Jak přežít pubertu svých dětí? Stačí si vzpomenout, jací jsme byli my

4. srpna 2021

Petr Macek se řadí k mezinárodně uznávaným odborníkům, je členem několika odborných společností a také několik let působil ve výboru Evropské asociace pro výzkum adolescence.
archiv

Už čtyřicet let zkoumá Petr Macek z Masarykovy univerzity české adolescenty. Zjistil, že současná generace prožívá životní události více emocionálně, méně spí a taky už tolik nedá na názory autorit. Zároveň platí, že byť se svět zásadně proměňuje, pocity adolescentů zůstávají stejné. „Zásadní je nemyslet si, že vaše děti prožívají věci nějak významně jinak, než když jsme byli mladí my,“ říká psycholog.

Jeden z výzkumů, který vedete, je dotazníkové šetření zaměřené na psychické a sociální charakteristiky adolescentů. Opakujete ho v pravidelných intervalech. Kolikrát už jste dotazníky rozdal?

Čtyřikrát. Poprvé to bylo v roce 1992, pak 2001, následoval rok 2011 a naposledy v roce 2019. Vždy ho dáváme dětem v rozmezí čtrnáct až šestnáct let. Zajímavé a zároveň trochu limitující je, že používáme stále ten samý dotazník jako před třiceti lety.

To kvůli tomu, abyste mohl kohorty srovnávat?

Ano, zároveň se ale svět za tu dobu zásadně změnil. Když jsme se v roce 1992 ptali na počítače, tak jsme ještě nic netušili o sociálních sítích, které v prožívání mladých hrají nyní zásadní roli.

Co vás na sociálních sítích a tom, jak se k nim mladí vztahují, zajímá nejvíc?

Adolescenti jsou tam konfrontovaní s tím, jak je berou ostatní, kdo s nimi sympatizuje, kdo nikoli. Každý den se tam odehrává vzájemné hodnocení a posuzování ve stylu líbíš/nelíbíš. Stejně jako dříve platí i dnes, že to, jak vás berou vaši vrstevníci, je v pubertě důležitý pocit. Pro současné adolescenty je to díky sociálním sítím víc intenzivní, proměnlivé a taky nespravedlivé. Fenomén neustálého posuzování a srovnání je výrazně znejišťuje.

Ptáte se jich i na každodenní starosti. Co je trápí a co naopak moc ne?

Mezi každodenními starostmi nehraje škola už tak dominantní roli, jako to bylo ještě před deseti lety. Dospívající mají také méně problémů s penězi a naopak více problémů s rodiči a se svými vrstevníky. Zkrátila se také doba spánku, zejména ve srovnání s generací adolescentů z počátku devadesátých let. A paradoxně více čtou – ale to proto, že za čtení nebereme jen čtení knih, ale i textů na počítačích a telefonech.