Pořád nechápu, že dědeček postavil 972 domů!

Palác Alfa v centru Brna je místem, kde se v dobrém slova smyslu zastavil čas. Za první republiky tu byl biograf, kavárna a desítky bytů, kde bydleli herci a herečky. Vladimír Hrdina vzpomíná na svého dědečka, který nechal postavit tento funkcionalistický komplex. V 90. letech se palác vrátil rodině pana Hrdiny, kterému se podařilo obnovit slávu tohoto domu. Hraje tu renomované HaDivadlo a namísto předražených butiků jsou zde malé obchůdky pro milovníky starých časů.

img DALŠÍ FOTOGRAFIE V GALERII

Centrum Brna se v posledních letech dost proměnilo. Jsou tu nová bistra, kavárny i restaurace, zato u vás je něco jiného. Čím to je?

Snažím se, aby to tady mělo podobnou atmosféru jako ve 30. letech, kdy Palác Alfa postavil můj dědeček, František Hrdina. Bylo tady spousta malých obchůdků podobně jako dnes. Původně se mu ale ani nesnilo o tom, že by měl vlastní firmu. Pocházel z chudé rodiny v Hulíně. Ve čtrnácti mu doma řekli, že ho neuživí, a tak odjel ke strýčkovi do Vídně. Tam se vyučil tesařem a zedníkem, vystudoval stavební průmyslovku, ale chtěl se vrátit na Moravu. Na počátku 20. století spolupracoval s renomovaným architektem Dušanem Jurkovičem. Ten s ním byl velmi spokojený a poradil mu, aby si založil stavební firmu.

 

A kde získal finance na rozjezd podnikání?

Jeho snoubenka pocházela od Velké Bíteše, ale studovala rodinnou školu v Brně. Když se vdávala, tak dostala peníze za prodej rodinného statku, protože už nebyl nikdo, kdo by se o hospodářství staral. Její věno dědeček začal investovat do výstavby, specializoval se hlavně na řadové domky v Brně-Žabovřeskách. Pročítal jsem část jeho firemního archivu, a dodnes nechápu, jak stihl postavit 972 domů. To je pro mě něco nepředstavitelného!

 

UŽITEČNÝ LABYRINT

Na počátku 30. let investoval do velkolepé výstavby v centru Brna. Palác Alfa je sedmipatrový funkcionalistický dům s pasáží. Bylo těžké prosadit něco takového v době krize?

Dědeček měl mnohem větší plány! Chtěl postavit čtrnáctipatrový prosklený mrakodrap po vzoru baťovských prodejen. Musel ale z původní vize hodně slevit. Nejen kvůli financím, ale také proto, že dům nesměl převyšovat okolní zástavbu v historickém centru. Konzultoval stavbu s věhlasným architektem Bohuslavem Fuchsem, který navrhl sedmipatrový dům. Nakonec ale dědeček finální podobu zadal projektantovi z vlastní firmy, Karlovi Bezroukovi. Palác začal stavět v roce 1931 a stavba trvala šest let, než sehnal finance na úplné dokončení. V suterénu fungovalo jedno z prvních brněnských kin, nad ním je pasáž, obchody a téměř 200 bytů. Bydleli tady slavní herci a herečky, například Vlasta Fialová, která ztvárnila mnoho divadelních i filmových postav.

 

Co je sem přilákalo?

Na tehdejší dobu to bylo hodně moderní bydlení v centru města. Byty byly vybavené ústředním topením, teplou vodou a záchody se splachovacím zařízením. Nájemníci mohli využívat sklepy a garáže v suterénu a prádelny a sušárny v nejvyšších patrech. Určitě jim vyhovovalo, že mohli skoro „v bačkorách“ vyjít do pasáže, kde byly nejen obchody, ale také kavárna a hudební klub.

 

 

Palác Alfa mi trochu připomíná pražský Palác Lucerna, který je jako jeden velký labyrint!

A víte, že se ten labyrint nejednou dost hodil? Každé schodiště má výtah, ale kromě toho se dá přejít z jednoho schodiště na druhé přes střešní terasu. Po válce tady bydlel generál Josef Robotka, který byl aktivní v odboji proti nacistům, i proti komunistům. V 50. letech ho naháněli tady po Alfě, ale utekl jim právě přes tu střešní terasu, protože to tady dobře znal. Estébáci našli leda jeho prázdný byt.

 

NEPOSTRADATELNÍ DĚLNÍCI

Četla jsem, že váš dědeček pomáhal lidem na stavbě a tím je za války uchránil od nucených prací. Jak se mu to podařilo?

Němci potřebovali co nejvíc bytů pro své lidi. Měli na to specializovaný útvar, který byty přiděloval německým nájemníkům, ale kromě toho potřebovali taky nové bydlení. Dědečkova firma stavěla činžáky všude možně v Brně a nabírala dělníky, kterým hrozilo, že budou muset na práci do Říše. Dědeček schválně prodlužoval výstavbu a tvrdil, že jeho lidé jsou nepostradatelní, a tím jim dost pomohl. Některé domy kvůli těm průtahům zkolaudoval až po válce.

 

Mimochodem když jsme u té podpory, angažoval se dědeček i v jiné oblasti?

V roce 1945 založil nadaci na podporu nemajetných studentů České odborné průmyslové školy, kam věnoval čtyři miliony korun. Vzpomínám si, že několik absolventů se později hlásilo k mému tatínkovi. Děkovali mu, že díky té nadaci mohli vystudovat. Jinak byl ale dědeček asi dost tvrdý podnikatel. Když přijímal nové zaměstnance, tak jim řekl: „Udělejte tohle a tamto!“ Pozoroval je při práci, a když se mu výsledek nelíbil, pak zavelel: „Běžte na pokladnu, dostanete mzdu za ty dvě hodiny, co jste odpracoval, a tím končíte!“

 

A jak se pasáž změnila po roce 1948, kdy jeho firmu znárodnili?

Všechno převzal podnik Československé stavební závody, což byl jeden velký moloch, který později rozdělili na Průmyslové stavby a Pozemní stavby. Obchody v pasáži fungovaly dál, ale samozřejmě že to už bylo v jiném režimu. Hudební klub předělali na závodní klub, kde se zpívaly budovatelské písně, pak zjistili, že to k ničemu není, tak se tam zase vrátily hudební večery. A kino fungovalo nepřetržitě až do konce 90. let.

 

ŽIVOTNÍ MOTTO

Vyprávěl vám někdy dědeček o předválečné době?

Bohužel jsme toho spolu moc neprožili, protože když jsem byl malý, tak jsme bydleli s rodiči i prarodiči v jednom domě v Brně. Jenže pak začala speciální akce, že byty jsou hlavně pro dělníky, a kapitalisté na ně nemají nárok. A proto se museli prarodiče vystěhovat z vlastního domu. Přes naše známé se podařilo sehnat bydlení nedaleko Tasova na Vysočině. Dědečkovi bylo skoro sedmdesát a bydlel s babičkou na chatě…

 

Takže se vaše cesty rozdělily?

Začátkem 50. let se mému tatínkovi povedlo, že dostal prarodiče zpátky do Brna. Dědeček bydlel zase u nás, ale už byl hodně nemocný. Vzpomínám si, jak jsem mu hrdě hlásil: „Dědo, já jsem socialistický žák a ty jsi kapitalista!“ Často mi říkal takový bonmot, který se mi mnohokrát v životě potvrdil: „Kdybys náhodou chtěl někdy podnikat a měl společníka, tak si pamatuj, že většinou jeden má peníze a druhý má rozum. Když se dají dohromady, pak jim to vynáší, ale když podnikání skončí, tak ten, co měl peníze, má rozum a ten, co měl rozum, bude mít peníze.“

 

Jenže vám se o podnikání mohlo leda zdát…

Po základní škole jsem chtěl na jedenáctiletku, kde bych si udělal maturitu. Kvůli kádrovému profilu jsem měl zákaz na všechny střední školy v Jihomoravském kraji. Díky strýci, který byl primářem neurologie ve Frýdku-Místku, jsem se dostal na jedenáctiletku ve Frenštátě pod Radhoštěm. Po maturitě jsem pracoval dva roky jako dělník, abych měl v kádrovém materiálu původní povolání: dělník, a pak jsem šel na Mendelovu univerzitu v Brně, kde mě vzali na katedru rybářství a hydrobiologie. V roce 1968 jsem nastoupil jako asistent na biologické stanici v Lednici na Moravě, kde jsem po roce skončil.

