Česko zvládne desítky tisíc uprchlíků, pomoc lidí je ale nezbytná

Utíkají ze své země kvůli válce, ale chtějí se do ní vrátit. Ne vždycky to ale jde. Kosovští Albánci se vrátit mohli, Syřané nikoli. Jak to bude s Ukrajinci, v tuto chvíli nikdo neví. Do Česka jich ale může podle Martina Rozumka, ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům, přijít i několik desítek či stovek tisíc.

Z Ukrajiny podle posledních zpráv uteklo přes milion lidí. České ministerstvo vnitra vydává ukrajinským občanům tisíce víz denně. Je jasné, že toto číslo se bude ještě zvyšovat. Kam až podle vás může narůst?

Netroufám si to moc odhadovat, ale myslím, že to budou desítky tisíc lidí. Česká republika má ale kapacitu přijmout klidně i stovky tisíc Ukrajinců, náš pracovní trh je absorbuje snadno. Solidarita společnosti, politických stran i vedení státu je tak velká, že za pomoci soukromého sektoru jsme schopni přijmout opravdu vysoký počet lidí.

 

Jste tou velkou solidaritou překvapený?

Jsem. Naše organizace vznikla v době, kdy byla válka v Bosně a to bylo trochu podobné. Tehdy k nám přišlo 5 500 lidí a ochota pomáhat byla tehdy taky velká. Od roku 2015 je tu ale taková podivná směsice nenávisti a xenofobie vůči uprchlíkům, že bych takovou otočku o 180 stupňů opravdu nečekal.

 

Čím to je, že jsme přijali Bosňany a teď stejně ochotně přijímáme i Ukrajince?

Zřejmě hlavně tím, že se známe. Do Jugoslávie jsme jezdili na dovolenou, nebojíme se jich. Důležité je i to, že nás politici nestraší. Vedení naší země je nyní diametrálně odlišné, než tomu bylo v letech 2015 až 2021. Myslím, že je velké štěstí, že se nyní politici chovají příkladně, deklarují ochotu pomoci, ukazují solidaritu a ujišťují nás, že to zvládneme.

 

 

Pomáhá v této situaci i skutečnost, že co se děje na Ukrajině, by se jednou mohlo stát i nám?

Zřejmě ano. Souviset to bude taky s tím, že jsme zažili ruskou okupaci a nadvládu. A roli hraje i to, že u nás žije velká ukrajinská komunita. Každý máme nějakého souseda Ukrajince, děti ve školách mají ukrajinské spolužáky...

 

KDYŽ TO PŮJDE, VRÁTÍ SE

To, že tu žije početná komunita Ukrajinců, bude zřejmě znamenat, že se nestaneme tranzitní zemí. Že tu Ukrajinci budou chtít zůstat, pokud se nebudou moct vrátit zpět. Je to tak?

Tranzitní zemí skutečně nebudeme, ale na druhou stranu u těchto válečných konfliktů často platí, že uprchlíci nechtějí odejít ze své země navždy. Chtějí se brzo vrátit, a když to půjde, vrátí se rádi. To nám říkají i Ukrajinci, o které se nyní staráme. Syřané se v prvních letech války taky toužili vrátit, jejich cílem nebylo žít život v exilu. Pokud bude konflikt na Ukrajině trvat týdny či měsíce, velká většina lidí se vrátí. Uprchlíci z Kosova se vrátili skoro všichni, jakmile to bylo možné. V opačném případě, když bude konflikt trvat roky a Ukrajinci už tady budou pracovat, jejich děti budou integrované ve školách, tak už se nebude chtít podle mne vracet skoro nikdo.

 

Co dalšího v těchto dnech vaše organizace konkrétně řeší?

Mimo jiné k nám chodí Ukrajinci, kteří pohřešují svoje rodiny na Ukrajině a nemohou se s nimi spojit. Spolupracujeme proto s Červeným křížem, který je schopen ztracené lidi znovu propojit. Naší největší akcí ale je zprovoznění ubytovacího zařízení na Praze 2 pro dvě stě padesát lidí. To jsme předtím nikdy nedělali. Plní se velmi rychle. Jsme rádi, že tuto službu můžeme lidem nabídnout, protože jinak bychom pro ně museli hledat ubytování po malých jednotkách, po bytech…

 

Což nyní dělá veřejnost. Na sociálních sítích se lidé propojují a hledají ubytování pro své ukrajinské známé.

Ano a jsme za to vděční. Proto bychom taky chtěli vytvořit centra odborné pomoci, aby měli tito ubytovatelé právní a taky sociální servis, který by je nic nestál. A stejně tak, aby i ubytovaní měli servis, který by je taky nic nestál. Pro uprchlíky tyto služby nabízíme nyní po telefonu a s vypětím všech sil i v kancelářích Organizace pro pomoc uprchlíkům v pěti českých městech.

 

Jaká opatření jsou ještě třeba, abychom vlnu migrantů zvládli?

