„Jedu k Míša.“ Homesharing pomáhá rodinám dětí s autismem

Kde jste se o homesharingu (sdílení domova) dozvěděla?

Před dvěma lety vysílala Česká televize reportáž, v níž hledali zájemce, kteří by chtěli pomáhat rodinám s dětmi s autismem. Zaznělo tam, že odlehčovací služby jsou v Česku nedostatečné a že tento projekt, který do Česka přivezla organizace Děti úplňku, by tuto situaci měl alespoň částečně řešit. Rodinám se alespoň na chvíli uvolní ruce a zároveň je to přínosné i pro děti samotné, mohou vystoupit ze své komfortní zóny, poznají někoho či něco nového.

Co bylo dál?

My už máme s manželem děti odrostlé, ale děti máme rádi a chybí nám, takže jsem hned druhý den odepsala, že bychom do toho chtěli jít. Záhy jsme byli pozvaní na setkání pro zájemce. Něco jsme se tam o homesharingu dozvěděli a mohli jsme také pokládat otázky zástupcům organizace Děti úplňku. Byl tam i novinář Petr Třešňák, otec Dorotky, holčičky s autismem, který společně se svou ženou projekt iniciovali. Inspirovali se v Irsku, kde se tento typ pomoci poskytuje už řadu let.

Byla jste hned od začátku přesvědčená, že do toho půjdete?

Ano, neměla jsem žádné pochybnosti. Svého muže jsem musela trochu přesvědčovat, protože se ukázalo, že příprava je časově náročnější. Nakonec jsme se domluvili, že školení budu absolvovat bez něho. Do toho přišel covid a většina školení byla online. Příprava trvala kvůli pandemii zhruba půl roku (příprava zahrnuje zpravidla šest celodenních setkání, pozn. red.).

Co jste se během školení naučila?

Byly tam základy psychologie a základní informace o formách této poruchy. Taky nám řekli, že do hostitelských rodin se dostávají děti s autismem a mentálním postižením, že děti obvykle nemluví, nebo jen málo, některé nezvládají základní hygienické návyky a jsou často hodně uzavřené. Setkali jsme se taky s jinými hostitelskými rodinami a viděli i hodně videí, na nichž byly zachycené různé situace, které s dětmi mohou nastat.

Ani to vás alespoň trochu neznejistilo?

Vůbec, naopak. Spíše mě to ještě víc zaujalo. Zajímalo mě, jak se mi bude dařit navazovat s takovým dítětem komunikaci. Četla jsem o autismu několik knih, viděla nějaké filmy. Věřím, že tyto děti mají svůj vnitřní svět, jsou chytré a perfektně vybavené pro to, aby vnímaly spoustu věcí, které my nevnímáme. Jen je třeba najít si k nim cestu.

Je pravda, že když jsem sama byla jako vedoucí před lety na táboře pro postižené děti, měli jsme tam jednoho chlapečka s autismem, který s námi nekomunikoval. Ale jen do doby, než jsme se bavili o tom, jak se anglicky řekne vážka. Nikdo to nevěděl, načež on nám to zčistajasna oznámil.