4,7 milionu korun, v následujícím roce 31 milionů, v roce 2021 pak 151 milionů a loni jsme udělali obrat 178 milionů. Je to poměrně rychlý růst. A bylo to docela divoké.

 

V jakém smyslu?

Museli jsme sladit při meziročním růstu z 30 milionů na 150 milionů skladové zásoby, do toho máme poměrně hodně náročnou výrobu, když něco teď zadáme do výroby, naskladníme to nejdřív za šest měsíců. Pak to musíte sladit s vývojem trhu, který je velmi nevyzpytatelný. Byla to jízda. I personálně. V té době jsme přijali 27 lidí.

 

Na to jsem se právě chtěla zeptat, kolik jste měli na začátku zaměstnanců a kolik máte teď...

Na začátku jsem byl já a manželka. A kamarádi vypomáhali, když nebyli v práci. Poté jsme měli nějakého brigádníka. V roce 2020 asi tři lidi – a pak jsme přijali těch 27. Dneska je nás okolo čtyřiceti.

 

Obří plány

Prodáváte jen na internetu?

Začali jsme e-shopem. Já se na internetu pohybuju už od roku 1998, moje dítě je server lekarna.cz, takže už jsem měl určité zkušenosti. Loni jsme nicméně vybudovali i obchodní oddělení, protože i po covidu se pořád víc než polovina textilu prodává v kamenných obchodech. Takže nyní je naše zboží k dostání i v některých partnerských obchodech. To je třeba právě naše velká strategie pro letošní rok, dobýt i retail, nejen e-shop.

 

Jaký byl pro vás loňský rok?

Rok 2022 jsme očekávali s velkými ambicemi. Předtím jsme narostli o šest set procent meziročně a jak známo, s jídlem roste chuť. Měli jsme obří plány, ty se ale nenaplnily. Stejně jsme však za ten výsledek rádi, rostli jsme asi o dvacet procent, což je v textilu zajímavé číslo. Byl to rok těžký, shodli jsme se s kolegy, že nás to bolelo víc než standardně. Ale pravdou je, že už covid nás proškolil, takže pokud jde třeba o flexibilitu, to už jsme byli vycvičení dříve.

 

O vašich tričkách říkáte, že na nich není vidět pot, odolají špíně a snižují tělesný zápach. Unikátní technologii, díky které je to možné, si přísně střežíte. Jak náročná je výroba takového produktu?

My nemáme vlastní fabriku, k tomu se přiznáváme, protože jsme nebyli kapitálově silní a spíš jsme finance potřebovali směřovat právě do naší technologie a do vývoje. K výrobě tedy využíváme různé textilní firmy. Jedním z našich hlavních partnerů je PLEAS Havlíčkův Brod. Pak spolupracujeme se společností SINTEX, máme šicí dílny v Chrudimi, ale i na Slovensku.

 

Každé z těch dílen zadáváte určitou část výroby?

Přesně tak, každý totiž umí něco jiného a má jinak nastavené mašiny. Když máte šicí stroj nastavený na polyester, nemůžete na něm ušít bavlněné triko. Nebo zase pokud šijete košile, máte stroje nastavené na tkaninu, ale tričko je pletenina, je tam jiná tažnost a pružnost a ty stroje je poměrně náročné přeštelovat.

 

Takže ušít takové tričko je těžké...

Za mě ano. Proto bych chtěl touto cestou lidem vzkázat, aby si této práce víc vážili. Ono to zní jednoduše, koupit si triko a obléct ho. Ale když si vezmete ten postup… My nejdřív dovezeme bavlnu, potřebujeme přitom dlouhovlákennou kvalitní bavlnu. Z ní se musí udělat příze, pak to musíte uplést, poté obarvit a následně se s tím dělá ještě hromada kejklí. Takže když si to triko obléknete, řekl bych, že předtím je klidně třicet operací a má to v ruce čtyřicet lidí. Protože i u těch top dílen se tričko nešije tak, že si sednete a celé ho ušijete, ale sedí tam švadlena, která šije jednu konkrétní věc, na kterou má stroj seštelovaný. A pak to předává dál. Tyto švadleny mají můj obdiv. Za mě opravdu velký respekt všem lidem, díky kterým se můžeme oblékat a není to šité někde na východě.

 

Někdo by mohl poznamenat, že by to bylo asi levnější...

K tomu bych řekl následující. Česká republika bývala textilní velmocí. Mně letos bude padesát a pamatuju si, že téměř každé město mělo textilní továrnu. Dneska má naopak Evropa obrovský problém se k textilní výrobě vrátit, protože už tu žádné textilky nezůstaly. Proč to vozit z Číny? My jsme si vybrali jinou cestu a zároveň takovou misi, že chceme vrátit slávu českému textilnímu průmyslu. Proto šijeme tady.

 

Bavlna je jako víno

Jak moc jste trička ze začátku testovali?

Celkově to nebylo jednoduché vymyslet. Bavlna je totiž jako víno: podle toho, jaké je sluníčko a kolik je vody, naroste každý rok jiná. Čili vymyslet, aby to fungovalo bez ohledu na to, jaká vám přijde bavlna, bylo náročné. Testovali jsme opravdu hodně. Například když jsme vyrobili první triko, říkali jsme si, jak je skvělé. Do chvíle, než se nám při praní asi o pět velikostí srazilo. Snažíme se dělat oblečení na české postavy, aby všechno bylo trošku prodloužené, aby to bylo dobré na omak, aby se to příjemně nosilo, aby se to při praní nesrazilo, nepřetočily se švy. To třeba na východě dost často nedělají, protože je to technologicky náročná operace. Moje babička vždycky říkala: „Pavle, dělej věci na 120 procent, nebo se na to vykašli.“ Tak se tím řídím.

 

Máte zpětnou vazbu od zákazníků? Co na vašich produktech oceňují?

Zaprvé že jde o české výrobky, na to dneska lidé slyší. A my z této cesty nesejdeme. A zadruhé že skutečně mají daný efekt, tedy že se nešpiní a není na nich vidět pot. Když si obléknete nějaký náš kousek, večer ho v úplně stejném stavu sundáte. Máme například i kojicí tričko, ze kterého jsou maminky nadšené.

 

 

Zkoušíte trička testovat i na nějaké extrémy?

Zkoušíme, ale nenavádíme k tomu. Když si představíte, že bychom to triko rozřízli, ono má tloušťku do jednoho milimetru, většinou 0,87 milimetru. A princip je v tom, že my do půlky ten pot, tu vlhkost pustíme, ale do druhé půlky ne. Funguje to. Někteří lidé ale mají pocit, že když si koupí naše triko, musí ho za každou cenu pokořit. Stalo se nám, že si jeden pán koupil naši modrou polo košili, bylo to myslím 25. srpna, kdy bylo 35 stupňů, a vyrazil na Sněžku s batohem. Seshora nám pak posílal fotky, že je pot trochu vidět. Není to plech ani igelit, to znamená, že se to dá pokořit. Je to stavěné tak, že my pot rozvádíme do plochy, vy ho zahříváte tělem a on se rychle vypaří. Když je ale potu moc, může se tričko začít lehce proznačovat. Ale pořád je to tisíckrát lepší než koláče od potu, které mnohdy vidíme na lidech třeba v tramvaji.

 

Máte konkurenci?

V Česku vůbec ne, v zahraničí nějaké lehce jsou. Nebo takhle, obchodně bychom mohli říct, že je pro nás konkurencí každý, kdo vyrábí tričko, protože to je u nás nejprodávanější produkt. To je globální konkurence. Ale taková ta ryzí konkurence, tedy bavlněné tričko, které něco umí, to nikdo nedělá. Víme jen o třech, v Holandsku, Španělsku a v Americe. Mám je všechny vyzkoušené a oni to dělají trošku lajdácky. Dělají celá trika voděodpudivá, zevnitř i zvenku, takže když se zpotíte, tak vám triko celý den rozmazává pot po těle a večer jste úplně ulepení. Myslím, že my jsme o dost dál.

 

Tvořte si rezervy

O svých zkušenostech z podnikání přednášíte i na vysokých školách. Co studentům říkáte?

Snažím se jim předávat své znalosti o tom, jak uchopit podnikání, jak určitý nápad ukočírovat, kde sehnat peníze, na co si dát pozor nebo jak dělat marketing. Dneska mladí vidí jen internet, Instagram a jakákoli další „chlubítka“ a myslí si, že na tom postaví firmu. My jsme si samozřejmě taky v řadě věcí natloukli ústa...

 

V čem například? Na co si dát pozor?

Od začátku je potřeba uřídit firmu finančně. Tam nám to občas někde ujelo, například že jsme měli vyšší náklady, ale naštěstí jsme měli rezervy. To je, mimochodem, moje další rada. My teď generujeme zisk a každý rok si z něj odkládáme rezervu, která opravdu musí odejít z účtu, abychom na ni neviděli. V posledních letech, v této nevyzpytatelné době se nám rezervy hodily. Takže to doporučuju i ostatním: Tvořte si rezervy. A také když vidíte, že je váš byznys smysluplný, co nejrychleji si běžte pro peníze do banky.

 

Když se vrátíme zpátky k CityZen, co teď chystáte?

Letos chceme vyměnit nějaké barvy, naším cílem není mít sto barev, ale vždycky nějaké tři stáhneme a uvedeme nějaké inovované. Do toho budeme mít nové produkty, na podzim jsme uvedli šaty, ty se hned vyprodaly, takže budou další. Chceme mít i kalhoty, to po nás chtějí zákazníci, pak také nějaké kraťasy a sukně. Rovněž letos uvedeme na trh bavlněný cyklistický dres. Samozřejmě že profesionální cyklista si zaklepe na čelo. Na druhou stranu, dnes je velkým trendem udržitelnost a naše oděvy opravdu udržitelné jsou. Takže to může být zajímavé pro někoho, kdo se nedívá na kolo jako na sport, ale jako na trávení volného času a nepotřebuje dres z umělé hmoty a od stáje Cofidis. Chtěli bychom rovněž rozšířit fitness kolekci, na podzim máme ambici dát i nějakou lehkou podzimní bundu. Rozhodně zůstáváme u přírodních materiálů, teď testujeme len, máme hotové merino. Rozhodně nikdy nebudeme vyrábět umělohmotná trička.

 

Autorka je redaktorkou ČTK