Návrat fotbalisty Morávka: Na Bohemce je sranda, takovou v Německu nezažiješ
9. září 2022
Návrat fotbalisty Morávka: Na Bohemce je sranda, takovou v Německu nezažiješ
9. září 2022
Návrat fotbalisty Morávka: Na Bohemce je sranda, takovou v Německu nezažiješ
Když ve svých devatenácti letech odcházel do Německa, sliboval, že se jednou vrátí do Bohemky, která ho vychovala. Dnes dvaatřicetiletý Jan Morávek se celý život vyznačuje věrností. S manželkou je už od gymnázia, posledních deset let hrál v jediném klubu, bavorském Augsburgu. A do Bohemky se nyní skutečně vrací. Celý rozhovor si můžete poslechnout i jako podcast.
Opravdu vážné to bylo jen někdy ve čtrnácti, kdy jsem šel za taťkou s tím, že se chci věnovat spíš svému druhému dětskému sportu, tenisu, který mě tehdy bavil víc.
Že jsem v Bohemce důležitou součástí dorosteneckého týmu, ať je neoslabuju a neutíkám z boje. Těmi slovy mě u fotbalu udržel, zaplaťpánbůh. Ale tenis mám pořád strašně rád a postupně plánuju jako divák navštívit všechny čtyři grandslamy.
Paříž a Wimbledon. Ty dva daleké, Austrálii a US Open, si asi dopřeju až po konci kariéry. Moc rád vzpomínám třeba na to, jak jsme s manželkou brzy ráno přišli do fronty před Wimbledonem, se stovkami ostatních fanoušků si ji poctivě vystáli, a pak konečně mohli vstoupit do areálu a chodit od kurtu ke kurtu, od zápasu k zápasu… Vlastně to mám dodnes tak, že kdyby dávali v jednu chvíli finále Wimbledonu a finále fotbalové Ligy mistrů, pustím si radši ten Wimbledon.
Za sebe můžu říct, že jsem z téhle kombinace vždycky profitoval. Už jenom proto, že jsem byl sedm dní týdně v pohybu, venku, neseděl u počítače. Mohl jsem porovnávat výhody týmového a individuálního sportu, bylo to zajímavé. Táta měl pravdu, pro mě je týmový sport lepší. Navíc stát se profesionálním fotbalistou je o dost snazší než dostat se do tenisové špičky.
Stejnou taktiku měl i můj taťka, a věřím, že byla správná. Často opakoval, že s fotbalem to nejspíš neklapne, ať myslím v první řadě na školu, na maturitu… Mě ten jeho pesimismus extrémně motivoval: dokážu ti, že můžu zvládnout maturitu i vrcholovej fotbal dohromady! V Česku znám spoustu přehnaně ambiciózních rodičů, kterým poplete hlavu, když se o jejich čtrnáctiletého syna začnou zajímat první agenti a manažeři; v tu chvíli mají pocit, že vychovávají nového Cristiana Ronalda, to je nebezpečné. Já rodičům vděčím za to, že si do mě nic takového neprojektovali a kladli důraz na školu. Protože – nebuďme naivní – o tom, jestli fotbalista uspěje, nakonec často rozhodne i štěstí.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.