Šéfka Ryoru: Když je krize, chce to do byznysu co nejvíc bušit

25. října 2022

Jana Stránská

Michael Tomeš

Kosmetickou firmu Ryor založila před více než třiceti lety Eva Štěpánková. Potřebovala tehdy uživit malou dceru, a navíc chtěla využít znalostí, které načerpala jako vedoucí výroby v Ústavu lékařské kosmetiky. Ryoru dala všechno, i své zdraví. Teď už českému výrobci kosmetiky šéfuje právě její dcera, Jana Stránská. „Ryor je naše rodinné stříbro,“ říká. „Nikdy nás nenapadlo firmu prodat a nikdy jsme ani nepřizvali investory.“

Kdy jste se začala o firmu vaší maminky zajímat? Už v dětství?

Firma existuje od mých tří let a opravdu jsem v ní vyrůstala. Zpočátku totiž sídlila v našem rodinném domě. V horním patře byl náš byt a v dolním právě Ryor. Ze začátku to měla být společnost, která uživí třeba šest až osm lidí, ale nějak se to zvrtlo a začala bobtnat. Takže si pamatuju, jak potom prorůstala celým domem, i v ložnici byla kancelář, v obýváku stoly, všude telefonní zásuvky. Jedinou místností, na kterou se nesmělo sáhnout, byl dětský pokojíček. Jinak byly kanceláře všude. V roce 1997 se pak všechno přesunulo do Kyšic u Kladna a v domě, který do té doby pořád hučel, nastalo brutální ticho. Z toho jsem byla hrozně smutná.

Kdy jste vy sama začala pronikat přímo do kosmetického byznysu?

To asi až po příchodu do firmy. Jasně, chodila jsem tam nejdřív i na brigády, šla jsem například do výroby nebo jsem přepisovala nějaké složení do databáze a podobně. Ale takové to, že to do sebe úplně nasajete, to přijde až s intenzivnější praxí.

Takže jste nastoupila kdy?

Přišla jsem v devatenácti letech, tehdy jsem utekla z vysoké školy chemicko-technologické, kde jsem zjistila, že to není úplně škola pro mě. Ještě jsem zvažovala nějaká další studia, ale nakonec jsem zůstala ve firmě s tím, že si udělám dílčí kurzy na marketing a další potřebné věci a budu získávat zkušenosti praxí.

A jaký ten nástup do práce byl?

Tehdy pracovalo v Ryoru hodně lidí starších padesáti let, já přišla v devatenácti a byla jsem hodně nebojácná. Takže jsem například začala prosazovat, abychom měli e-shop. Už tehdy, v roce 2009. Všichni říkali: To nepůjde, to nemá smysl. Já na tom ale trvala. Byla jsem takový rozrážeč dveří, který by okamžitě všechno zřídil a předělal, na druhou stranu zkušenější kolegové mě trošku usazovali a říkali, že si věci musím nejdřív fakt promyslet. Byla to pro mě zajímavá zkušenost. Začínala jsem jako asistentka v marketingu a dělala jsem všechno možné.

Houževnatost a dřina

Pak jste převzala vedení firmy od své maminky?

Nejdřív jsem se postupně přesouvala na pozicích, byla jsem vedoucí marketingu, pak jsem se stala obchodní ředitelkou. Zásadní byl rok 2017. Moje maminka firmu vždycky vnímala jako své dítě, vybudovala ji, vydupala si ji ze země. Stála za tím neuvěřitelná houževnatost a dřina. Stálo ji to ale zdraví. Jednoho dne se probudila s bolestí zad a následně musela podstoupit operaci páteře. Nejdřív si myslela, že zmizí z práce jen na pár týdnů, jenže v nemocnicích se stal z mamky ležák. Musela se znovu učit chodit, museli jsme ji dát do kupy.

Jak se vám to povedlo?

Podpořte Reportér sdílením článku