Rusko má zatím dost lidí i „železa“. Ale problémy přijdou

23. února 2023

Před rokem, čtyřiadvacátého února 2022, Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Nešlo o invazi, ale o reinvazi, protože válku vede Rusko na Ukrajině už od roku 2014, upozorňuje politolog a odborník na postsovětský prostor Jan Šír z Univerzity Karlovy. Rusové podle něj pořád mají hodně „železa“ i lidských zdrojů, ale válka se dnes vyhrává i pomocí vyspělých technologií. Jak je na tom Rusko v tomhle ohledu, přesně nevíme, říká.

Dá se věrohodně zjistit, jakou má nyní válka na Ukrajině podporu mezi Rusy?

Máme k dispozici sociologická data, ale problém je, že i když ta data dobře sesbíráte a vyhodnotíte, pořád mají nízkou výpovědní hodnotu. V represivních režimech totiž lidé ne vždy odpovídají tak, jak doopravdy smýšlejí, ale tak, jak se od nich očekává. Čili se mi k tomu těžko vyjadřuje.

Ruské sociologické centrum Levada, které v rámci možností platí za nezávislé, v listopadu uvedlo, že válka má podporu 74 procent Rusů. Přičemž 41 procent uvedlo, že by Rusko mělo pokračovat ve vojenské operaci, 53 procent řeklo, že by měly začít mírové rozhovory.

Jak říkám, průšvih je, že za situace, kdy je země ve válečném stavu, její občané umírají a režim je brutálně represivní, je nemožné soudit, nakolik má takový průzkum vypovídající hodnotu. Spíš bych se podíval na nepřímé indikátory.

A to jsou jaké?

Pro mě jsou ukazatelem číslo jedna emigrační toky. Emigrace střední třídy, městského obyvatelstva, osob v produktivním věku. A tento ukazatel svědčí o tom, že podpora rozhodně není bezmezná. Válka dala do pohybu dvě velké migrační vlny. První byla hned po začátku re-invaze, což je, mimochodem, termín, který by se v souvislosti s nynějším konfliktem měl používat. Protože válku vede Rusko na Ukrajině už od roku 2014. Druhá vlna emigrace pak nastala vloni v září poté, co Kreml vyhlásil mobilizaci.

Když už mluvíme o Rusech, kteří odešli ze země, dá se nějak z dostupných dat vyčíst, kolik jich je? Jsou to už miliony?

Myslím, že miliony ne, ale milion ano. Data jsou samozřejmě potřeba brát z cílových nebo tranzitních zemí, na ruské statistiky bych nespoléhal. Například v Gruzii nebo Arménii už jsou to stovky tisíc lidí, další jsou v Turecku nebo například ve Střední Asii. Otázka samozřejmě je, kolik z těchto lidí považuje dané země pouze za tranzitní v naději, že nějakým zázrakem dostanou schengenské vízum. Čili minimálně podle těchto údajů se zdá, že milionová hranice byla skutečně překročena.

A jak se teď žije Rusům, kteří v zemi zůstali? Z Ruska odešly velké firmy jako Apple nebo IKEA, mezinárodní společenství na Rusko uvalilo poměrně tvrdé sankce. Jak teď vypadá život řadových Rusů?

Sankce určitě dopad mají, vy jste zmínila například odchod velkých firem, to znamená, že některé značky už jsou v Rusku nedostupné. Přičemž dopad se bude utužovat v čase. Ale máte tady další věci. Řádově stovky tisíc lidí jsou v armádě, na frontě, tím pádem nemohou pracovat, v Rusku se tak snižuje tvorba produktu i výběr daní. Do toho emigranti, o kterých jsme se už zmínili, jsou z velké části ajťáci nebo lidé pracující ve službách, všichni v produktivním věku. Což má dopad jak na aktuální stav, tak na budoucnost a na lidský kapitál země. Rusko se dlouhodobě potýká s demografickou krizí a fakt, že v zemi zůstanou hlavně lidé se sníženou, nebo dokonce nulovou pracovní schopností, tuto krizi ještě prohloubí. Takže tohle je výhled. Zatím Rusové, aby mohli válčit, nashromáždili velké rezervy, ze kterých teď částečně žijí. Sankce jsou rozpočítané na delší časový horizont a každé z nich sledují i trochu jiné cíle.

Ruská ekonomika je po celou dobu Putinova prezidentství závislá na vývozu surovin. Kolik a kam jich dnes Rusko vyváží?

Podpořte Reportér sdílením článku