Stovky let žili ve středu Evropy jen potomci jednoho muže

1. listopadu 2021

Archeolog Michal Ernée se specializuje na období starší doby bronzové v Evropě.
Marek Knittl

Věda v posledních letech umožňuje archeologům zkoumat genetické informace z kosterních pozůstatků. Získávají tak data, která zásadně mění některé naše dosavadní představy o pravěku. Zkoumají příbuzenské vztahy pravěkých lidí i jejich nemoce. Studie, které se účastnil i Michal Ernée z Archeologického ústavu Akademie věd ČR, tak například zjistila, že všichni muži, kteří žili ve velké části Evropy v době zhruba 2500–2000 let před Kristem, mohli být potomky jediného člověka.

Na základě jak velkého množství vzorků jste došli k takovým závěrům?

Tato studie vychází ze zkoumání 271 skeletů. Na území České republiky ale máme už vzorky z pěti set koster, díky čemuž jsme dnes spolu s Velkou Británií a Španělskem nejprozkoumanější zemí vůbec, pokud jde o pravěkou DNA. Ale využíváme i data z již publikovaných studií.

Není to málo?

Díky genetickým metodám ne. Je pravda, že podle odhadů žily ve sledované době statisíce až miliony lidí, přičemž my jsme zatím objevili jen několik set či tisíc hrobů a můžeme tak zkoumat vlastně jen zlomek tehdejší populace. Nicméně v genetice to funguje trochu jinak než v archeologii. V každém skeletu se dochovávají genetické informace o obou rodičích, všech prarodičích atd., takže v desáté generaci už je to tisíc lidí a ve dvacáté více než milion. I když tak máme z jedné archeologické kultury jen deset dvanáct skeletů, dokážeme z nich získat informace o velkém množství jejich předků.

Všechny zkoumané vzorky pocházejí z území Česka, i když výzkum je mezinárodní. Proč?

Protože máme v tomto ohledu výjimečnou geografickou polohu v centru Evropy. Proto u nás můžeme sledovat řadu celoevropsky významných dějů, kulturních změn, migrací a podobně. Nalézáme u nás pozůstatky téměř všech významných pravěkých kultur evropského kontinentu.

Ta poloha je asi výhodná dnes, ale byla výhodná tehdy? Ve studii mluvíte o „převrstvení“ obyvatelstva, neznamenalo to však obvykle genocidu toho původního?

To mohla být jedna z možností, ale genocida není pro příchozí příliš výhodná, protože i nově příchozí potřebují někoho, kdo zdejší prostředí zná. Někdy prostě nová skupina přicházela na místo, kde například vlivem různých epidemií původní obyvatelstvo vymřelo. Ale obvykle se spíše jednalo o nějaký druh soužití.

Jeden předek

Vaše studie však říká, že když kulturu se šňůrovou keramikou nahradili lidé s kulturou zvoncovitých pohárů, zbyla tu jen jedna mužská příbuzenská linie…

Ano. Ve sledovaném období tu byli nejdříve lidé s hmotnou kulturou, které říkáme kultura se šňůrovou keramikou. Přišli z východu a po nějaké době soužití nahradili obyvatelstvo žijící zde před nimi. Z genetických testů víme, že na začátku tohoto období zde existovala celá řada mužských příbuzenských linií, které v průběhu vývoje kultury postupně mizí, až na konci zbývá téměř jedna jediná. Pak následuje období spojované s kulturou se zvoncovitými poháry. S jejím objevením u nás mizí všechny doposud zde zjištěné mužské příbuzenské linie a objevuje se jedna zcela nová, u nás nikdy před tím nezjištěná. Všichni mužští příslušníci této kultury sdíleli jednu jedinou mužskou příbuzenskou linii, což poněkud zjednodušeně znamená, že všichni muži byli potomky jediného předka, žijícího v relativně nedávné minulosti několika staletí.