Janáček se dobře hraje po červeném, Dvořák po pivu
4. září 2020
Janáček se dobře hraje po červeném, Dvořák po pivu
4. září 2020
Janáček se dobře hraje po červeném, Dvořák po pivu
V dětství doufal, že ho někdy ostatní kluci vytáhnou z domu na fotbal, ale marně. Nepřišli, a proto měl dnes jedenačtyřicetiletý virtuos Ivo Kahánek dostatek času na piano. Letos v květnu získal za album klavírních koncertů Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů titul pro nejlepší nahrávku roku od britského časopisu BBC Music Magazine, a kamarádů už má dávno spoustu. Zdaleka totiž nežije jen hudbou – a je s ním zábava.
No jéje, horský ultramaraton na sto kilometrů – léta sním o tom, že se ho zúčastním.
Jednou už jsme se dokonce hlásili, ale na poslední chvíli mi odřekl parťák… Potíž je v tom, že v září bývají velké koncerty, na které se musím připravovat, a Beskydská sedmička taky vyžaduje trénink, takže těžko najít kompromis, nicméně jednou mi to, pevně věřím, vyjde.
Navíc šprtem, takže klukem nepříliš populárním v kolektivu.
V pubertě. Kvůli problémům s dýchacími cestami jsem odjel do lázní v Luhačovicích, a za deset týdnů tam zhubl o třináct kilo. Dodnes přesně nevím, čím to bylo.
Je pravda, že jsem jedináček, vymodlené dítě, které chtělo sportovat, ale zároveň bylo neustále nemocné, a tak se o mě táta s mámou báli. Což chápu, ale na druhou stranu si zatím myslím, že kdybych měl podobné dítě já, choval bych se tvrději: „Zkus zatnout zuby a běž ven.“ Nevím. Jisté je, že jsem měl spoustu volného času v prostředí domova a od čtyř let cvičil na klavír.
Podpořte Reportér sdílením článku
Autor velkých rozhovorů a reportáží s velmi dobrodružnou povahou.