Většina rysů u nás žije jen tři roky, pak záhadně mizí
12. ledna 2022
V České republice se loni narodily desítky rysů. Žijí především v okolí Šumavy nebo pak v oblasti Beskyd a Javorníků. I když se mohou dožívat i sedmnácti let, jen zlomek se jich u nás dožije třetího roku. Ukázal to pětiletý průzkum, na němž se podílel Miroslav Kutal, akademický pracovník Ústavu ekologie lesa Mendelovy univerzity v Brně a vedoucí programu Šelmy v Hnutí Duha.
Zhruba kolem stovky. Největší populace žije v oblasti Šumavy, v Pošumaví, v okolí Bavorského lesa a v navazujících oblastech, kam patří například Český les či Novohradské hory, včetně území na bavorské a rakouské straně. Tam odhadujeme zhruba sto dospělých zvířat. Druhou oblastí, kde se u nás rysi usídlili, je okolí Beskyd a Javorníků, kde žije podle posledního monitoringu zhruba dvanáct samostatných rysů. Každá dospělá samice má v průměru dvě mláďata. Každý rok se tak rodí desítky mláďat.
Výzkum probíhal především na česko-slovenském území Beskyd a Javorníků a vychází z našeho dlouhodobého monitoringu. Díky datům z fotopastí dokážeme identifikovat jednotlivá zvířata a vysledovat i jejich historii. Zjistíme, jak dlouho tam jsou a jak se jejich počet mění na jednotlivých územích či během let.
Že právě tyto rozdíly jsou značné. Existuje poměrně významná fluktuace jedinců, velká obměna populace a většina rysů, kteří se v 1. roce osamostatní, na daném území nezůstane déle než dva až tři roky. Na česko-slovenském pomezí jsme zaznamenali jen dva rysy, kteří žijí déle než 4 roky. Znamená to, že populace rysů čelí nebezpečí, které výrazně ovlivňuje dlouhodobé přežití tohoto chráněného druhu. Pravděpodobně je to pytláctví, do určité míry i střety s vozidly na silnicích.
Tato možnost je, ale bohužel není příliš pravděpodobná. My jsme totiž systematicky sledovali po dobu pěti let tři oblasti, které jsou částečně propojené a které jsou relativně blízko sebe. Sledovali jsme i to, jaká je v těchto oblastech míra imigrace. A přesuny rysů mezi oblastmi byly naprosto minimální. Část zvířat může teoreticky odejít dále na území, které pokryto nemáme. To byl třeba případ rysa Kryštofa, který odešel z Beskyd do Moravského krasu, tam jsme ho sledovali ještě dva roky, než úplně zmizel. Nicméně naše statistické modely ukázaly, že je nesrovnatelně větší pravděpodobnost, že zmizí v důsledku úmrtí.
Ve dvou letech už reprodukce možná je. Naštěstí je tu pár zvířat, která přežívají déle. Například samici Dražu z Beskyd sledujeme už deset let a každý rok po dosažení dospělosti měla mláďata. Od dubna se však z fotopastí bohužel také ztratila. Těchto pár rysů ale zachraňuje celou populaci od vymření.
Vystudoval systematickou biologii a ekologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a doktorské studium v oboru ekologie lesa na Mendelově univerzitě v Brně, kde v současné době působí jako akademický pracovník. Od roku 2002 koordinuje projekty ochrany a monitoringu velkých šelem v programu Šelmy Hnutí Duha. Je spoluautorem knihy Velké šelmy na Moravě a ve Slezsku. Je českým zástupcem Large Carnivore Initiative for Europe (LCIE), expertní skupiny Mezinárodního svazu ochrany přírody (Species Survival Commission při IUCN).
Podpořte Reportér sdílením článku
Krom jiného se věnuje tématům spjatým se vzděláváním.