Janáček se dobře hraje po červeném, Dvořák po pivu

4. září 2020

Post Image

Janáček se dobře hraje po červeném, Dvořák po pivu

Play icon
62 minut
„Klavír není orchestrální nástroj, takže se klavírista neuživí ve velkém orchestru… Když vystuduje, má před sebou trojí volbu: buď může hrát sólově, což je ideál, ale tím se v Česku uživí maximálně dva lidi z generace," říká Ivo Kahánek.

Jan Hromádko

V dětství doufal, že ho někdy ostatní kluci vytáhnou z domu na fotbal, ale marně. Nepřišli, a proto měl dnes jedenačtyřicetiletý virtuos Ivo Kahánek dostatek času na piano. Letos v květnu získal za album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů titul pro nejlepší nahrávku roku od britského časopisu BBC Music Magazine, a kamarádů už má dávno spoustu. Zdaleka totiž nežije jen hudbou – a je s ním zábava.

Minulý víkend se ve vašem rodném kraji konala Beskydská sedmička. Tušíte, o co jde?

No jéje, horský ultramaraton na sto kilometrů – léta sním o tom, že se ho zúčastním.

Vážně?

Jednou už jsme se dokonce hlásili, ale na poslední chvíli mi odřekl parťák… Potíž je v tom, že v září bývají velké koncerty, na které se musím připravovat, a Beskydská sedmička taky vyžaduje trénink, takže těžko najít kompromis, nicméně jednou mi to, pevně věřím, vyjde.

Přitom vy o sobě občas vyprávíte, že jste v dětství býval tlouštíkem a astmatikem…

Navíc šprtem, takže klukem nepříliš populárním v kolektivu.

A dnes jste štíhlý, atletický typ. Kdy došlo ke zlomu?

V pubertě. Kvůli problémům s dýchacími cestami jsem odjel do lázní v Luhačovicích, a za deset týdnů tam zhubl o třináct kilo. Dodnes přesně nevím, čím to bylo.

Možná tím, že jste byl poprvé tak dlouho mimo domov?

Je pravda, že jsem jedináček, vymodlené dítě, které chtělo sportovat, ale zároveň bylo neustále nemocné, a tak se o mě táta s mámou báli. Což chápu, ale na druhou stranu si zatím myslím, že kdybych měl podobné dítě já, choval bych se tvrději: „Zkus zatnout zuby a běž ven.“ Nevím. Jisté je, že jsem měl spoustu volného času v prostředí domova a od čtyř let cvičil na klavír.

Po dvacítce začíná být pozdě

Měl jste někdy, pane Kahánku, takříkajíc na kahánku?

Podpořte Reportér sdílením článku