Je to podobné jako u Syřanů v Německu nebo Turecku. Když máte na svém území velký počet uprchlíků, nejde to bez zapojení obcí, krajů, občanské společnosti, dobrovolníků. Stejnou cestou budeme muset jít i my tady, pokud se budeme bavit o vyšších počtech tisíců, ne-li desetitisíců, či dokonce statisíců uprchlíků. Proto velmi vítám, že vznikají koordinační centra v každém kraji. Je jasné, že ministerstvo vnitra se svým systémem integračních center nemůže být na vyšší počty uprchlíků absolutně připraveno.

 

Stát je schopen ubytovat jen malý počet uprchlíků?

Ano, je schopen ubytovat ve svých zařízeních jen několik tisíc lidí.

 

Řešením za této situace tedy je, aby si stát pronajal objekty od soukromníků? Nebo podpořil soukromníky, aby mohli pronajímat své objekty Ukrajincům?

Přesně tak. Vzpomínám si, jak si v případě Kosova stát pronajal domy, respektive ubytovny a hostely od různých soukromých majitelů. Potom tu je ještě jeden model, který by byl podle mne lepší: že by nově příchozí uprchlíci měli možnost spadnout do systému příspěvků na bydlení nebo hmotné nouze. Pak by mohli sami platit nájem majitelům bytů. Nabídek bytů, domů a chat v soukromém vlastnictví je nyní tolik, že tímto způsobem jsme schopní ubytovat desítky tisíc lidí, a to poměrně rychle.

 

K čemu jsou dobrá koordinační centra v každém kraji, která jste zmiňoval?

Když přijede vlak nebo autobus uprostřed noci na nádraží, tak v něm jsou vyčerpaní, hladoví Ukrajinci, respektive Ukrajinky a děti, které nevědí, kde budou spát, co s nimi bude. Potřebují co nejrychleji teplo, čaj a ubytování. Každé uzlové místo, kde končí autobus nebo vlak, by proto mělo mít svoji ubytovací kapacitu pro řádově stovky lidí, aby se tam třeba na dvě noci mohli vyspat. Bude ale taky potřeba začít myslet i na následnou péči. Tedy aby ukrajinské děti mohly začít chodit do školy, aby měli uprchlíci přístup k lékařské péči, k psychologické pomoci… Zde je nutné zapojit specializované organizace.

 

RYCHLEJŠÍ NEŽ STÁT

Vaše Organizace pro pomoc uprchlíkům se spolupodílela na nové platformě pomahejukrajine.cz, která vznikla za pouhý jeden víkend a která má pomoct s efektivní distribucí pomoci. Berete to jako jeden z benefitů digitální doby, že skrze své chytré telefony můžeme rychle nabízet a přijímat pomoc?

Je to velké plus. Včera jsme zrovna narazili na platformu majitelů hotelů, kteří nabízejí zdarma místa ve svých hotelích. Je to jako když jdete na booking.com a zdarma si zadáte termín pobytu od–do. To se velmi hodí, pokud k nám přijedou uprchlíci a chvíli trvá, než si najdou stálejší bydlení. Toto rychlé spojování pomoci je perfektní výdobytek dnešní doby.

 

Není ale té pomoci někdy na druhou stranu až moc? O víkendu se objevovaly výzvy, aby lidé s pomocí brzdili nebo ji alespoň dobře promysleli, napojili se na nějakou organizaci a aby například všichni nejezdili na hranice, kde by mohl vzniknout ještě větší chaos.

Aktuálně mám zprávy z hranic, že se tam někteří Češi snaží vlastně skoro někoho přemluvit, aby jel s nimi do Česka, protože nabídek odvozu je někdy mnohem více než poptávky po ní. Sice by v této situaci byla dobrá lepší připravenost státu, ale státy jsou z podstaty věci byrokratické a pomalé. V tomto ohledu je občanská společnost mnohem rychlejší a to je dobře.

 

Co byste v současné chvíli uvítali vy? Pokud se budeme bavit o efektivní pomoci.

Nejpraktičtější jsou finanční dary. My jsme nyní doslova zavaleni nejrůznějšími nabídkami, materiální pomocí, ale bojíme se, že až vlna solidarity opadne, tak nebude dostatek finančních prostředků na následnou péči pro uprchlíky.

 

Lze očekávat, že nám v tomto směru pomůže Evropská unie?

EU obecně reaguje velmi dobře, ale pomalu. Očekávám ale, že podstatná finanční pomoc pro země, které přijímají nyní nejvíc uprchlíků, bude právě z evropských peněz. Zároveň bych v této souvislosti chtěl zmínit, že hlavní zdroj pomoci uprchlíkům v Česku je Azylový, migrační a integrační fond EU (AMIF) ve správě ministerstva vnitra. Jenže ještě za vedení ministra Hamáčka se rozhodlo, že stát v podstatě zlikviduje spoustu let budovaný systém právní, sociální a psychologické pomoci uprchlíkům.

 

Co to pro vás konkrétně znamená?

Na konci dubna 2022 má u nás v organizaci skončit v podstatě polovina týmu, a to právě lidé, kteří dělají tolik potřebnou právní, sociální a psychologickou pomoc pro uprchlíky po celé zemi a kteří jsou placení právě díky evropskému fondu AMIF. Tento přešlap by měla nová vláda rychle napravit, jinak naše kapacity ve všech pěti městech dramaticky poklesnou. A to by za současné situace nebylo vůbec dobré.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama