V triatlonu se mu daří, jeho srdce ale patří železnici

Jaká pro vás byla letošní sezona?

Bez jakékoli senzace překvapivá a vlastně i trochu nechtěná. Po zimní přípravě, která je noční můrou snad každého sportovce, byly mé pocity související s nadcházejícím létem převážně negativní. Skoro celou zimu mě trápil zánět průdušek a jarní klubové soustředění na Mallorce jsem ještě téměř celé proležel na pokoji. Chtěl jsem proto vynechat celý závodní kalendář, neboť už jsem se v tom plácal od konce Vánoc. Navíc se říká, že co nenajedeš v zimě, natož na jaře, přes léto už jen těžko doženeš. To byl velký strašák před prvním závodem…

Takže to nevypadalo dobře…

Přesně. Kromě zdravotních peripetií se mi nedařilo najít správný balanc, jistý vnitřní klid. Jsem totiž velký perfekcionista a těžko jsem se vyrovnával s něčím, co nebylo dokonalé. To pak člověka dlouhodobě vyflusne. Koneckonců, nikdy nic nebude dokonalé… Na druhou stranu se mi paradoxně podařilo zlepšit jistá umístění na velkých závodech a tím se posunout do zajímavých pozic ve světovém žebříčku.

I přes veškeré zdravotní problémy se vám dařilo. Na květnovém Světovém poháru v Itálii jste skončil sedmý, na červencovém Evropském poháru v Maďarsku jste byl dokonce druhý, při závodě série mistrovství světa v Hamburku jste pak skončil osmnáctý. Již před pár měsíci jste se nicméně rozhodl, že sport upozadíte a splníte si sen a stanete se strojvedoucím? Jak vás to napadlo? Proč?

Není to příliš známo, ale abych to „upozadění“ uvedl na pravou míru, tak ve skutečnosti to bylo přesně naopak. Když jsem měl po základní škole nastoupit v Praze na střední školu dopravní v Masné ulici se stipendijním programem pro strojvedoucí, najednou mi do života vletěl triatlon. Docela mi to šlo, vzal jsem tehdy trénink jako větší výzvu a zůstal na Valašsku. Postupem času mě sport úplně pohltil, v tom dobrém i zlém. Tím mi ovšem na dopravu nezbyl vůbec žádný čas. Alespoň okrajově jsem se chtěl do svého oboru vrátit loni. Začal jsem studovat na Univerzitě Pardubice, nicméně pořád to nebylo ono. Takže letos jsem vyhodnotil, že toho už bylo dost a vrátím se do svých “kolejí“.

V hlavě se mi vyčistilo

Jak jste zmínil, zánět průdušek vás trápil skoro celou zimu. V jednom z rozhovorů jste řekl, že jste cítil, že příčiny dlouhé nemoci jsou i psychologické. Jak moc je triatlon i o hlavě?

Absolvoval jsem sice dvě jarní soustředění, ale sotva jsem na nich zánět doléčil, sekl mě po chvíli znovu. Krásně to dokládá propojení „hlavy“ s fyzickým zdravím. Člověk může zvládat koňské dávky, bezchybně regenerovat a mít skvělé předpoklady, ale pokud má v hlavě rozpor s tím, co dělá, stejně se to dřív nebo později projeví na jeho výkonnosti. Je to známá fráze, ale podle mě máme pořád tendenci sklouzávat k číslům a přístrojům, namísto abychom více komunikovali. U citlivého sportovce stačí jedna věta a jeho výkon to může ovlivnit natolik, že je úplně jedno, kolik kilometrů za poslední měsíc absolvoval.

Teď už tedy cítíte, že i „hlava“ je lepší?

Ano, v hlavě se mi vyčistilo jak nikdy předtím, a mám konečně ten pomyslný chybějící pilíř, na kterém mohu dále stavět.

Podle vašich výsledků se zdá, že vám prospívá soustředit se i na něco jiného než triatlon, je to tak?