Vyřazených knih mi je líto, říká akvizitér pražské knihovny

Loni nakoupila Městská knihovna v Praze knihy za více než 21 milionů korun. Rozhodnout, které tituly a v jakém počtu se pořídí, není jednoduché. „Máme brát to, co se hodně čte, nebo co by se číst mělo? Čtivo, nebo kvalitu?“ přibližuje knihovníkovo dilema Michael Fiala, který má na starosti nové akvizice.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Které tituly u vás aktuálně patří mezi nejpůjčovanější?

Rekord v počtu rezervací, blížil se tisícovce, měly romány od Patrika Hartla a Aleny Mornštajnové. Hodně se půjčuje i Vlastimil Vondruška, Radka Třeštíková a Jan Němec. Před lety se dlouho na žebříčku nejpůjčovanějších knih - díky filmu s Aňou Geislerovou - držely Želary, takže se nakoupily v mnoha exemplářích. Pamatuju, že když jsem v knihovně začínal, byla ta knížka všude. Teď už na ni sedá prach.

 

Kdo rozhoduje o tom, které knihy se nakoupí a v jakém počtu? Předpokládám, že to není jen na vás coby akvizitérovi.

Za normálních okolností se každý týden schází zhruba desetičlenná nákupní komise. Skládá se z vedoucích některých poboček, lidí z akvizice a lektorů, kteří knihy hodnotí. Rozhodujeme na základě mnoha údajů. Můžeme se podívat do systému, kolikrát se daná kniha půjčila, čteme posudky lektorů, sledujeme média, abychom věděli, co je populární. Ale vědět, jaký ten správný počet knih je, to je docela alchymie. Co člověk, to jiný názor. Navíc, co je lepší? Když se kniha rozpůjčuje a lidé si ji čtou, nebo když leží na regálu a je k dispozici? Téměř filozofická otázka.

 

Doprovázejí zasedání komise vášnivé debaty a pře? Třeba jestli se koupí deset dalších knih od Radky Třeštíkové, nebo jeden tisícistránkový středověký breviář Liber viaticus?

Kolují historky o vzteky vržených propiskách, ale jinak jsou knihovníci samozřejmě kultivovaní lidé. Ano, základní spory se vedou o to, jestli je důležitější čtivost, nebo edukace. Jestli máme kupovat to, co se čte, nebo to, co by se mělo číst. Takže někdo by bral jen kvalitní literaturu z titulu toho, že jsme kulturní a vzdělávací instituce. Jiný oponuje, že jsme institucí městskou, a že vzdělávací funkci plní akademické knihovny a my máme kupovat „čtivo“, tedy mainstream. Je ale třeba myslet na každého čtenáře. Vášně někdy vzbuzují i knihy kontroverzní, hlásající pochybné myšlenky, o které je přesto značný zájem.

 

Každý rok vyjde přes patnáct tisíc knih. Předpokládám, že je nehodnotíte všechny. Podle čeho tedy vybíráte ty, které koupíte?

Skutečně všechny knihy musí projít posouzením. Někdo musí napsat, o čem jsou, zadat do systému katalogizační náležitosti atd. Máme skoro všechny tituly, které vyjdou. U spousty z nich je z různých důvodů dopředu jasné, že budou jen v jednom exempláři, povinném výtisku. Ty ostatní dostanou k posouzení profesionální lektoři nebo i knihovníci v pobočkách. Jsou pro to náležitě zaučeni, chodí na školení a podobně. Nemůže jen tak někdo přečíst knihu a pak napsat, že se mu líbila či nelíbila. Musí to mít nějakou úroveň.

 

Zmínil jste čtivost a kvalitu. Podle jakých dalších kritérií knihy hodnotíte?

Snažíme se odhadnout díla, která mají trvalou kulturní či informační hodnotu. Budujeme specializované fondy: divadelní, filmový, hudební, pragensijní a výtvarný. Dennodenně reagujeme na podněty čtenářů. Určující je i cena dané knihy. A pak existují určité krátkodobé okolnosti, které mají vliv na poptávku knihy a my se snažíme na ně reagovat: například úmrtí autora, zfilmování díla, výrazná mediální expozice určitého tématu, literární ceny a podobně.

