Vyřazených knih mi je líto, říká akvizitér pražské knihovny

Které tituly u vás aktuálně patří mezi nejpůjčovanější?

Rekord v počtu rezervací, blížil se tisícovce, měly romány od Patrika Hartla a Aleny Mornštajnové. Hodně se půjčuje i Vlastimil Vondruška, Radka Třeštíková a Jan Němec. Před lety se dlouho na žebříčku nejpůjčovanějších knih – díky filmu s Aňou Geislerovou – držely Želary, takže se nakoupily v mnoha exemplářích. Pamatuju, že když jsem v knihovně začínal, byla ta knížka všude. Teď už na ni sedá prach.

Kdo rozhoduje o tom, které knihy se nakoupí a v jakém počtu? Předpokládám, že to není jen na vás coby akvizitérovi.

Za normálních okolností se každý týden schází zhruba desetičlenná nákupní komise. Skládá se z vedoucích některých poboček, lidí z akvizice a lektorů, kteří knihy hodnotí. Rozhodujeme na základě mnoha údajů. Můžeme se podívat do systému, kolikrát se daná kniha půjčila, čteme posudky lektorů, sledujeme média, abychom věděli, co je populární. Ale vědět, jaký ten správný počet knih je, to je docela alchymie. Co člověk, to jiný názor. Navíc, co je lepší? Když se kniha rozpůjčuje a lidé si ji čtou, nebo když leží na regálu a je k dispozici? Téměř filozofická otázka.

Doprovázejí zasedání komise vášnivé debaty a pře? Třeba jestli se koupí deset dalších knih od Radky Třeštíkové, nebo jeden tisícistránkový středověký breviář Liber viaticus?

Kolují historky o vzteky vržených propiskách, ale jinak jsou knihovníci samozřejmě kultivovaní lidé. Ano, základní spory se vedou o to, jestli je důležitější čtivost, nebo edukace. Jestli máme kupovat to, co se čte, nebo to, co by se mělo číst. Takže někdo by bral jen kvalitní literaturu z titulu toho, že jsme kulturní a vzdělávací instituce. Jiný oponuje, že jsme institucí městskou, a že vzdělávací funkci plní akademické knihovny a my máme kupovat „čtivo“, tedy mainstream. Je ale třeba myslet na každého čtenáře. Vášně někdy vzbuzují i knihy kontroverzní, hlásající pochybné myšlenky, o které je přesto značný zájem.

Každý rok vyjde přes patnáct tisíc knih. Předpokládám, že je nehodnotíte všechny. Podle čeho tedy vybíráte ty, které koupíte?

Skutečně všechny knihy musí projít posouzením. Někdo musí napsat, o čem jsou, zadat do systému katalogizační náležitosti atd. Máme skoro všechny tituly, které vyjdou. U spousty z nich je z různých důvodů dopředu jasné, že budou jen v jednom exempláři, povinném výtisku. Ty ostatní dostanou k posouzení profesionální lektoři nebo i knihovníci v pobočkách. Jsou pro to náležitě zaučeni, chodí na školení a podobně. Nemůže jen tak někdo přečíst knihu a pak napsat, že se mu líbila či nelíbila. Musí to mít nějakou úroveň.

Zmínil jste čtivost a kvalitu. Podle jakých dalších kritérií knihy hodnotíte?