Cestování je někdy jen honba za fotkou na Instagram

Jako rodilý Pražák jste viděl Karlův most mnohokrát. Můžete ho vůbec vnímat nezaujatě?

Samozřejmě, že v tomhle jsem trochu v nevýhodě oproti cizincům, kteří ho vidí poprvé, ale já se vždycky snažím najít jiný způsob vnímání známého místa. Podobné dilema jsem řešil už před lety při focení cyklu Cesty Franze Kafky. Tohle téma se mi taky zpočátku zdálo beznadějné, protože přede mnou Kafkovu Prahu fotilo několik slavných fotografů. Napadlo mě, že prozkoumám autentická kafkovská místa, kam chodil na procházky nebo kde se učil plavat. Když jsem tuhle sérii dokončoval, nafotil jsem pár banálních snímků v centru Prahy. Chtěl jsem do nich dostat podobnou ironii, jakou znám z Kafkových textů. A najednou se to propojilo – však Karlův most je sám o sobě téma! Bylo to tam hezké, romantické, ale i děsivé zároveň.

Kafkovský cyklus byl pečlivě aranžovaný. Tentokrát jste ale vsadil na náhodné záběry lidí. Proč ta změna?

Lákalo mě vyzkoušet si něco úplně jiného, co překryje všechny moje zkušenosti a vzdělání v oboru fotografie. Byla to jedna velká improvizace, kterou jsem nikdy předtím nedělal, ale o to víc mě bavila. Fotoaparát jsem přimontoval na selfie tyč a stal jsem se jedním z těch lidí, kteří dennodenně proudili po mostě. Chodil jsem tam ráno, v poledne i večer, a postupně jsem už věděl, kdy se objeví žebráci, kdy přijdou eskamotéři a v kolik dorazí novomanželé z Koreje.

Čili se na mostě opakují podobné situace?

Během čtyř let, kdy jsem pracoval na tomhle cyklu, jsem pochopil, že na mostě funguje určitá hierarchie. Jsou tam lidé, kteří prodávají nejrůznější zboží a mají na to licenci, která se pravidelně kontroluje. A pak ti bez licence, kteří si vždycky vybírají místo, odkud se dá před kontrolou snadno utéct. Nějak se navzájem respektují, takže málokdy vidíte vedle sebe dva žebráky nebo dva prodejce umění. Hodně mě zaujala zvláštní sorta eskamotérů se zvířaty, kteří nabízí turistům, že je za deset eur vyfotí se sovou, potkanem nebo hadem. A to je přesně ta absurdita, která se mi líbila: turista s exotickým hadem okolo krku a za ním Pražský hrad.

Když jste most popisoval, řekl jste, že byl děsivý. Proč na vás tak působil?

Děsilo mě množství lidí, kteří tamtudy procházeli. Přišlo mi, že ani nemají čas se zastavit, jen rychle nafotili záběry a šli dál. Podobné davy jsem znal z Benátek nebo z Paříže a říkal jsem si, že už lidé ani nestojí o to, poznat něco do hloubky. Ztratilo se tiché objevování a na místo toho se z cestování stala honba za fotografickými suvenýry na sociálních sítích. Samo o sobě mi cestování rozhodně nepřijde špatné, ale děsí mě množství turistů na jednom místě, kteří chtějí stejný záběr.

ABSOLUTNÍ DNO

Změnilo se nejen focení na cestách, ale také si lidé víc hlídají, co je na snímcích. Nevadilo někomu, že na něj míříte fotoaparátem?

Většina turistů si ani nevšimla, že je mám v záběru. Mysleli si, že fotím sám sebe. Jen asi pětkrát mě někdo požádal, ať fotku smažu, což dost dobře nešlo, protože fotím na analog. Brzy ráno na most chodí novomanželé z Koreje. Prý je u nich hodně populární seriál, který se točil v Praze, a to je i důvod, proč tolik korejských svatebčanů chce fotky z naší metropole. Vždycky je s nimi stylistka, vizážistka a fotograf. Ten většinou nebyl moc rád, když jsem mu stál za zády. Občas byl problém také s obchodníky na mostě, kteří mají přímo na stánku velký nápis „NEFOTIT“, což mě samozřejmě lákalo. Vysvětlil jsem jim, že nejsem kontrola z magistrátu, ani umělec, který chce okopírovat jejich rukodělné výrobky. Prostě mě baví dokumentovat život na mostě a oni k němu patří.

Co vás nejvíc překvapilo?