Někdy mám úplně vyplo v hlavě a střelbu si zpětně vůbec nepamatuju
6. prosince 2022
Z juniorského mistrovství světa přivezla dvě zlaté a jednu bronzovou medaili. O tak úspěšné loňské sezoně se jí ani nesnilo. Letos ale čeká biatlonistku Terezu Voborníkovou (22) mnohem těžší úkol, poprvé totiž závodí za ženy a nikoli za juniory. „Výsledky asi nebudou hned tak růžové, jako tomu bylo v juniorech, ale člověk musí být trpělivý,“ říká.
Vzpomínám na ni strašně ráda. Kdyby mi někdo předtím řekl, že ta sezona bude takhle dobrá a podaří se mi tolik věcí, tak bych tomu ani nevěřila. Ze závodů mám spoustu hezkých vzpomínek a zážitků a doufám, že jsem se z toho třeba i nějakým způsobem poučila. Z těch chyb, které jsem udělala. Na druhou stranu myslím, že mě to ohromně motivovalo do další práce. Najednou jsem viděla, že výsledků dosáhnout lze, a splnil se mi i sen v podobě olympiády. To byl nepopsatelný zážitek. Na druhou stranu tím, že už jsem měla nějaké výsledky, tak přišla i nějaká očekávání…
Je to trošku svazující. Vůči sponzorům, ale i pro mě samotnou by nebylo příjemné, kdyby se mi to jednu sezonu takhle povedlo a teď už by se to povést nemělo. I když je pravda, že teď mě čeká první rok v ženách a ne v juniorech a spousta holek z našeho týmu dosáhla nejlepších výsledků, když byla třeba až o šest let starší, než jsem já teď. To tedy doufám, že nebude můj případ. Teď mezi dospělými je to každopádně mnohem náročnější a výsledky asi nebudou hned tak růžové, jako tomu bylo v juniorech, ale člověk musí být trpělivý.
Já nevím, jestli to nemám spíš opačně, že když se daří, tak jsem z toho víc vynervovaná. Protože když se člověku povede nějaké umístění, tak u mě to je tak, že mi narostou očekávání propříště. Že příště chci, aby to bylo ještě o kus lepší, a když to lepší není, tak jsem zklamaná. Takže je to pro mě mnohem víc stresující. Kdežto když se mi závod nepovede, tak si vždycky řeknu: Dobře, takhle to příště dělat nebudu. A většinou je ten další závod o kus lepší.
Myslím, že to byla souhra různých okolností. Kolegové ze Svěťáku tehdy na Facebooku řešili, že budeme závodit v čepicích a čelenkách v barvách ukrajinské barvy. Pak moje mladší sestra přišla s tím, že se o Ukrajině bavili ve škole, a doma večer sama od sebe vyrobila žlutomodré srdíčko a dala ho před televizi. Pořád se vyptávala, proč to tak je a proč se to děje, tak mně přišlo, že když to mohou řešit desetileté děti ve škole, tak proč bychom nemohli nějakou podporu vyjádřit i my, junioři. Ráno jsem seděla a chystala se na závody a říkala jsem si, že to udělám, když se mi ten závod povede, jinak by to nemělo cenu. A já ten závod vyhrála, takže se to dostalo k víc lidem a mohli jsme i my junioři ukázat, že nám na tom záleží a že nejsme jenom děti, kterým je to jedno.
Česká biatlonistka. Vyhrála dvě zlaté medaile a jednu bronzovou na juniorském mistrovství světa v roce 2022 v americkém Soldier Hollow. Ve dvanácti letech začala nejprve s během na lyžích, k biatlonu se dostala o tři roky později. Startovala i na zimní olympiádě v Pekingu.
Bydlím v Hostinném, což je takové Podkrkonoší, máme to kousek do Vrchlabí a do Jilemnice, takže jsem v horách určitě svým způsobem vyrostla. Nicméně od malička jsem s taťkou dělala sjezdové lyžování. Jezdili jsme každý víkend, věnovali jsme se tomu fakt dost. Běžky, si myslím, že nebaví žádné malé dítě. Pak ale, když jsem byla ve čtvrté třídě, se tady kousek ve Strážném konaly závody, kde byly různé disciplíny, taková dětská olympiáda. Tenkrát mi řekli, že jestli se chci účastnit, budu se muset naučit ještě na běžkách. S taťkou jsme začali trénovat, ten závod jsem tehdy vyhrála, ale od té doby jsem běžky v podstatě pověsila na hřebík a vrátila jsem se k nim až od dva roky později, ve dvanácti. To už jsem doma přeprosila rodiče a začala jsem lyžovat ve Vrchlabí.
Podpořte Reportér sdílením článku
Redaktorka ČTK.