 

 

Deset milionů na knihy z Prahy

Jaký máte roční rozpočet na nákup knih?

V posledních pěti letech se pohyboval mezi 17-20 miliony. Záleží, jak je to dobrý rok pro magistrát. Někdy nám na nákup knih před koncem roku přidají i milion či dva. Tentokrát to bylo rovnou deset milionů v rámci koronavirové podpory pražských nakladatelů. Přes pět milionů šlo na papírové knihy, zbytek na nákup licencí na elektronické tituly. Celkem jsme tedy letos mohli nakupovat za 21,5 milionu korun. Z toho za 18 milionů jsme pořídili knihy, za zbytek periodika, grafiky, databáze, DVD, deskové hry a tak dále.

 

Kolik kousků od jednoho titulu většinou kupujete?

Bestsellerů se bere kolem padesáti. Teď naposledy jsme v takovém množství nakoupili Kunderu od Jana Nováka. Od průměrně čtené knihy bereme 20-30 kusů. Naučné literatury se pořizuje samozřejmě méně, pokud nejde třeba o Sapiens od Y. N. Harariho, který je teď hodně čtený a máme ho taky v desítkách kusů. A pak jsou super speciality, kde si vystačíme i jen s povinným výtiskem. To většinou platí o sbornících z vědeckých konferencí, informačních brožurách, drahých uměleckých publikacích nebo vysoce odborných publikacích v cizím jazyce.

 

Abyste měli místo na nové knihy, musíte vyřazovat ty staré. Co rozhoduje o jejich konci? Nízká čtenost?

Mě osobně vyřazování knih také trápí, je mi jich líto. Nejvíce mě mrzí, když zmizí poslední exemplář titulu, který už je nesehnatelný. Buď se ztratí, někdo ho zcizí, obsah zastará nebo je kniha v zoufalém stavu. Teď jsem si půjčil Třicet let na starém severu od Jana Eskyma Welzla. Půvabná kniha, ale je to náš poslední exemplář. Modlím se, aby zůstal ještě dlouho v dobré kondici.

 

Kolik knih ročně vyřadíte?

Loni to bylo cca 69 tisíc knihovních jednotek. Předloni počet vyřazených jednotek (105 tisíc) dokonce o něco převýšil počet zakoupených. Každý rok přibude kolem sto tisíc nových titulů. V roce 2019 jsme evidovali přes 1,7 milionu knihovních jednotek. Máme čtyřicet tři poboček, ale do těch se to nevejde a ani naše sklady v Jenči a Jenštejně nejsou nekonečné. Takže musíme dělat pravidelnou očistu fondu.

 

Co s těmi kvanty vyřazených knih děláte?

Ve skladě v Jenči pořádáme pravidelně rozprodej, pět až deset korun za knihu. A když jsou fakt v hrozném stavu, musejí do sběru nebo do stoupy.

 

Na Jiráska usedá prach

Čtenáři si mohou od vás knihy nejen koupit, ale i vám ty svoje darovat. Nosí jich hodně?

Strašně moc, kolem dvaceti tisíc svazků ročně. Často jsou to zajímavé knihy, ale pro nás představují balast. Třeba kompletní dílo Jiráska... Pěkné, ale už nám na regálech leží třicet těchto souborů, takže je zbytečné i neekonomické, aby se prášilo na třicátý první. Proto se u velkého množství darovaných knih - padesáti až devadesáti procent - nakonec rozhodne, že se do knihovního fondu nepřepíšou. Potom je nabízíme v rámci projektu Čtenáři čtenářům k rozebrání. A tam se knihy točí neuvěřitelnou rychlostí. Ráno poličky naplníme a do večera je to pryč.

 

Navštěvujete knihovny v různých městech Evropy. Jak si v porovnání s nimi stojí ty české?

Myslím, že naše pražská z toho srovnání vychází dobře. Za posledních několik let se výrazně zmodernizovala a stala se i jakýmsi komunitním a kulturním centrem - pořádá semináře, workshopy, přednášky, čtení a představení pro děti, provozuje kinosál. Tím jsme se přiblížili západoevropskému pojetí knihoven.

 

Kde se vám knihovny líbily nejvíce?

Nejlepší knihovny na světě jsou patrně v Holandsku a ve Skandinávii. Tam razí trend, že knihovna už není jen o knihách, ale funguje také jako organizátor a účastník komunitního života a má i sociální rozměr. Například tam probíhají kurzy jazyka pro imigranty, práce se sociálně slabšími a další akce.

 

Podobně to funguje ve Francii. Knihovny jsou zdarma a velký důraz se klade na kulturně-vzdělávací akce a práci s dětmi. Ty si tam mohou chodit nejen číst, ale i malovat, hrát deskovky, na počítači nebo na iPadech. Knihovníci pro ně připravují čtecí kroužky a podobně, což funguje i jako nenásilná sociální prevence, protože tam chodí i děti, které by se jinak potloukaly venku na ulici. Schází se tam střední i nižší vrstva obyvatel, je to takový pěkný sociální mix.

Takový přístup ukazuje multifunkčnost knihovny. V Holandsku tam kluci chodí hrát FIFU. A městská knihovna Prahy tyto zahraniční trendy chytá a je v mnoha ohledech mezi českými knihovnami napřed. Třeba ještě před covidem jsme najeli na samoobslužný systém výpůjček, kdy si čtenář sám na elektronickém zařízení naskenuje půjčované knihy na své konto a při vracení je podobným zařízením zase projede.

 

Jak tyto moderní vychytávky přijali čtenáři? Přece jen velkou část tvoří senioři, ti asi zrovna nejásali?

Ano, část našich čtenářů je konzervativní a staromilská a k novinkám se staví kriticky. Stěžují si, že jim chybí lidský kontakt s knihovníkem, protože si s ním rádi povídají. Chybí jim takové to tradiční pojetí knihovny, kde stojí od stropu po podlahu regály plné knih a vládne ticho. Často je chápu a rozumím jim. Ale neměli bychom ustrnout na jednom místě. A naše knihovna myslí hodně na budoucnost. Máme tým, který od jara promýšlí možné scénáře toho, jak bude vypadat svět po koroně a jak v něm budou knihovny fungovat. Chceme přijít s novými službami, které na to budou reagovat.

 

Jaké služby do budoucna plánujete?

Samoobslužným výpůjčním systémem, který je hygieničtější a zavedli jsme jej ještě před jarním lockdownem, jsme vlastně předběhli dobu - i když samozřejmě nejsme první. Během karantény jsme pak přišli se službou, kdy knihovníci volali seniorům a ptali se, jak se mají, jestli něco nepotřebují. Mělo to velkou odezvu, až mě dojalo, když jsem od kolegů slyšel, jak si lidé na druhém konci linky rádi popovídali a zvedlo jim to náladu. Také jsme zavedli knižní donášku seniorům (ta je teď kvůli PES 5 pozastavena), streamujeme z kinosálů...

 

Vraťme se ještě k těm nespokojeným čtenářům. Co dalšího jim vedle „bezkontaktnosti“ vadí, na co si stěžují?

My v akvizici dostáváme vynadáno, když některý titul není dostupný nebo je ho málo.

 

Takové roztrpčení vzbudila například která kniha?

Kupodivu u bestsellerů jsou čtenáři naučeni a vědí, že si budou muset počkat i přes půl roku, než na ně přijde řada. Paradoxně si nejvíce na nedostupnost stěžují autoři, které nikdo nezná, když vydají knihu, kterou také nikdo nezná a nikdo si ji nikdy nepřečte. Ti si u nás stěžují nejvíce. Atakují nás maily, kdy už konečně bude jejich kniha k mání, ať už ji konečně pořídíme. Někdy bývají i dost vulgární. Nicméně chodí i spoustu pochvalných reakcí. Čtenáři oceňují vstřícnost konkrétních lidí v provozu, když jim s něčím pomohou přímo na místě.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama