Martin Šonka: Chybí mi nadzvukové létání, je to krásné a opojné

Jak letíte hlavou dolů těsně nad formulí – fakt v tom není žádný trik?

Jediný trik je v tom, že se tahle jedna filmová scéna natáčela možná na třicetkrát. Ale jinak je to všechno až syrově opravdové. Létalo se hodněkrát, protože filmaři potřebovali nasbírat záběry ze všech možných stran a úhlů.

Nebál jste se?

Takové věci vyhledávám. Když přišla nabídka natočit něco s formulí, vymysleli jsme zrcadlový let. Moc jsem se na to těšil, protože jsem fanoušek formule a lákalo mě být s ní v jednom záběru.

Jaký to byl pocit?

Co se vlastního letu týče, už jen letět hlavou dolů takhle nízko nad zemí je pro pilota super zážitek. Formule RB7 z roku 2011 vydává dost hluku, dokonce tolik, že přeřvala můj letecký motor. Slyšel jsem ji, už jak jsem se k ní přiblížil. Hlavu jsem měl dva metry od ní.

Jak jste zařídil, abyste formuli během letu nerozsekal vrtulí?

Bezpečná vzdálenost byla jasně daná – šlo o dva až tři metry od formule. Otázka spíš byla, jestli je to vůbec proveditelné. Věděl jsem, že z hlediska aerodynamiky nebudu se svým letadlem pro formuli faktor, který by její jízdu mohl ovlivnit. Formule jede po pevné zemi a žádný problém neřeší.

​​​​​​​

A vy?

Já jsem řešil, aby aerodynamika formule neovlivňovala mé letadlo v letovém režimu. Největší respekt jsem měl ze zadního křídla. Přípravy se točily okolo toho, jakým způsobem funguje proudění kolem formule a jak velkou komplikací pro řízení letadla bude představovat. Důležité bylo stanovit, z jaké strany se k formuli můžu přiblížit a jakou rychlost zvolit. Mířili jsme na nižší rychlosti, ale v nižších rychlostech jsou odezvy na řízení tupější. Proto jsme našli kompromis někde kolem 200 kilometrů v hodině.

Co by se stalo, kdyby vám foukl vítr?