Učíme auta poznat, jestli na ně letí neškodná igelitka, nebo kus ledu

7. června 2021

Post Image

Učíme auta poznat, jestli na ně letí neškodná igelitka, nebo kus ledu

Play icon
72 minut
Profesor Jiří Matas je v současnosti je proděkanem Fakulty elektrotechnické ČVUT a vede Centrum počítačového vidění.

Tomáš Binter

Dáváme strojům oči, říká profesor Jiří Matas o svém oboru počítačového vidění. Díky němu umějí počítače rozpoznávat SPZ při přestupcích nebo určit, od kterého drogového gangu pochází balíček kokainu. Nejvíce se ale nyní věnuje vidění automobilů.

Pane profesore, chodíte někdy do hospody?

Chodím, i když skoro nikdy nepiju alkoholické pivo, tak chodím.

Co byste odpověděl, kdyby si k vám přisedl někdo ze štamgastů a zeptal se: Ty, Jirko, a co ty v té práci vlastně děláš?

Asi nejjednodušší odpověď je, že počítačové vidění poskytuje to, co dávají oči mozku. Klasický počítač je něco jako mozek, který ale nevidí, neslyší a jenom chroustá data. A když se má nějakým způsobem napojit na to, co se děje ve světě, tak potřebuje oči a počítačové vidění jsou ty oči pro mozek.

Výkladní skříň v metru

Pod počítačovým rozeznáváním obrazu si možná řada z nás představí Face ID, kterým se odemykají moderní mobilní telefony. Je to správný příklad užití rozpoznávání obrazu v praxi?

Je to krásný příklad. Navíc jedna z prvních aplikací tohoto procesu, která funguje. Já jsem na tomto problému pracoval už od roku 1993, kdy to vlastně ještě moc nefungovalo. Pak to probíhalo několika klasickými vlnami od „ono to nefunguje“ přes řeči o Velkém bratru až po dnešní stav, kdy to funguje velmi dobře. I když to, co máte ve svém mobilu, vlastně není identifikace, ale verifikace, protože to poznává, jestli jste to vy, nebo ne. Děsivější varianta je, že jedete na schodech v metru a někdo zná identitu všech osob, které v tom metru jezdí. Na to musíte poznat jednoho z milionu, zatímco váš mobil potřebuje poznat jenom vás.

Z filmových detektivek známe scény, kdy software rozezná člověka v davu a hned k němu vypíše, co je zač a kolik má záznamů v jakém rejstříku… Je to reálné?

Ano. Je to až hrůzostrašné. Asi před třemi lety byla taková malá prezentace čínských výzkumníků. Byli to mladí doktorandi a říkali nám: My jsme to testovali v metru u nás ve městě a měli jsme úspěšnost rozpoznávání 60 procent. Tak jsme kroutili očima a ptali se, kde vzali tu potřebnou databázi. A oni nám s klidem odpověděli, že jim ji poskytla místní policie. To je u nás něco naprosto nepředstavitelného.

Navíc v tom metru je to ještě zjednodušené v tom, že když jede eskalátor, tak ty hlavy jsou nad sebou, většina lidí se dívá dopředu, všichni musejí projet stejným místem. Jinými slovy, jsou to ideální podmínky.

Jiří Matas je mimo jiné vědeckým garantem oboru „computer science“ v Nadačním fondu Neuron

foto Tomáš Binter

Funguje to i jinde?

Podpořte Reportér sdílením článku