 

RODINNÁ VÝZVA

Nakonec jste se ale přece jen k dědečkově odkazu dostal?

Naštěstí při restitucích nebyl problém prokázat, že je to náš majetek. Dědeček měl všechny dokumenty pečlivě archivované. Díky tomu se nám téměř veškerý majetek v roce 1991 vrátil. Začátek v Alfě byl velmi těžký, protože první, co jsem musel řešit, jak zaplatím teplárnám 80 tisíc! Tolik peněz jsem neměl. V bance mi řekli, že hypotéku nedostanu, ale prý jestli mám privatizační projekt, tak mi klidně půjčí miliony. Tenkrát mě založil penězi kamarád. Hypotéku jsem získal až později, když se mi podařilo umístit do Alfy pobočku dnes již neexistující bavorské banky Hypobank. Finance jsme použili na nejdůležitější rekonstrukce – vodovodu, elektřiny, centrálního vytápění a stavební úpravy atria pro prosvětlení pasáže. Opravy a rekonstrukce ale probíhají dodnes.

 

Už jsme mluvili o obchodech, které v Alfě máte, ale ještě jsme nezmínili HaDivadlo. Proč jste ho vyměnil za kino?

Chtěl jsem celý prostor v suterénu smysluplně využít. Kino fungovalo hodně dlouho, ale v 90. letech už nemohlo konkurovat nejrůznějším multikinům. Měl jsem různé nabídky, abych z kinosálu udělal hernu apod., ale přišlo mi lepší, aby tady zase byla kultura. Architekti Tomáš Rusín a Ivan Wahla se podíleli na rekonstrukcích v pasáži Alfa a spolupracovali právě s HaDivadlem. Domluvili jsme se, že navrhnou přestavbu kina na divadlo. Významný podíl na přestavbě HaDivadla měl tehdejší ředitel Centra experimentálního divadla Petr Oslzlý. Stálo to sice hodně peněz, ale jsem rád, že to takhle dopadlo.

 

Uměl jste si někdy představit, že povedete takový kolos?

Před revolucí jsem vedl lidi, ale nikdy jsem nedělal na svém. A jsem spokojen, jak je to teď. Vedení firmy jsem předal mojí snaše. Je vystudovaná ekonomka, je hodně akční a vede si dobře. Veškeré aktivity už nechávám na ní.

 

KAŽDÝ ZÁKAZNÍK

Vaše pasáž se vrací do původní podoby, zato okolo jsou banky a supermarkety…

Spousta věcí se mění. Něco k horšímu, ale něco k lepšímu. Moc se mi líbí, že je Brno pořád plné studentů. Spousta mladých lidí tady po studiích zůstává, a to má taky své výhody. Brno se v posledních letech rozšiřuje, původní hranice města už byly překonány, a to má vliv na centrum. Přibývá obchodních domů, a malé obchůdky krachují. U nás v Alfě se naštěstí drží – optika, kadeřnictví i ten hudební klub jsou tady nepřetržitě od 30. let. A taky jsem rád, že tu máme knihkupectví. Já mám knihy rád, bez nich bych nemohl žít.

 

To je asi přirozený vývoj, že nejdřív chtěli lidé supermarkety s velkým výběrem zboží, ale teď se pomalu vracejí k těm menším prodejnám?

Možná máte pravdu. Nedávno jsme koupili chalupu v Žamberku, a tam jsem nadšený, protože kolem náměstí je spousta malých obchůdků. Začínají v sedm a končí v pět hodin odpoledne. A víte, že mi to ani nevadí? Mně se líbí, že si tam obchodníci váží každého zákazníka.

 

Reklama
Reklama
Reklama

Sdílení

Reklama

Podpořte nezávislou žurnalistiku

I díky Vám mohou vznikat finančně náročné texty a reportáže v magazínu Reportér.

200 Kč 500 Kč 1000 Kč Jiná částka

On-line platby zajišťuje nadace Via a její služba darujme.cz

Reklama
Reklama