Až když spadnete na hubu, jste na cestě k úspěchu

Prý jste velký optimista s věčně dobrou náladou.

To je asi pravda. Sám sebe bych hodnotil jako optimistického idealistu. Myslím si, že je dobré neustále koukat vpřed a posouvat se. Ať uděláme v životě jakékoli chyby nebo ať si prožijeme jakákoli těžká období, je to jako s tržní ekonomikou. Jednou nahoře, jednou dole! Naučil jsem se, že hezké momenty, na které tak rádi vzpomínáme, nás vpřed vlastně vůbec neposouvají. Až nezdary a problémy nás dokážou v životě popostrčit dál. Až pád na hubu je pohyb vpřed.

Kdy jste naposledy spadl na hubu?

Moje letošní sportovní sezona byla vlastně velmi úspěšná, ale byly tam i momenty, které jsem já osobně jako úspěšné nevnímal. To byl pro mě pád.

Co to bylo za momenty?

Moje premiéra mistrovství světa v celém Ironmanu. Po čtyřiceti letech se závod konal jinde než na Havaji, konkrétně v St. George v Utahu. Stal jsem se vicemistrem světa. To je úspěch. Nádhera. Já jsem ale udělal spousty hrubých chyb, které mě vytrestaly. Ten závod nebyl jednoduchý a bylo to doopravdy peklo.

V čem?

V květnu v Utahu bylo čtyřicet stupňů ve stínu. Moje fatální chyba spočívala v tom, že jsem podcenil hydrataci. Neměl jsem pravidelný přísun tekutin. Závod v poušti, v suchém vzduchu je jiný v tom, že pocit žízně přichází později. Já to špatně odhadl a od šedesátého kilometru, kdy jsem před sebou měl ještě sto dvacet kilometrů cyklistiky, jsem si to peklo začal prožívat. To nebyl úplně dobrý začátek. Od osmdesátého kilometru se k tomu přidaly halucinace. Po protnutí cílové pásky bylo ale všechno zas dobré.

Kosmetické vady

Co se vlastně stalo v roce 2002?

S nadsázkou říkám, že jsme s kamarádem byli ve špatný čas na špatném místě. Celý den si pamatuji poměrně dobře. Sport mě provází celým životem a to ráno jsem jel na kolo a odpoledne vyrazil s kamarádem na fotbalový trénink. Na konci každého tréninku se hraje volný zápas, to je to nejlepší. Trenér nám říkal: „Hele, kluci, už se začíná stmívat, ať se něco nestane.“ Ale chtěli jsme ještě hrát. Domů, do Dobříše, jsme vyráželi za soumraku a šli jsme po kraji vozovky. A ačkoli jsme šli po správné straně, v protisměru jízdy aut, stalo se, co se stalo. Auto předjíždělo auto a my byli ve špatný čas na špatném místě. Kamarád nehodu nepřežil a já vyvázl s kosmetickou vadou.

Invalidní vozíček berete jako kosmetickou vadu?